Petr Mazanec. Podivné sonety a jiné básně

Petr Mazanec

Intimní již osmá sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Petr Mazanec (1945)
je středoškolský učitel v důchodu, regionální historik a básník. Narodil se sice v severních Čechách (v Ústí nad Labem; část dětství prožil v Děčíně – Podmoklech), ale rodným krajem mu byl a je kraj jeho rodičů, tedy Vysočina. Mládí prožil v Kamenici nad Lipou a v blízkém Rytově. Žije v obci Veselá u Počátek.

Literárně a edičně se podílel na vydání pěti publikací k dějinám a osobnostem Veselé a rozsáhlého souboru kázání významného církevního historika ThDr. Jaroslava Kadlece.
Je hlavním autorem knih Taktéž tam byli (spolu s Adamem Karbašem) a Cesty „protistátních zločinců“ (spolu s Jitkou Zlukyovou), v nichž byl učiněn pokus interpretovat několik regionálních politických procesů 50. let.

V nakladatelství Dauphin vyšlo Petru Mazancovi v rozmezí let 2009 – 2019 sedm sbírek veršů a textů (Jarní chodec, Zachtělo se mi, Kdo v zlaté struny zahrát zná, Sedmý sešit, Osmý sešit, Devátý sešit, Asi už poslední). Publikoval též v revuích Kontexty, Souvislosti a Aluze.

Petr Mazanec | Podivné sonety a jiné básně | vydal Dauphin, 2021


Ukázky:

***
V metropoli už 90 % žehem
Normálně už by se Pražáci
na Olšany a další hřbitovy
ve zlaté Praze nevešli?

V obřadní síni pusťte jim
Tučnýho nebo Spálenýho
pak do piksly

nebo je rovnou někam vysypte
nejlépe do Vltavy

 

***
Obojí možné je
představit si:
oheň, dým a popel
anebo
hlubokou jámu a hlínu
hodně hlíny

 

(tak jako my)
Starší muž s Alzheimerem
na hřbitově se nachomýtl
zrovna když pohřební průvod dorazil

Do fronty
–tak jako my –
se postavil
a na rakev snítka z výše
–tak jako my–
přihodil
A – tak jako my- ani on
moc tomu všemu vlastně nerozuměl
(Podmokly – Bodenbach)
Bloky domů v Děčíně IV
ty, do kterých ve válce
se netrefili

Tam v jednom z nich
v přízemí okno na dvorek
v místnosti šero jak stvořené
pro nové mudrce ze Siónu

***
Někteří katolíci jsou přesvědčeni
že Panna Maria
27. června 1950
v 5 hodin 32 minut
se dívala jinam
možná i zavřela oči

Myslí si nutkavě
že to sedmnáctileté děvče
tam na tom starém náměstí
začátkem listopadu 1918
účast mělo

 

***
Těžko říci
zda nějaký talent měl či neměl
Bezpečně ale poznal hned
z půl druhé stovky Žalmů:
ten 73
je nejpěknější