Profesor Jiří Krupička (1913-2014) byl legendární postava české geologie, emeritní profesor geologie na edmontonské University of Alberta, ale především je to člověk mimořádných kvalit, který obohatil českou i světovou literaturu o několik vynikajících filosoficky laděných knih: Viz seznam >>
Ovlivnil svým uvažováním mnoho lidí, kteří hledají odpovědi na současný stav a vývoj jak filosofie, přírodních věd, tak i lidského myšlení.
Prof. RNDr. PhDr. Jiří Krupička byl vyznamenán v roce 2009 Za zásluhy o stát v oblasti vědy.
„Rozum je základní a nejdůležitější životní nástroj člověka. Komunisté v rozvinutém byrokratickém socialismu tento nástroj zneužili, nová filozofie jej podceňuje a demokracie si s ním až příliš často neví rady. A přece nic lepšího než rozum nemáme a mít nebudeme.“
Jiří Krupička ve svých 95 letech vydal svoje nejobsáhlejší dílo, knihu Zmatek (2008).
Hlavní myšlenka díla je založena na světovém paradoxu. Neobyčejně rozsáhlá síť informací a její okamžitá dostupnost paradoxně nepomáhá nárustu vzdělanosti, nepomáhá lidem vytvářet soustavný a nerozporný obraz lidského světa, nevytváří lepší a vzdělanější společnost. Dochází k opaku, k úpadku sebevzdělaností a degradaci vzdělávacího systému.
Jiří Krupička přes to, že chápe tuto rozpolcenost dnešního světa, přiklání se k životní naději pro příští generace.
Velmi jasně ale poukazuje, že se v moderním světě chováme ve všech oblastech jako důvěřivé malé děti.
Naše chování ladíme podle názorů politiků, lékařů, finančníků o nichž nic nevíme, kriticky o jejich slovech nepřemýšlíme a ani si nic nezjišťujeme. Tak se chová většina.
Čínská studie v roce 2026 jasně prokázala, že „důvěra“ v názory a “fakta”, které vygeneruje AI, u lidí s IQ nižším než 90, je absolutní.
„Určitě znáte ty suverénní mladé muže v oblecích, usměvavé a sebevědomé, vlichocující se nenápadně, ale taky neodbytně, tak, jak se tomu se naučili. Možná mají vštípenou, možná naučenou, sebedůvěru. Ale člověka bezděky napadá, jestli by se s nimi dalo mluvit také o něčem jiném, než o – produktu.
Co se to říká o prázdném soudku?“„Pane doktore, je moje operace nebezpečná?
Jak se to vezme. Jedna z pěti se podaří. Ale vy můžete být klidný. Poslední čtyři se nepodařily.“
Prof. Jiří Krupička a jeho myšlenky. Snad vás budou inspirovat ke čtení jeho knih.
1. Zatím to podle všech nám dostupných důkazů a indicií vypadá, že v námi přehlédnutelném vesmíru jsme jedinou civilizací bytostí nadaných rozumem (záměrně nepíšu „rozumných bytostí“, protože k nim máme v průměru ještě hodně daleko…), jedinou entitou, která si dokáže uvědomit sama sebe a reflektovat své okolí. Tato skutečnost sama o sobě je dostatečným vyjádřením jinak nezměřitelné hodnoty existence lidstva a zároveň dostatečným důvodem k tomu, aby se lidstvo pokusilo svou civilizaci zachránit.
2. Jediným nástrojem, který máme k dispozici a který nám k tomu může napomoci, je to, co nás odlišuje od našich živočišných předků, tj. rozum.
3. Hlavní morální povinností každého člověka je chovat se podle uvedených skutečností a nadřadit je všem ostatním morálním zásadám.
Výpisky z knihy: Jiří Krupička / Zmatek:
„Kdyby si více lidí uvědomilo kosmickou jedinečnost fenoménu lidstva, pak by se toto vědomí mohlo stát jednou z kotev jejich morálního postoje.
