Číst Límana je požitek a nejen co se týče jeho překladů japonských haiků. Tentokrát sestavil velmi zajímavou knihu 13 esejů o japonských filmech a jejich tvůrcích. A to doslova, protože nejde o žádné dějiny japonské kinematografie, ani o filmovou teorii, ale opravdu o velmi zajímavé pohledy člověka, kterému japonská kultura je velmi blízká.
Na příkladu filmů nejvýznamnějších režisérů této doby – Akiry Kurosawy, Kona Ičikawy, Kendžiho Mizogučiho, Jasudžiróa Ozua, Hirošiho Tešigahary, Masahira Šinody a Šóheie Imamury – si autor všímá úzkého vztahu japonského filmu k literatuře a k japonskému divadlu. Vedle pečlivého rozboru filmové techniky se soustředí i na kulturní zvyky a životní styl a přibližuje tak svět japonského filmu optikou samotné kulturní tradice, která ho zrodila.
Velkou pozornost věnuje dílu u nás nejznámějšího režiséra Akira Kurosawy. Eseje se věnují kultovnímu filmu Sedm samurajů, který inspiroval pozdější hollywoodský trhák Sedm statečnýcz a historickou fresku ze středověkého Japonska Rašomon.
Mezi další legendární filmy japonských režisérů určitě patří Kendži Mizoguči a film Povídky o bledé luně po dešti, Hiroši Tešigahara a jeho Písečná žena nebo Jasudžiró Ozu a Příběh z Tokia.
Texty v knize jsou doplněny ilustračními fotografiemi a jsou zde i odkazy na zajímavou literaturu k dalšímu studiu. Rozhodně stojí za přečtení.
Antonín Líman | Mistři japonského filmu | Paseka, 2012
Ukázka z filmu Sny (Dreams) Akira Kurosawy, část o malíří van Goghovi
