Může být poezie na titulních stranách novin? Tak jako to bylo kdysi a poezie byla nedílnou součásti školní výuky, soutěží, společenského i politického dění. Při aktuální vzdělanosti novinářů a intenzivní přeměně novin na PR katalogy zboží a politiky to půjde asi těžko.
Poezie nevydělává už celá desetiletí, protože média se o básníky nezajímají. Básníci převážně nepatří mezi typy lidí, kteří jsou ochotni produkovat bulvární skandály. Přece jenom básník je i dnes člověk převážně inteligentní a přemýšlivý.
Existuji ale výjimky např. geniální Magor Jirous, ale ten za svou popularitu nevděčí ani tak talentu, jako alkoholismu a skandálům, které občas vyrobil a proto se o něho zajímal i bulvár Lidovky a dělal mu patřičnou reklamu.
Ovšem básník Kryl byl už pro Lidovky nezajímavý.
Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Martin Štumpf, když zaslal Lidovkám zprávu o mši za Karla Kryla. Místo snahy informovat, dostal odpověď:
“…soukromá jubilea někdejších trampských zpěváků je třeba uplatnit v placené inzerci”.
O jeho výročí úmrtí nechtěly zdarma referovat ani slovo.
Mainstreamová média, která se tváří, že nepotřebujeme společnost básníků, je tak obrazem duchovní bídy novinářů a vlastně celé společnosti.
Úbytek vydaných básnických sbírek je zřejmý a neviditelná, či viditelná ruka trhu pracuje. Za socialismu bylo poezie plno (a velmi často i kvalitní) protože byla podporována i státem a navíc se četla.
Dnes se básnické sbírky nekupují ani do knihoven. Vždyť to nikdo nečte, namítla nám kdysi jedna knihovnice.
Jenže poezie se nečte, protože není propagována
a není propagována, protože se prý nečte.
Začarovaný kruh lidské tuposti i v mnoha dalších oblastech lidské společnosti. A to je podle mne hlavní podstata problému.
Své o tom ví i autoři ročenky Hostu “Nejlepší české básně”. Bezesporu bohulibý projekt, kdyby…
Knihu Nejlepší české básně si totiž koupí jen pár skalních příznivců poezie, z nichž někteří i takové dílko odmítnou i pro hloupé titulní slovo “nejlepší”.
Příliš to zavání socialistickou cenzurou a škatulkováním, co je a co není nejlepší pro dnešního člověka. Koneckonců jaká jsou kritéria pro nejlepší poezii než kamarádské vztahy s autory a potažmo preference autorů v denním tisku poezie.
Každá taková popularita (článek v novinách) znamená zvýšení prodejnosti maximálně o cca 50ks. Neumětelství v propagování poezie je vidět v každé podobné aktivitě.
Jen si vzpomeňte na šílenou propagaci poezie v rámci Prahy město literatury.
Rozvěšené budky s amplióny chrlící mluvenou literaturu v nesmírně rušných částech města může vymyslet jen blázen nebo chytrák za peníze.
Mnozí se asi podiví, ale čtení je ryze intimní záležitost.
Jen zkuste číst lidem v pražském metru. Takovou blbost snad nikdo nemůže vymyslet, že? No divili byste se velice. Zkoušeli to propagátoři projektu Praha město literatury. Rok 2011. Mimořádný zážitek na hranici stupidity.
Osobně si ale dokážu představit, že na titulní stránce slušných a objektivních mainstreamových novin jsou básně.
Jenže je tady paradox. V praxi slušné mainstreamové noviny už neexistují.
Pokud by se tak nedopatřením stalo, v novinách se neobjeví básně aktuální (to přece zavání socialistickým realismem) nebo nedej přírodo nutící myslet, ale hlavně rýmovačky srandovní, jelikož báseň musí být v první řadě jen zábava, jiná telenovela, ta správná vsuvka pro čtenáře Blesku alias rýmovačka typu Jiří Dědeček a spol. Kníže má k lidu blíže etc.
Poezie proměněná v ideovou stupiditu. Koneckonců jak velké procento lidí vnímá poezii jen jako rýmovačky. Bude to většina?
Je tady ale další fenomén.
Přesto, že poezii dnes veřejnost nepřijímá, paradoxně ji denně a skoro zbožně poslouchá.
To když náhodou (nebo omylem) zahrají v rádiu písničku s opravdu slušným textem. Báseň v hudbě. A to je jedna z cest. Na Slovensku to zkusili. Když pomineme často stupidní obsah, pak forma propagace se zdá být dobrou cestou. Proč to nezkusit i jinde. Rozhodně lepší jak všeliké budky rozvěšené po Praze z kterých se pouštějí audiotexty, které nikdo v ruchu města neslyší a ani ho ho to v každodenním spěchu nezajímá.
Bohžel to už skončilo. Asi došly eurogranty a zadarmo to nikdo neudělá.
Více: Nedeľná chvíľka poézie na Exprese >>
Mnozí se asi podiví, ale čtení je ryze intimní záležitost.
Jen zkuste číst lidem v pražském metru. Takovou blbost snad nikdo nemůže vymyslet, že? No divili byste se velice. Zkoušeli to propagátoři projektu Praha město literatury. Rok 2011. Mimořádný zážitek na hranici stupidity.
