Psal se tenkrát rok dvou tisící šestnáctý, osmý květen právě byl, a internetové Literární noviny poprvé psaly o Haně Gerzanicové, v Plzni žijící překladatelce, esejistce a autorce mnoha slokovaných vyznání a reminiscencí - mimo jiné, ale zejména mapujících nevšední empirické bohatství a zcestovalost netuctové osobnosti.
"Největším štěstím je, že jsem se svým darem od sudiček, se svým perem a papírem opět zpátky v české zemi – ve své rodné Plzni!"
Hana Gerzanicová
Čas dává nejen příležitost, ale předevší pokynutí, abychom Haně Gerzanicové (Šlaufové, *11. května 1928 v Roudné na Plzeňsku rozené) věnovali publicistickou pozornost i letos. Věnovali tím spíš, že nadregionální tištěná média přešla víceméně bez povšimnutí významné životní jubileum neúnavné propagátorky české kultury v zahraničí, v Austrálii najmě.
Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v prvních poválečných letech studující dcera profesora češtiny a latiny (na Masarykově gymnáziu v Plzni) emigrovala v roce 1949 do Německa a odtud po dalších dvou letech do daleké Austrálie.
V Austrálii začínala od píky: jako manuálně pracující.
Avšak v roce 1960 nabral její život jiný směr - Gerzanicová se stala privátní učitelkou v Sydney (Power Coaching College) a v poslední čtvrtině šedesátých let dokonce gymnazijní učitelkou němčiny a francouzštiny; a v letech sedmdesátých už zástupkyní ředitelky školy v Earlwoodu. Přitom trvale dbala o své další sebevzdělání: Začátkem let osmdesátých dokončila studia teologie a lingvistiky na Catholic College of Education a v roce 1995 ..., to už převzala i rehabilitační doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Od roku 1999 trvale žije a tvoří v Plzni.
Ve verších si libující někdejší pedagožka (národní bibliografie zná její četné knihy, jen namátkou Ve stínu eukalyptů, 1966, Kam cesty vedou, 1999, Otisky v mlze, 2002, Procházka se slunečnicí, 2006, Hrozny okamžiků, 2008, ale také Words only, 2000, Thanks Australia, 2006, a další).
K osobnostnímu profilu Hany Gerzanicvé nelze nedodat, že je členkou Obce spisovatelů, ovšem též Svazu australských spisovatelů a básníků. Prosadila se i na kontinentu severoamerickém, když ve Státech ji přijali do členstva Mezinárodní společnosti básníků a Společnosti pro vědy a umění.