Záblesk kosmického sebeuvědomění, zrozený ze slepoty materiální existence. To jsme, a toto vědomí by mělo prostoupit myšlení o našem postavení ve světě.“„Věř zdravému rozumu víc než heslům a ‚principům‘, dodržuj slovo a závazky, nepodváděj svého životního partnera, kroť primitivismy svého ‚Já‘, měj rád slušné lidi, braň se vládě peněz nad sebou, netřes se před smrtí – dokaž to a budeš někdo vedle davu osvobozených šašků.“
„Žádný prorok–zakladatel nebyl sám; jinak bychom o něm nevěděli. Vždy ho doprovázela, poslouchala a uctívala skupina učedníků, předávala jeho slova dál a po jeho smrti je třídila, shrnovala a dogmatizovala jako články víry…“
„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam.“
„Rozum a rozumnost bez spoluúčasti citu jsou prázdné pojmy pro vztahy mezi lidmi, mohou sloužit jen jako výplň bezobsažných vět. Rozum bez citu je všechno možné, jen ne rozum.“
„Mobilizace inteligence lidského rodu představuje sepětí rozumu, vzdělání a svědomí.“
„Rozum a rozumnost bez spoluúčasti citu jsou prázdné pojmy pro vztahy mezi lidmi, mohou sloužit jen jako výplň bezobsažných vět. Rozum bez citu je všechno možné, jen ne rozum.“
„Je důvěra většiny občanů v poctivost politického procesu a justice nezbytná pro existenci demokracie, nebo stačí strach z diktatury?“
„Jakou míru politické a úřední korupce snese demokracie, než občané začnou volat po vládě pevné ruky?“
„Je myslitelný běžný život bez stranickosti přátelům a politika bez protekcionářství?“
Disidenti a revolucionáři potřebují vzájemnou důvěru k úspěchu, ale „teprve když zvítězí, moci se chopí malá skupina a objeví se strach.“
„Z dnešní skutečnosti může plynout jen malá důvěra v kvalitu budoucích politických vůdců nesmírně složitého světa.“
Jiří Krupička: Doporučené knihy a jejich stručný obsah:
Všechny knihy mají charakter filozofických esejů a reflexí zkušeného geologa, exulanta a myslitele.
Dopis z Ruska (1987):
Autor reaguje na odmítnutí otevřeného dopisu Andreje Sacharova západními vědci na konferenci Pugwash v roce 1982. Ostře kritizuje morální selhání západních intelektuálů vůči sovětskému totalitnímu režimu.
Renesance rozumu (1993/94):
Filozofické zamyšlení nad úlohou lidského rozumu v dějinách i v přítomnosti, nad smyslem lidské existence a nad budoucností lidstva.
Flagelantská civilizace (1999):
Kritický pohled na postmoderní Západ jako na „sebemrskačskou“ civilizaci, která rozkládá vlastní hodnoty, podléhá woke ideologii a ztrácí sebevědomí.
Zkouška dospělosti (2000):
Úvahy o základních výzvách dnešní společnosti, o morálce a o dospělosti jak jednotlivce, tak celé civilizace.
Stará pevnost (2001):
Filozoficky zpracované vzpomínky na pobyt v komunistických věznicích (především v Leopoldově) v 50. letech, zaměřené na morální a politické diskuse mezi politickými vězni.
Rozmanitost života (2002):
Osobní a filozofické reflexe lidského života – od stáří a nemoci manželky přes geologické zážitky z Afriky až po válečné a poválečné události.
Kosmický mozek (2005):
Shrnutí autorovy představy o lidstvu jako o jedinečném „kosmickém mozku“, který tvoří souhrn individuálních vědomí, a úvahy o perspektivách lidské existence.
Zmatek (2008):
Nejobsáhlejší dílo – mnohohlas různých otázek a problémů současného světa, zahlcení informacemi, střety názorů a narůstající zmatenost v lidských myslích.
