Detektivky moc nečtu, ale Chandlera kdykoliv. Proč? Pro jeho neopakovatelný humor a jedinečné slovní hříčky, které někdo srovnal se satiristickými šlehy Shakespearovými nebo Wilda. Jednou větou složenou z nečekených slov vám vysvětlí vše podstatné a navíc vás dokáže rozchechtat tak, že příště půjdete po jeho knížkách, jak pes po uzeném.
Jeho nejznámější hrdina a kdoví, možná jeho podvědomé druhé já, je detektiv Philip Marlowe.
Ten se narodil v roce 1939 v románu Hluboký spánek. Marlow je klasický detektiv, vlk samotář v ušmudlaném baloňáku a plstěném klobouku, toulající se zkaženým a ponurým světem, aby nacházel pravdu mezi lidmi, pro které morálka je jen cizí slovo, nemající význam.
Marlowova taxa je ubožácká. Bere 25 dolarů za den, a za den, a když se zákazník zdráhá, je ochoten jít až na dvacet, včetně výloh a diet. Často si proto postěžuje. Marlowe umí všechno, jenom nese slušně uživit. Nevychází mu to ani na hrachovou kaši...
Vysoké okno
Dvakrát jsem si s ní vyšel do společnosti a dvakrát jsem seděl u ní doma a popíjel whisky. Bylo to hezké, ale já neměl peníze, ani šaty, ani čas, ani vybrané způsoby. Potom přestala chodit do baru El Milano a já se doslechl, že odjela do New Yorku.
Obchoduji s maléry
Svého nejslavnějšího detektiva Marlowa charakterizuje Chandler ve své eseji takto:
Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.
Esej Prosté umění vraždy, 1935
Přesto, že Chandler původně psal rodokapsy, s Marlowem se vypracoval na jednoho z nejskvělejších spisovatelů Ameriky.
A to nejen svou čtenářskou oblíbeností. Přestává být totiž jen spisovatelem popisným, ale nenápadně podsouvá čtenářům mravni kodex, samozřejmě v přijatelném množství bílých tabletek.
On na něm teď vydělá milión ročně čistě jen z toho, že ho rozparceluje na vilovou čtvrť. To je ten rozdíl mezi zločinem a obchodem. K obchodu musí mít člověk kapitál. Někdy si myslím, že to je jediný rozdíl...
policista Ohls v detektivce Loučení s Lennoxem
Neexistuje vydělat poctivě milión. Člověk, který je nahoře, si možná myslí, že má čisté ruce, ale někde v té velké pyramidě přimáčkli nějakého chlápka ke zdi, jeho malému hezkému obchůdku vzali půdu pod nohama a musel ho prodat za pár šestáků, slušní lidé přišli o místa, akcie na burze se podvodně vyhnaly nahoru, zástupce akcionářů někdo podplatil a pětiprocentní střihači kupónů a velké právnické firmy dostali sto tisíc palmáre za to, že porazili nějaký návrh zákona, který vyžadoval lid, ale který se nehodil pracháčům, protože by jim zmenšoval zisky. Velké peníze znamenají velkou moc, a velká moc vede vždycky k zneužívání. Takový už je náš systém. Možná nejlepší, jaký je k mání, ale mně z něho přesto není do smíchu."
policista Ohls v detektivce Loučení s Lennoxem
Ať se do toho dají advokáti. Ti píšou zákony, aby je jiní advokáti mohli rozcupovat před jinými právníky, kterým se říká soudci, aby jiní soudci mohli říct, že ti první soudci se spletli a aby Nejvyšší soud mohl říct, že se spletli ti druzí. Jistě, jistě. Vězíme v tom až po uši. Je to dobré nanejvýš k tomu, že z toho mají advokáti živobytí. Co myslíte, jak dlouho vy vydrželi gangsterští bossové, kdyby jim advokáti neradili, co mají dělat?
