Neobyčejný životní příběh Jonathana Chapmana, ne nepodobný příběhu Jeana Giona, Muž, který sázel stromy.
Poutavý příběh odkrývá nejen pozitivní stránky stěhování národů do Severní Ameriky, ale také neobyčejně krutý holocaust, který po sobě zanechali bílí osadníci vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu a také vůči sobě samým.
Jonathan Chapman neboli Jan Jadérko ke skutečná postava z historie. Žil koncem osmnáctého a v prvé polovině devatenáctého století, v horečnaté době době osídlováni amerických států Středního západu, Ohia, Michiganu a Indiány. 
Jonathan Chapman nebo Johnny Applesseed zvaný v knize Jan Jadérko, byl jedním ze zapomenutých hrdinů, kteří s nadšením a zápalem plnili poslání rozsévačů dobra a hlasatelů dorozumění mezi původními obyvateli Ameriky — Indiány — a bílými přistěhovalci. Věnoval tomu celý svůj život. Zakládal v západní divočině ovocné školky a jabloňové sady pro nové osadníky, pomáhal jim překonávat počáteční těžkosti a současně se stal upřímným přítelem Indiánů, kteří ho znali jako „bílého bratra s jadérky".
Jeho úsilí o mírové řešení sporů a rozmíšek mezi novými osadníky a Indiány, jeho spolupráce s kultivovaným indiánským náčelníkem Loganem, jeho bezpříkladná péče o postižené rodiny v době indiánské války a jeho hluboké porozumění a sympatie pro rasu, která bezohlednými zásahy nových obyvatel byla téměř vyhlazena, stavějí ho mezi historické postavy ušlechtilých bojovníků za mír, spravedlnost a lidská práva.
Spojeně státy severoamerické nevytvořili zdaleka jen státníci, presidenti a generálové, jakými byli George Washington, Thomas Jefferson, Alexander Hamilton a jiní, ale především obyčejní lidé rázu Jonathana Chapmana, Davida Vermona, doktora Stronga, tety Mary Lake a ostatních postav této knihy.
V divoké přírodě, plné krásy a nevyužitých zdrojů bohatství, ale také plné nebezpečí a záludností, povětrnostních katastrof a nepředvídaných změn, vytvářel Jonathan Chapman mezi roztroušenými osadníky ovzduší lidské sdílnosti a pospolitosti, vzájemné důvěry a úcty i radostné spolupráce.
Ani těžké, otřesné události, které zasáhly přímo do jeho života, nemohly oslabit vůli a podlomit silného ducha tohoto muže. Svou krajní obětavostí, mravní silou, nevyčerpatelnou trpělivostí a houževnatostí i nadšením a zápalem pro dobrou věc stal se téměř legendární postavou mezi bílými obyvateli i Indiány.
Fráňa Velkoborský / Jabloňová stezka / Ilustrace: Jaromír Vraštil / Albatros, KOD 27
Ukázky z knihy:
Mladá americká republika, vytvořená v roce 1783 ze třinácti pobřežních států a čítající na ohromné ploše sotva čtyři milióny lidí, slibovala svou demokratickou ústavou všem přistěhovalcům rovnost a svobodu.
„Všichni lidé jsou svobodni a sobě rovni."
To byla slova, která zněla v uších mnohých přistěhovalců, přicházejících ze Starého světa, jako sladká hudba, o které dříve jen snili.
...Mladá americká republika neměla krále, neměla šlechtu, neměla papeže ani kněžské hodnostáře; měla jen občany.
...Bude rozdávat lásku v podobě jablkových jadérek a bude se radovat z toho, až v pustinách zasvítí kvetoucí stromy, aby potěšily ty, kteří se v nich usadí. A až zestárne, bude sám a opuštěn — ale jeho dílo zůstane.
Může to udělat? Má k tomu dosti síly, odvahy a vůle?
...„Před mnohými lety, když jsem byl mladým mužem a žil s Indiány v prérii kolem pramenů Mississippi, zažil jsem něco podobného," vypravoval Janovi. „Sluneční skvrny, polární záření, suché léto, větrné bouře — a pak přišla zima, jakou si už nikdo nepamatuje. Tenkráte z Montrealu až do Kaskaskia byla zvěř vyhubena vlky a mnoho traperů se nevrátilo domů."
...Osudný omyl byl dovršen dalším neštěstím. Peřejemi řeky Maumee, která se vlévala do jezera Erie, poslali Američané transport vojenských potřeb, léků, střeliva a potravin na pomoc obráncům Detroitu. Loď se stala kořistí Britů, kteří již déle nečekali a dali příkaz Tecumsehovi a jeho pohlavárům k útoku.
Menší skupina ohijských dobrovolníků byla rychle vyslána zpět na hranice, aby bránila opevnění. Na cestě ji však přepadli a pobili Tecumsehovi bojovníci, kteří vpadli do země údolím řeky Wabash od západu.
Válka byla zahájena.
...Logan byl pevně rozhodnut bojovat v případě války na straně Američanů, i když se američtí osadníci dopustili mnoha křivd a bezpráví vůči jeho soukmenovcům a často zacházeli s Indiány hůře než Angličané.
„Nemám na vybranou," řekl Janovi. „Tecumseh vede své bojovníky do záhuby. Přepadne-li tuto zemi, zanechá po sobě spoušť a zkázu a ničeho tím nedosáhne. Bílí lidé budou ještě více nenávidět a pronásledovat mé rudé bratry."
...Z jeho hlasu nezněla hořkost, jen bolest. Seděl nehybně vztyčený v sedle, s očima upřenýma do dálky. Jan řekl:
„Vím, Logane, že to byli Angličané, kteří tvůj lid rozdvojili. Ale ani tvoji bílí bratři nejsou jednotní. Bojují proti sobě, místo aby se dohodli a žili v míru."
„Tvoji bratři jsou posedlí touhou po moci. Jsou zaslepeni bohatstvím, které skýtá tato země. Naši otcové nás učili, že největším bohatstvím muže je jeho udatnost, síla jeho těla a ducha. Naši nejslavnější náčelníci nebyli bohatí majetkem, ale udatností. Tou proslavili jména svých kmenů."
