S jejím jménem se pojí legendární Čtyřlístek. Také je autorkou večerníčku o koťatech, co trochu zlobí a trochu ne, jsou náležitě hravá a zvídavá. Snad každý umí zanotovat: „Či a či a čičiči, jsou to kluci kočičí…“ Vzpomínáme na Ljubu Štíplovou, která by se v letošním roce dožila osmdesáti pěti let, nebýt jedné nešťastné autonehody.
Narodila se 30. dubna 1930 v Chrudimi. Od dětství chtěla být sochařkou, proto její kroky po gymnáziu vedly na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ale ze zdravotních důvodů musela po dvou letech studium ukončit. Vdala se a začala psát. Zprvu pracovala v redakci deníku Mladá fronta, ve třiceti letech však opustila práci redaktorky a rozhodla se pro svobodné povolání. Od toho okamžiku začala tvořit satirické články hned pro několik časopisů. Její texty v té době vycházely především v oblíbeném týdeníku Dikobraz, děti ji znaly ze svého Sluníčka. Své vtipné texty zveřejňovala i v Lidových novinách.
Ilustrace Marcela Walterová
V roce 1969 vydal Jaroslav Němeček první Čtyřlístek. Původně se nepočítalo, že by měl snad vycházet pravidelně, avšak zájem čtenářů si vynutil další vydání. To už nemohl vše zvládnout jediný člověk, proto oslovil právě Ljubu Štíplovou.
A tak se od šestého čísla stala autorkou většiny scénářů tohoto legendárního komiksu ona. V Čtyřlístku působila na čtyřicet let a stále měla nápady pro nové a nové díly. Dobrodružství Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi se nikdy neopakovala, za což patří autorce velký obdiv. Celkově napsala na dvě stě příběhů k obrázkům Jaroslava Němečka. Ljuba Štíplová měla z té povedené party nejradši Bobíka. Podle ní právě on, tím že byl čuník, „ochránil“ Čtyřlístek před osudem pionýrské party nebo účastníků prvomájových průvodů.
Čtyřlístek je legenda. Vychází dodnes, těší se stále silné čtenářské základně a patří k nejdéle vycházejícímu českému komiksu. Nejeden rodič, dříve než dal časopis do rukou svého potomka, si jej přečetl nejdřív sám. Ze zdánlivě podřadného a dříve spíš trpěného komiksu se stal čtenářský fenomén. Podle ankety z roku 2014 jej děti zařadily na první místo v žebříčku obliby.
Jak se narodila koťata a vlastně celá řada kočičích knížek?
Nesmíme však zůstat jen u komiksu. Na kontě této dámy, která dětem věnovala celý svůj profesní život, je nespočet knížek a námětů i scénářů pro televizní večerníčky. Ze všech vyzařuje láska k přírodě a dětem. Ljuba Štíplová se nebála žádné výzvy, vymýšlela nepřetržitě další projekty. Zdálo se, že sype rýmy a verše z rukávu. Snad pro radost z rytmu.
Milovala jazykové hříčky, uměla napsat pohádky zábavné a přitom výchovné, což je pekelná kombinace. V její bibliografii jsou leporela i takzvané hravé knížky, v nichž s předstihem odhalila kouzlo zapojení čtenáře do děje. Odborně se tomu říká atraktivnost interakce. Psala samozřejmě i pohádky a básničky.
V roce 1977 se narodili Canfourek a Macourek. Večerníček o koťatech, který patří k takzvaným rodinným. Výtečný námět a scénář Ljuby Štíplové se tu potkal s půvabným výtvarným zpracováním Josefa Váni a dokonalým vypravěčem Josefem Dvořákem.
S tímto večerníčkem přišla řada kočičích knížek. Ve stejné době také začala spolupráce Ljuby Štíplové s ilustrátorkou Marcelou Walterovou.
„Odstartovala ji výtvarná redaktorka Albatrosu Jana Mikulecká, která mě oslovila, zda bych se neujala práce na knížce o koťatech, neboť výtvarník večerníčku Josef Váňa už nežil a bylo potřeba zpracovat jeho stylem ilustrace pro knížku Byla jednou koťata. Šlo o první setkání s paní Ljubou. Potom následovala celá řada knížek O koťatech a také dalš,í už autorské knížky, které jsem pak ilustrovala vlastním stylem,“ prozradila nám Marcela Walterová.
„S Ljubou se pracovalo báječně, ona měla vždycky spoustu nápadů a věděla, co chce. Její texty, jak básničky, tak i pohádky, byly vtipné, srozumitelné, moderní, takové pohlazení po dětské duši. A pro mě vždycky nádherná výzva.“
Vzhledem k tomu, že knížek o koťatech vzniklo hned několik, chtěli jsme vědět, jaký vztah ke kočkám paní Ljuba měla. Marcela Walterová nám řekla:
„Ljuba vždycky říkala, že se s kočkama mazlí jen na papíře, když o nich píše. Doma je neměla, možná proto, že vlastnila pejska.“
V roce 2008 udělilo nakladatelství Albatros Ljubě Štíplové cenu za celoživotní práci s dětskou knihou.
V Albatrosu začínala, tam jí vyšlo celkem sedmnáct titulů. Při přebírání ceny s úsměvem pro ni typickým řekla: „Jsem ráda (za cenu), ale nutné to nebylo. Největší potěšení pro mě je, že děti o ty knihy stojí.
Měla před sebou ještě řadu příběhů. Bohužel, srpnová autonehoda jí zabránila je realizovat. Zemřela ve Vojenské nemocnici v Praze 24. 9. 2009.
Photo Ljuby Štíplové: Stanislava Zábrodská