Loučení s Lennoxem
Žijeme v systému, kterému se říká demokracie, vláda lidu prostřednictvím většiny. Ušlechtilá myšlenka, kdyby byla proveditelná. Lid volí, ale partajní mašinérie nominuje, a aby byla partajní mašinérie výkonná, potřebuje hromadu peněz. Někdo jim je musí dát, a ten někdo, ať už je to jednotlivec, finanční skupina, odborová organizace nebo co jiného, očekává, že za to na revanš něco dostane. Já, a lidé jako já, očekáváme, že nám bude umožněno žít v slušném soukromí. Já vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který máme. To, jak neustále štěkají o svobodě tisku, neznamená nic jiného - až na několik čestných výjimek - než svobodu roztrubovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin...
...
Peníze se chovají prapodivně," pokračoval. "Jakmile se vyskytnou ve větších kvantech, jako by najednou měly vlastní život, dokonce i vlastní morálku. Zvládnout sílu peněz je pak neobyčejně těžké. Člověk je odedávna úplatný živočich. Růst obyvatelstva, obrovské válečné výdaje, nepřetržitý tlak lupičského zdaňování − to všechno jeho úplatnost zvyšuje. Průměrný člověk je unavený a ustrašený, a unavený a ustrašený člověk si nemůže dovolit ideály. Musí pro rodinu kupovat potraviny. Jsme v současné době svědky otřesného úpadku jak veřejné, tak soukromé morálky. Nemůžete požadovat nějaké hodnoty od lidí, jejichž životy jsou závislé právě na neexistenci těchto hodnot. Masová výroba hodnoty nevytváří. Nikdo je nechce − jsou totiž příliš trvalé. A tak je nahrazuje móda, výnosný podvod, vypočítaný na to, aby zboží co nejrychleji zastaralo. Masová výroba by nemohla prodávat své produkty příští rok, kdyby z toho, co letos prodala, neudělala něco, co za rok bude nemoderní. Máme nejbělostnější kuchyně a nejblýskavější koupelny na světě. Jenže v té krásné bílé kuchyni neumí průměrná Američanka připravit jídlo, které by se dalo jíst, a krásná nablýskaná koupelna je většinou jen schránkou pro deodoranty, projímadla, prášky na spaní a výrobky onoho obchodu s důvěrou, kterému se říká kosmetický průmysl. Děláme nejhezčí balíčky na svět, pane Marlowe. To, co je v nich, je šmejd...
Milionář Potter definuje americkou demokracii v detektivce Loučení s Lennoxem
Zřejmě si potrpíte na hrdinské výstupy," řekl chladně. "Musíte se bít o svá práva, vést řeči o zákonech. Jaké naivitě může člověk propadnout, Marlowe! Člověk jako vy, který by měl vědět, jak to tu chodí. Zákon není spravedlnost. Je to velmi nedokonalý mechanismus. Když se vám podaří stisknout ty pravé knoflíky a máte přitom štěstí, třeba se spravedlnosti dočkáte. Zákon nikdy nebyl ani nechtěl být ničím jiným než takovým mechanismem...
Advokát Endicott v detektivce Loučení s Lennoxem
Navíc jasně odlišuje mezi slušnými hochy a padouchy (ženy nevýjimaje), ostře filtruje v městských ulicích, barech a domech zlo, které je přítomno v těch nejpodivnějších formách.
"Vy myslíte, že se mu něco stalo?" zadusila hlas do truchlivého šepotu, asi jako funebrák, když si říká o zálohu." (Sestřička)
Nejvíc si však Chandlera zapamatujete jako výtečného žongléra se slovy.
Jeho narážky, poznámky, slovní hříčky jsou dodnes pro některé situace přímo vyžadovány. Například pokud vejde muž do místnosti, kde na divanu leží nahá dívka. Pak okamžitě vzpomene svého Chandlera a řekne:
Vážím si všeho, co mi nabízíte. Je to však mnohem víc než bych snesl.
Nevadí mi, že mi předvádíte nohy. Jsou to parádní nohy a těší mě, že jsem se s nimi seznámil. Nevadí mi, že se vám nelíbí mé chování. Je mizerné a za dlouhých zimních večerů se tím rmoutím. Ale nemařte čas tím, že se ze mě pokoušíte tahat rozumy.
Bylo mi z toho nanic. Kdyby vyjekla nebo zbledla nebo dokonce padla do mdlob, byla by to celkem přirozená reakce. Jenže ona se pouze uchichtla. Začala mi jít na nervy. Pouhý pohled na ni mě přiváděl do transu, Chichotala se dál, jako když krysy běhají po pokoji.
