Milena Fucimanová. Den stéká jako med, ale ke včelám je hluchý

Milena Fucimanová. Členka Obce spisovatelů, pracuje také v Radě Obce spisovatelů. Zakladatelka a scenáristka Divadla hudby a poezie Agadir. Vydala doposud tři básnické sbírky - Ábelovy děti, Tma mléko do propasti vydojené a Stařeček kamelot. Také tři prózy -  Akord dim; Obraziště; Tančila jsem v synagoze, před vydáním je další próza Denní menu. Je autorkou několika učebnic -  Sloh, Testy z českého jazyka a Jak správně psát velká počáteční písmena v češtině.

Přeložila z němčiny výbor z díla Reinera Kunzeho Jako věci z hlíny, z polštiny výbor Jana Twardowského Neobvyklý deník.

V Německu vyšlo několik jejích básní časopisecky, samostatně výbor z básní a Akord dimu s názvem Schmerzstrauch. Zastoupena v německé básnické antologii Stechäpfel.

Ukázky z díla.

DEN STÉKÁ JAKO MED…

Den stéká jako med
ale ke včelám je hluchý

Co na tom že v květinářství mají ještě otevřeno
Do sklenky od okurek táhle naprší

NEPLAČ…

Neplač To je to jediné co nesmíš
Stačí že déšť se oknům rouhá
a po klávesách žene veveřici

Zvíře je zděšené
a spustí do strun zbylé ořechy

Zrzavý menuet zní jako od Mozarta

DENNÍ MENU

V hospůdce U Nudle
menu za šestapadesát
Kačena divoká voní jak
viola da gamba
mastnými strunami
porcovaná

KDYBYCH…

Kdybych si měla vybrat píseň poslední
bude to o té huse divoké
strelené do boka
co tady svoje mladé zanechává

A potřebuji slyšet Neblázni Nedivoč
Ještě jsi zdravá
A potřebuji s někým zajít do hospody
kde ještě dříve než si objednáš
nesou ti černé pivo
znají tvoje chutě

Je tady nakouřeno a hlučno
těsno jak ve šrajtofli
kde občas cinkne mince o minci
a zkusí tuš

Tomuhle tady říkám terapie  

JSOU TAKOVÉ ŽENY…

Jsou takové ženy co dozrávají v supermarketech
jak zimní jablka na parapetu
Nedočkavými pohyby rukou
v sobě napění šťávu
která je naleptává
Z kotel hojnosti občas zasyčí pára
a poraní ženám tváře a rty
Nic je v tu chvíli nebolí
To až doma až v noci
si nanášejí na bolavá místa mast
kvůli které je jejich mužové nemohou políbit

NIKDY JSEM NEBYLA…

Nikdy jsem nebyla Rebeka u studny
ale těch kýblů vody co jsem nanosila
Voda to neprozradí ona ne
není tu coby svědkyně

Je jenom pitná proti nepitné

Někdy se cítím jako lávka přes potok
krocená krok co krok
Ale častější jsou noci krásné tím že jsou
nikoli tím jak působí

POLOŽILI MI NA TALÍŔ DVĚ HRUŠKY …

Položili mi na talíř dvě hrušky a řekli JEZ
Šťáva v nich cinká
jako řetízky harémových krasavic

( Jsou z naší zahrady letos se urodilo)

Chuť hrušek se prohýbá v bocích
rytmus tance je udolá na míse 
a svlékne nožem 

STÁRNUTÍ

K čemu ruce? Abychom měli co strčit do rukavic
stejně jako nohy do fusaklí
(nejčastější dárky pro bábrle když se ani v OBI neví co by…)

Bože! Nejde o zimu
nejde o zkřehlé tělo
to můžu pořád ještě zahřát slivovicí
ať už se kolem varty motá kdokoli

Letos budu fotit schválně
digitálně
třeba závěj sněhu zválenou srnami

ŽALÁŘNICE

Taková láska až z ní jazyk modrá!
Netopýr přes den spí
Okno mokvá a zařinčí

Chléb s máslem zezpodu zelený
jak mladé žito

Dokola mlází hřebelcuje větrům syny
a slunce vstává o půl čtvrté ráno ačkoli ještě nemusí
jenže … se bojí dosnít něčí sny

Znám ji – hedvábnou nití zatne do stromu
a on se skácí
proti všem zákonům přírody
a vykrvácí

JAK TADY VRČÍ PSI

Jak boží mlýny
jako okaríny

Ulice zvaná Svah  je vskutku nakloněná
jak zbrkle daný slib

Šla jsem tu s tebou a hádali jsme v kterém domě
by nám otevřeli a dali pít
Už se to nedovíš a já vlastně také ne
bez tebe už to není stejná hra

Vrčení psů …jak od  kadeřníka
…napomádované