Po Velké knize příběhů Sherlocka Holmese (česky 2017) nebo Velké knize vánočních detektivek a záhad (česky 2018) přišel editor Otto Penzler s antologií dvaceti povídek o zdánlivě nemožných mordech a jiných zločinech.
Povídky autorů: Arthur Conan Doyle, Erle Stanley Gardner, Gilbert Keith Chesterton, Agatha Christie, Stephen King, Maurice Leblanc, Edgar Allan Poe etc.
Ústřední oddíl obří bichle zove se Záhadná zmizení a sestává ze čtveřice skutečných chuťovek pro fajnšmekry.
První je povídka Kam se poděla Alice? od Williama Irishe (1903-1968), což je pseudonym klasika Cornella Woolriche, mj. autora předloh slavných filmů Okno do dvora, Nevěsta byla v černém a Siréna od Mississippi.
Jak pan Penzler nekorektně uvádí, holdoval Irish alkoholu a byl nespolečenský gay. Samotář. Dokonce jednou ke své škodě odmítl opustit hotelový pokoj poté, co se mu zanítila ošklivá rána, a tak mu následkem trucovitosti amputovali nohu. Ale co tenhle americký nešťastník zvládal na výbornou, bylo mistrné vytváření napětí, a dnes bychom asi řekli, že byl ještě lepší než John Sandford (*1944), který je sice obří jednička, ale s filmem si jeho texty neporozuměly.
Ale k Woolrichovi. Nakonec se dočkal i štěstí na území Hollywoodu, ale i u kinematografie obecně, a podle jeho děl vzniklo již nejméně třicet filmů; například Hitchcockovo Okno do dvora je dle povídky It Had to Be Murder - a několik snímků vytvořil podle jeho předloh Hitchcockův obdivovatel Francois Truffaut. Text I All at Once, No Alice se taky dočkal filmové adaptace (1948, The Return of the Whistler) a je součástí série spojené tímtéž vypravěčem. Whistlerem.
Další propad oběti do naprosté nicoty, který se přesto vysvětlí, zachytil Henry Keating (1926-2011) v Záhadě zamčené koupelny (1980).
U nás celkem neznámý pan Keating byl původně dobrý žurnalista, ale nakonec - patnáct let - předseda Detektion Clubu (1985-2000). Vnímali ho jako svého guru a jedno z nesporných es detektivní fikce. Převzal dokonce (1996) od Britské asociace autorů detektivek ocenění zvané Cartier Diamond Dagger, co se uděluje za celoživotní přínos, a zvláštností jeho románů bývá vsazení dějů do Indie, kde „vládne“ inspektor bombajské policie Ganesh Ghote a jejíž prostředí líčil autor velmi přesně a citlivě, ačkoli tam prvně přijel teprve po dopsání devátého románu s Ganeshem.
Záhadná zmizení si vysnil taky „otec moderní detektivky“ Edmud Clerihew Bentley (1875-1956) a zde pod prostým titulem Obyčejné vlásenky (1916).
Bentley nevynalezl auta tak zvané značky, ale zato dokázal současně pracovat jako právník i soudní obhájce i žurnalista. Roku 1905 ještě k tomu začínal jako autor nonsensových básní, jimž dokonce vypracoval specifickou formu, které se podle něj dodnes říká CLERIHEW! Byly tyto verše kdysi stejně populární jako známé LIMERICKY. Bentley je ale především duchovním otcem řešitele záhad Philipa Trenta, přičemž Chestertonovi připsal neskutečně překvapivý román Trentův poslední případ, který „dostane“ každého. I vás, přečtete-li jej. Byl třikrát zfilmován.
Velká kniha detektivek nicméně nezačíná zmizeními, nýbrž brutálnějším oddílem Nejrafinovanější vraždy, na kterém se - díky Penzlerovi - podílí pět klasiků: Agatha Christie, Edgar Allan Poe, Sir Arthur Conan Doyle, zmíněný už Chesterton - a Wilkie William Collins.
Vedle - už bohužel moc profláklých Vražd v ulici Morgue (1841) a Strakatého pásu se Sherlockem - zde najdeme Agátin Sen (uvádí celou knihu), Chestertonova Neviditelného (1911) a Collinsovo Cestovatelovo vyprávění o děsivě podivné posteli (1852), což je - navzdory nezpochybnitelnému Collinsovu vypravěčskému umu - asi nejslabší číslo celého svazku a jen parafráze na historku, která putuje v bizarních obměnách většinou lidských dějin.
Otto Penzler těmito (notoricky známými) úvodními povídkami ale knihu nepoškodil, protože v ní prahl mít záměrně i „nejznámější a nejvydávanější příběhy neproveditelných zločinů“. Tomu tyto dřevní texty odpovídají.