A ženě můžete polichotit slovy: "Vaše vlasy mají nadherně temně rudý nádech a když se usmějete, tak i rolls-royce vedle vás vypadá jako obyčejný automobil."
Ale i ženy si najdou své: "Vypadal jako polda, co si každý den místo večerní motlitby plivne na pendrek."
Chandler psal jenom detektivky, ale sám si mnoho nevěřil. A Škvorecký ve své báječné knize Nápady čtenáře detektivek píše:
Myslím, že se podceňoval neprávem. Daly by se citovat desítky a desítky stránek, které svědčí o neobyčejně barvitém vidění tohoto chmurného autora, desítky pasáží, v nichž jsou jakoby světlem reflektoru ozářena zákoutí kalifornských měst, z nichž dýchá atmosféra letních večerů nad dalekými autostrádami, desítky scén neobyčejného psychologického napětí a jemné a výrazné kresby postav.
Své spisovatelské povolání bral ale Chandler odpovědně a úspěch, který měl u čtenářů, ho těšil. Sám píše:
Může se člověku, jako jsem já, napsal, který není příliš nadaný, ale má porozumění, dostat většího zadostiučinění, než že vzal omšelý, laciný a úplně ztracený literární žánr a udělal z něho něco, o co se přou vzdělaní lidé?
Mezi jeho nejznámější romány patří Vysoké okno,
ve kterém soukromý detektiv Phil Marlowe řeší další zapeklitý případ. Opět v něm není nouze o bohaté slečny s pochybnou pověstí, pány nevalného charakteru, rodinná tajemství a sarkastický humor trochu protivného Marlowa. Tentokrát si jej najme bohatá pasadenská vdova Elizabeth Bright-Murdocková, aby našel vzácnou rodinnou minci a snachu s podezřelou minulostí, která zmizela a minci si odnesla s sebou. Zprvu neřešitelný případ, kde nic nesouvisí s ničím. Pak se ale Marlowe připlete k několika vraždám, objeví důkazy o únosu a znásilnění a události najednou dostávají rychlý spád.
Vysoké okno | Raymond Chandler | vydala Mladá Fronta 2011
Ukázka z knihy Vysoké okno:
Z rádia v pokoji za jejími zády se ozval srdcervoucí dialog z nějakého zamilovaného seriálu a praštil mě přes nos jako mokrý ručník.
Bystrooká žena se zeptala: "Vy jste jejich přítel?" Z jejího hlasu vyhřezlo podezření tak mocně jako ten doják z rádia.
"Na tom nesejde," řekl jsem co možná neurvale. "Nechcem nic než svý peníze. Zjistit si, jaký máj auto, je úplná hračka."
Žena naklonila hlavu na stranu a zaposlouchala se: "To je Beula May," vysvětlila mi s teskným úsměvem "Slyšíte,
vona že ne a nepude s doktorem Myersem na bál. A já to tušila!"
"Umučená hodino!" řekl jsem, odklusal ke svému vozu a rozjel se domů do Hollywoodu.
Čekárna byla prázdná. Odemkl jsem dveře do kanceláře, otevřel okna a posadil se.
Zas jeden den se ke konci chýlí, vzduch je těžký a vyčerpaný, vozy na bulváru s rachotem uhánějí k domovům a Marlowe sedí v kanceláři, usrkuje ze sklenice a nimrá se v denní poště. Čtyři reklamy, dva účty, hezká barevná pohlednice z hotelu v Santa Rose, kde jsem loni strávil čtyři dny řešením jednoho případu; dlouhý, chatrně naklepaný dopis ze Sausalita od chlápka jménem Peabody, který mě poněkud mlhavými výrazy přesvědčoval zhruba o tom, že rozbor rukopisu podezřelé oso-by provedený Peabodyho vynikající metodou, odhalí vnitřní emocionální vlastnosti dotyčného jedince, klasifikované podle Freudova i Jungova systému.
Uvnitř byla frankovaná obálka se zpáteční adresou. Když jsem známku strhával a odhazoval dopis i obálku do koše, vytanul mi před očima dojemný obrázek starého děduly v černém plstěném klobouku na dlouhých vlasech a s černým motýlkem pod bradou, jak sedí v houpací židli na vetché verandě pod oknem pomalovaným reklamními hesly a ze dveří po jeho boku se line pach uzených kolínek a zelí.
