Reich-Ranicki. Německá legenda literární kritiky vždy zvedal ze židle pseudointelektuály

Marcel Reich-Ranicki. (2.6.1920 – 18.9. 2013) Legendární literární kritik, neúnavný propagátor kvalitní literatury, jehož recenze měly neuvěřitelný vliv nejen na kvalitu literatury a čtenářství, ale i na celé dění knižního trhu. Je fenomén, který se v Česku už vytratil.

Narodil se v Polsku, mládí prožil v Berlíně. Za nacistů byla většina jeho rodiny povražděna.
On sám utekl s manželkou Theofilou roku 1943 z varšavského ghetta. V roce 1958 odjel na studijní cestu do západního Německa a nikdy se do Polska nevrátil. Žije nejprve ve Frankfurtu, kde působil jako nezávislý publicista pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt a pro rádio. Pravidelně přispívá do prestižního týdeníku Die Zeit po 14 let, čímž se proslavil jako literární kritik. Od roku 1973 do roku 1988 byl redaktorem literární Allgemeine Frankfurter.
Nejvíce ho proslavilo Literární kvarteto. V mimořádně sledovaném televizním pořadu působil na německou literaturu a čtenáře mezi lety 1988-2001 společně s dalšími kritiky.

Reich-Ranicki byl často titulován jako Literaturpapst, nebo "papež literatury",
ale rozhodně popíral, že by byl neomylný. Süddeutsche Zeitung ho nazval "der Mann, der uns das Lesen lehrte" (muž, který nás učil, jak číst). Německé noviny byly ale většinou plné chvály, mimo jiné i proto, že Reich-Ranicki často prosazoval zapomenuté klasiky.

Jeho první knihy se objevily v roce 1955 a 1957:
Aus der Geschichte der Deutschen Literatur 1871-1954 (Z dějin německé literatury) a monografie o židovských komunistických spisovatele SEGHERS Anna. Celkem publikoval asi 20 knih, povzbuzoval mladé spisovatele a především působil jako obhájce pro literaturu, kultivoval ji a veřejně propagoval.
V roce 1992 odpověděl na otázku švýcarského akademika Petera von Matta "Co je literatura? Pravda, vzdělání nebo požitek", Reich-Ranicki vybral požitek.

Ve svých kritických pohledech na knihy a autory si nebral servítky.
Někteří novináři ho popisují jako kata autorů nebo trhače knih. Pravda je taková, že v roce 1995 zveřejnil svou zničující recenzi na Güntera Grasse za román Ein weites Fields  a  byl zobrazen na obálce Der Spiegel  jak  trhá  kopii knihy. A tento poněkud bulvární mýtus mu už zůstal. Některé autory, které odsoudil  za špatné psaní ho  zřejmě řádně nenáviděli. Například Martin Walser o "něm" napsal dokonce velmi kontroverzní román, Smrt kritika, jenž rozpoutal silné vášně v německé společnosti.

Získal řadu ocenění,
včetně Goethe-Preis der Stadt Frankfurt, den Ludwig-Börne-Preis, Große Bundesverdienstkreuz mit Stern. V roce 2008 odmítnul veřejně převzít cenu za celoživotní dílo. Stalo se tak na galavečeru předávání německých televizních cen, Deutscher Fernsehpreis, sledovanou celým Německem. "Zcela otevřeně řečeno", řekl tenkrát Reich-Ranicki, "tuto cenu nepřijmu." Aniž uvedl konkrétní důvod, zdůraznil, že byl zaskočen tím, čeho byl v průběhu večera svědkem. "Nevěděl jsem, co mě tu čeká," přiznal. To, čemu musel přihlížet, označil Reich-Ranicki za "pitomosti" a také prohlásil, že rozhodně nepatří do stejné řady s dalšími oceněnými.
Reich-Ranicki odmítnul prestižní tv cenu, protože nechce patřit k šaškům

Po celý život byl zcela oddán kvalitní literatuře.
Když byl dotázán, zda v roce 2005 věřil v Boha, odpověděl: "Věřím v Shakespeare a Goethe, v Mozarta a Beethovena." V roce 2013 byl diagnostikován s rakovinou prostaty a ve svých 93 letech zemřel.

Knihy v Česku:
Knihu Můj život ( jedna z nejčtenějších biografií) vydalo v českém překladu nakladatelství Větrné mlýny (2003).
V roce 2011 vyšla v českém překladu Zlaty Kufnerové kniha Reich-Ranického o Thomasu Mannovi a jeho rodině.