Stanislav Kolář. Flétna Iana Andersona

Třetí sbírka frýdecko-místeckého básníka, amerikanisty, judaisty, divadelníka, který působil na řadě amerických a evropských univerzit. Žije ve Václavovicích u Frýdku-Místku, kde je uměleckým vedoucím amatérského divadelního souboru DIOS Propadlo, pro nějž píše autorské hry a pásma.

Stanislav Kolář (1953)
je vysokoškolským učitelem na Ostravské univerzitě, kde přednáší na katedře anglistiky a amerikanistiky. Je autorem básnických sbírek Tenisový sen (Profil, Ostrava 1988) a Pitný režim (Protimluv, Ostrava 2020). Básně také publikuje časopisecky.
Odborně se věnuje americké židovské a holocaustové literatuře, jimž jsou věnovány i jeho tři literárněvědné monografie – Evropské kořeny americké židovské literatury (Ostrava 1998), Seven Responses to the Holocaust in American Fiction (Ostrava a Šenov u Ostravy, 2004) a Reflections of Trauma in Selected Works of Postwar American and British Literature (Košice, 2010).

Ukázka:

Hedvábný šátek

Hedvábný šátek
pokládáš na opěradlo sedačky
aby se do potahu nevtiskl
náš pot
nevsákla do něho
pravda a lež
Pestré ornamenty
je snadno vstřebají
jako naše žaludky
čtvrtku kachny po nedělním obědě
Víme to
Mohli bychom dělat průvodce
dějinami skvrn

Po pachu a paměti

Dějinami skvrn
se zvolna prodírám k světlu
Příkop u lesní cesty
zbavuji nánosů jehličí
listí a seschlé trávy
Pod nimi trouchniví
má dávná předsevzetí
zrozená v hospici
a vsáklá do odpadní jímky
Ptáci přestali zpívat
ve větvích stromů
svěšených na půl žerdi
Ohledávám svá přání
vzklíčená u čarovných dubů
a tajemných balvanů
Po pachu a paměti
pátrám po pachatelích
v sobě

Inventura

V sobě
nosím zrady bratrů
Nepřikryly je ani písně
pochodně které nepřišly
z Olympu
ohně
jež samovznítily
na příliš krátkou dobu
vzdor
V sobě nosím
anemické roky
kdy ses krve nedořezal
kdy jsem si cenzuroval
i vlastní lásky
a názor měl jen
na počasí
V sobě nosím
bolest
že volaný člověk
neexistuje
jako ta decimálka
na které jsme vážili
smutky i radosti
V sobě nosím
bezohlednou anexi
naší krajiny
prudší než nálety prvních ptačích hlasů
za ranního svítání
zábory neúprosné
jako tvůj zásah do mne
při ploužáku na půlkoloně v tanečních
kdy mé líce byly červánky
V sobě nosím
sametový vzlet do dálek
zběsilou jízdu od rozbřesku k soumraku
naši Route 66
naději
která stojí jako já
v hodině tělocviku v řadě
poslední

Introvertní

Poslední
zvadlá bazalka v květináči
přehlížená
jako Ostrava
daleko od charizmatických davů
odstrkovaná v řeči
do bezvýznamných slov
Outsider ve stínu
Ale má svůj příběh
v němž v ghettu se stává královnou pavlačí
dvoukolák tlačí ke zčernalým labutím
tam kde kopretiny svítí na břehu ropné laguny
v kalech se plaví gondoly
kde
modré růže kvetou na předloktích