Vzdychl jsem si, vyštrachal zase tu obálku z koše, opsal jméno a adresu na novou, složil dolarovou bankovku do kousku papíru a napsal na něj: "Toto je neodvolatelně můj poslední příspěvek." Podepsal jsem se, zalepil obálku, nalepil na ni známku a nalil si dalšího panáka.
Nacpal jsem si lulku a seděl a pokuřoval. Nikdo nepřicházel, nikdo mě nevolal, nic se nedělo, nikoho nezajímalo, jestli jsem náhodou neumřel nebo neodjel do El Pasa.
Doporučujeme:
Hluboký spánek | Raymond Chandler
Mladá fronta připravila nové vydání klasických detektivních příběhů amerického spisovatele Raymonda Chandlera. Jako první vychází titul Hluboký spánek, v němž se poprvé objevila postava Phillipa Marlowa. Phil Marlowe je sarkastický soukromý detektiv se slabostí pro whiskey, cigarety a krásné ženy. Milionář General Sternwood jej pověří, aby se vypořádal s vyděrači v záležitosti, do které se zapletla jedna z jeho mladých, hezkých a neukázněných dcer. Vyšetřování zavede Marlowa do nočního podsvětí mezi vrahy, zkažené zbohatlíky a jiné pochybné existence. Několikrát se zmýlí, pak ale vše vyřeší… Podle románu byl v roce 1946 natočen stejnojmenný film s Humphrey Bogartem v hlavní roli.
Raymond Chandler a Hluboký spánek. Jeho nejslavnější román
Sbohem buď lásko má | Raymond Chandler
Jednoho dne se Phil Marlowe potká se Zubrem Malloyem. Toho právě pustili z vězení a on se teď snaží najít svou dávnou lásku Velmu. Marlowe se případu ujme, ale zdá se mu natolik složitý, že už se smiřuje s tím, že jej nedořeší. Ale pak se ocitne ve správnou dobu na špatném místě… Co zpočátku vypadalo jako rutinní a nezajímavý případ se během jedné noci změní v případ, v němž se objeví několik mrtvol, korupce, jeden povedený věštec a jedná krásná dáma.
Loučení s Lennoxem | Raymond Chandler
Marlowe najde opilého muže, ležícího v bezvědomí před nočním klubem. Z něj se vyklube válečný veterán Terry Lennox, který má problém. Marlowe ho odveze za hranice a po návratu se dozví, že Lennoxova bohatá manželka byla minulou noc zavražděna a hlavním podezřelým se stal její uprchlý manžel. O Lenoxxův osud se zajímá i Eileen Wadeová, žena populárního spisovatele, a když je zavražděn i on, Marlowe usoudí, že je to příliš mnoho náhod najednou, a začne pátrat po tom, co oba případy spojuje.
Sestřička | Raymond Chandler
V románu návazal Chandler na předchozí detektivky po pětileté pauze, kterou strávil jako scenárista v Hollywoodu. Zkušenosti z filmového průmyslu jsou znát v příběhu, v němž nechybí mocní producenti i vycházející hvězdy bez morálních zábran.
Za Philem Marlowem přichází nesmělá ormafay Questová, aby našel jejího bratra orrina. Nabízí mu sice směšný honorář, nicméně případu se ujme. Netrvá dlouho a objeví orrinovy stopy vedoucí do Hollywoodu. Marlowe postupně odhaluje osud mladého muže z Kansasu, který byl oslněn září stříbrného plátna.
Dáma v jezeře | Raymond Chandler
Tentokrát si ho najal obchodník Derace Kingsley, aby pro něj vypátral jeho zmizelou ženu. Popsal ji jako mladou blondýnku, která je tak trochu živel – je totiž kleptomanka a nymfomanka. Ta měla odjet do Mexika s mladým gigolem Chrisem Laverym, s nímž chtěla začít nový život. Na Chrise narazí Marlowe bez potíží, ovšem bez paní Kingleyové. Během dvou dnů se objeví dvě mrtvá těla, případ se zamotává. Poradí si Marlowe i tentokrát?
