Andrej Tarkovskij. Geniální ruský režisér bude oslovovat lidstvo po staletí

Andrej Tarkovskij

K filmům Tarkovského se lze vracet pořád, stejně jako k dobrým autorům a knihám. Jsou jistotou, že skuteční umělci netvoří pro komerci a pro peníze, ale jejich umělecká výpověď rezonuje v mnohem vyšších dimenzích. Lidé s myšlením Tarkovského, ani jinak tvořit nemohou. Jsou jedineční a proto budou svými díly oslovovat a inspirovat další a další generace.

Tarkovského jedinečnost netkvěla jen v režisérské práci. Ta pro něho byla jakousi otrockou nutností,. Jeho mimořádnost spočívala především v psaní scénářů, ve kterých se plně projevil zdroj jeho geniality. Přenesení jeho myšlenek na filmové plátno byla jen technická záležitost, vizualizace do posledního detailu již přesně vymyšleného a viděného.

Rytmus filmu se skládá z časového napětí uvnitř záběru. A podle mého přesvědčení výslovně rytmus je hlavním formotvorným prvkem ve filmu, a vůbec ne montáž, jak se všeobecně míní. /…/ montáž existuje v kterémkoli umění jako projev výběru a spojení, bez nichž neexistuje žádné umění. Zvláštnost montáže ve filmu ale spočívá v tom, že spojuje čas zapečetěný v nasnímaných úsecích. Montáž je spojení kusů a kousků, jež v sobě nesou čas různé, nebo téže konzistence. A jejich spojení dá nový pocit jeho protékání.
Andrej Tarkovskij

Nebylo s ním lehké pracovat. Na mnoho spolupracovníků působil jako tvrdohlavý režisér, který se od svých vizí nechtěl za žádnou cenu odchýlit. Proto i filmové záběry byly dlouho a precizně připravované celým týmem. Tarkovskij měl ve své hlavě film už dávno hotový a při výrobě si dokázal prosadit často i nemožné a je to vidět na všech přiložených ukázkách.


Ingmar Bergman, který viděl Tarkovského film poprvé v roce 1971, napsal:

Podplatili jsme promítače, aby nám pustil ten ruský film. Byl to Andrej Rublev. Za dvě a půl hodiny jsme se vypotáceli z promítací místnosti s vyzáblýma očima, nadšení, otřeseni. Nikdy na to nezapomenu. Co bylo pozoruhodné, že jsem nerozumněl ani slovo, film byl v ruštině, ale přesto jsme byli nadšeni. Hned další film Zrcadlo se mi líbil ještě víc

Jeho literární eseje a úvahy se čtou s opravdovou radostí.
Mají silné intelektuální přesahy a dotýýkají se zajímavých souvislostí.  Dennis Lim v Los Angeles Times  napsal:
"...Tarkovsky patří k stále vzácnějšímu druhu umělců, kteří se odvažují přemýšlet o umění jako o duchovním úkolu, a jimž při jejich hledání vznešenosti hrozí riziko výsměchu".
Jeho filmy posuvají filmové umění do roviny skutečného umění a absolutně nejsou jen průmyslovým produktem, jak je tomu u naprosté většiny filmové bezduché tvorby, tvořené jen pro chvilkovou zábavu.

Filmy Tarkovského jsou skutečně fascinující obrazy, jež mnoha způsoby znovu a znovu aktivují naše vědomí. A to je jasný důkaz nesmírné nadčasovosti jeho myšlení a vidění světa, které geniálně převedl na filmové plátno. Jako jeden z mála světových umělců dokázal, že i film můžeme považovat za pravé umění.

Co je krása, nikdo neví. Naše představa krásy, idea krásy, se v průběhu dějin měnila, měnila se s filosofickými názory, i s proměnou bytosti během jejího vlastního života. Proto se domnívám, že krása je vlastně symbolem něčeho jiného. Čeho ale přesně? Krása je symbolem pravdy. Nemyslím pravdy ve smyslu pravda a lež, ale pravdy jako cesty, po níž se člověk ubírá. Krása každé epochy – tedy krása vztahující se k určité epoše – svědčí o úrovni vědomí, jaké lidé tohoto období měli o pravdě.
Andrej Tarkovskij

krasa je symbolem pravdy

Filmy Tarkovského:

Zabijáci (Убийцы, 1958)
Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
Válec a housle (Каток и скрипка, 1960)
Ivanovo dětství (Иваново детство, 1962)
Andrej Rublev (Андрей Рублёв, 1969)
Solaris (Солярис, 1972)
Zrcadlo (Зеркало, 1975)
Stalker (Сталкер, 1979)
Nostalgie (Nostalghia, italsky, 1983)
Oběť (Offret, švédsky, 1986)

Knihy o Tarkovském v češtině:
Andrej Tarkovskij – Krása je symbolem pravdy
Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1967–1986 (Camera obscura, Příbram, 2005, 2011)
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2009)

Další knihy:
Andrei Tarkovsky, Sculpting in Time
Andrei Tarkovsky, Elements of Cinema

Linky o aktuálním dění kolem S.Tarkovského:
http://nostalghia.cz/webs/andrej/
http://tarkovskij.wz.cz/
Foto: Andrej Tarkovskij. L'immagine dell'assoluto