O Velké knize vtipu Jiřího Wintera-Neprakty lehce kriticky

Mé dětství let sedmdesátých probíhalo provázeno obrázky podepsanými dvojicí Neprakta - Švandrlík a nebylo mi známo, že samo slovo Neprakta krylo v desetiletí předtím, ale i hloub v čase, úplně jiného scenáristu Bedřicha Kopecného (1913-1972).

Jak nám úvodem Velké knihy vtipu (Grada Publishing, 2017) opakuje jeho skorojmenovec Jaroslav Kopecký, malíř Jiří Winter (1924-2011) a publicista Bedřich Kopecný založili ve skutečnosti dost PRAKTICKOU firmu NEPRAKTA již koncem roku 1949.
A byť oni sami inkriminovaným slovem napůl ironicky uznali, že si humoriádami za socialismu miliony nevydělají a že vtipy nejsou našemu zřízení prvořadovými statky, fórů a fórků spolu nakonec „napáchali“ takřka deset tisíc; vždyť spolupracovali 21 let, až do roku 1970; a teprve pro následující třicetiletí se Jiří Winter i pro toto dílo spojil s Miloslavem Švandrlíkem.
Jak opět prozrazuje sběratel pan Kopecký, byl Winter většinou pečlivý a kresby počítal. Poslední z vtipů má číslo 28 910.



Jen částečně kolorovaná Velká kniha vtipu jich ovšem obsahuje jen okolo pěti set dvaceti.
Dohromady pak Jiří Winter za víc než půlstoletí zveřejnil okolo 35 000 kreseb a ilustroval víc než 400 knih, přičemž kritikové oceňují (jak Velká kniha vtipu hrdě hlásá na deskách), že nikdy nekarikoval „prohnilé“ kapitalisty, i když „za to byl v době normalizace dvojnásobný honorář“.

Jen částečně se - fascinující - obsah tohoto svazku slívá v tematické celky typu pravěk, starověk, středověk anebo opilství, robinzoni, „na poušti“, muž za rohem, svatba, Vánoce či „svět zvířat“. A objevíme mezi stovkami vtipů dokonce stripy (viz str. 182 a 233), přičemž ten nejdelší má tři obrázky (str. 121) a jest už, uznejme, ryzím komiksem.

Zrovinka tak však narazíme i na soubory koncipované nikoli editorem, nýbrž tvůrci samými, a to na sadu Přísloví, Nepraktův špalíček písní národních a desítku osobností „na plese“ (rozhlasový reportér, překážkář, fotbalista, basista, manžel, krasobruslař, popelář, lékař, motorista a „kladivář“). - Zobrazení bruselského Atomia (i když přeneseného až do starého Egypta) na straně 174 si pak pro jistotu dovoluji nahlásiti odpovědnému úředníkovi na autorská práva architektů v lampárně na hlavním nádraží.



Dle Kopeckého prohlášení (na třetí stránce Úvodu) psal a vymýšlel Velkou knihu vtipu výhradně a právě už zmíněný Bedřich Kopecný, přičemž k obrázkům neotextovaným podle všeho dodal náměty. A tak mi přijde velice nespravedlivé, že je tento nešťastník v tiráži i na obálce prezentován pouze pod jménem Jiřího Wintera-Neprakty. Nejen, že to je zavádějící, je to i smutné. Osudem týraný Kopecný (úraz při likvidaci miny, vážný úraz při těžbě uranu) totiž své náměty ani za socialismu nesměl „jako trestaný“ pod vlastním jménem uveřejňovat.

Bedřich Kopecný (neuveden): Jiří Winter-Neprakta. VELKÁ KNIHA VTIPU. Výběr, uspořádání a úvodní text Jaroslav Kopecký. Grada Publishing. Praha 2017. 256 stran. ISBN 978-80-271-0447-5