A sotva je ostatně dočteme, stojíme před triem oddílu Vražedná ostří, obsahujícím holmesovský Doktorův případ (od Stephena Kinga), Čajový listek (Edgara Jepsona a Roberta Eustace) a Vraždu na lanovce (1954, přepracováno 1979) od Petera Godfreyho (1917-1992), jehož sotva znáte.
Ale seznamte se! Svého času si vysloužil přízvisko „jihoafrický Georges Simenon“ a byl dramatik i novinář, otevřené vystupující proti apartheidu. Třikrát mu dali mezinárodní cenu Ellery Queen Award a zavádí nás na oddělení vražd v Kapském Městě. Nu, a mimo jiné vám díky němu dojde, jak se mohl dostat i do vajíčka s naprosto neporušenou skořápkou KYANID.
Předposlední oddíl knihy uvádí povídka Lawrence Blocka (*1938)
Ten je jeden z nejvšestrannějších a nejoblíbenějších autorů žánru, přičemž se má za to, že jeho nejkvalitnějšími prózami prochází bývalý policista a nynější alkoholik Matthew Scudder. Ale ještě vytříbenějším stylem vynikají případy pochybného právníka Ehrengrafa, který neváhá v zájmu klienta občas obejít zákon. Za celoživotní přínos žánru byl Block jmenován jeho velmistrem (1994) a tady zveřejněnou povídku Lupič, který cítil kouř (1997) napsal s manželkou Lynne, někdejší topmodelkou.
Jednou z Blockových zábavných figur je ale i - paradoxně líný - špión Evan Tanner, který trpí poruchou spánku a musí být takřka pořád vzhůru.
Není to vše a nesmí, uznejte, v naší knize chybět ani povídka Erle Stanley Gardnera (1889-1970) Ptáček v hrsti (1932), která jen volně asociuje drsnější židovskou anekdotu. Hoch má ve dlaních slavíka a říká rabínovi:
„Prý umíš předvídat budoucí. Hele, je ptáče v těchhle mých dlaních mrtvé, anebo ne?“
Ten mizera kluk je přitom prý skutečně rozhodnut slavíka brutálně rozdrtit, řekne-li mudrc „žije“; ale mazaný židovský rabín - až po chvíli - odpoví: „Záleží na tobě.“
E. S. Gardner napsal víc než sto románů plus četné knihy s právní tematikou.
Ve chvíli smrti byl nejprodávanějším autorem v historii. Stvořil, jak známo, nejslavnějšího právníka literatury Perry Masona - a prodalo se přes tři sta miliónů výtisků románů s tímto filutou. Obhájce se tu suverénně ujímá role detektiva, aby zachránil klienty.
Ale Penzlerova kniha opakovaně vrtá až do největších hlubin času, takže takřka na závěr tasí eso v podobě povídky s lupičem-gentlemanem Lupinem - a jeho tvůrcem Maurice Leblancem.
Lupin (jako literární hrdina zrozený roku 1905) je dodnes nejslavnější figura francouzské detektivky a taky jeho duchovní tatínek původně dřel jako reportér, i když reportér policejní. Psát nicméně uměl skvěle také beletrii a vypsal si jí Řád čestné legie. A Lupin? Po letech úspěšné kriminální dráhy (je ale přehnané, že se vydržel čtyři roky vydávat za šéfa francouzské policie a vést vyšetřování vlastních loupeží) se přidal na stranu zákona a začal policii, většinou bez jejího vědomí, pomáhat. Ale prvotřídní bojovník se zločinem stejně není, protože nedokáže odolat ženám a kanadským žertům, které občas svádí a provádí.
Jediným nedostatkem Penzlerovy antologie jsou opakovaná zklamání ve chvílích, kdy dorazíme k pointám.
Ale to je osud a jinak to nejde. Taková už jsem já, detektivka, matinko, a zrovna tak kouzlo magického triku se rozpouští, když vám nějaký ten kouzelník-zrádce vysvětlí, jak na to šel od lesa. Také zde se zvedne opona a odpadá iluze a vracíme se k fyzice a mechanice a gravitaci a psychologii. K tomu, z čeho je bohužel anebo bohudík upleten každodenní život.
Velká kniha detektivek - zdánlivě nemožné zločiny.
Ilustrace, grafický design a sazba Pavlína Veselá. Povídky 22 autorů sestavil Otto Penzler. Do češtiny převedl kolektiv třinácti překladatelů: Zora Freiová, Eva Klimentová, Eva Kotulová, Tomáš Míka. Eva Němcová, Eva Outratová, Hana Pernicová, Zuzana Pernicová, David Petrů, Jarmila Rosíková, Josef Schwarz, Lucie Šavlíková a Zora Wolfová.
Vydalo nakladatelství Familium. Černošice 2023. 472 stran. Knihu si lze nadále rezervovat na prodejnách.
