Kryla znal za bolševika každý, zatímco Havla jen hrstka vyvolených. Když po roce 1989 zpíval v Česku Bratříčku, zavírej vrátka, zpívali s ním všichni. Byl nesmírně populární, a tak se ho báli především ti, kteří se hrnuli skrze Havla k moci. Obávali se ho pro jeho přímost a nevlezdoprdelismus, rozuměj nediplomatičnost. A politika je diplomacie, jak velmi záhy pochopil i Havel. Možná proto, když Havel havloval na hradě, měl asi 400 poradců, z toho 200 bývalých příslušníku Stb. Kryl mezi nimi nikdy nebyl.

Kryl byl nesmírně sečtělý, jazyků znalý a inteligentní člověk,
určitě stejně jako Havel, který ho snad viděl jen jednou a chtěl po něm, aby zpíval... když ale začal ve svých písničkách kritizovat dění ve vládě a v politice, odkopli ho. A Havel neprotestoval. Nepotřeboval ho ani on, který kdysi nervózně přešlapoval u telefonu, jen aby si s ním mohl potykat, jak o tom osobně vyprávěl Magor.

Je docela možné, že kdyby se tehdy v roce 1989 skutečně udála revoluce a ne jen divadelní fraška, byl by prezidentem Kryl. Lidé by ho volili spíš, jak nezásadového utopistu Havla, který své názory měnil, jak mu radili jeho podplacení rádcové. Kryl na prezidentování určitě měl a byl by zřejmě víc než slušným člověkem ve správný čas na správným místě. Kdyby se tak stalo, lidé by mnohem dříve pochopili, jaký neuvěřitelný podvod se na ně chystá. Jenže všechno se semlelo jinak...

Je opravdu nesmírná škoda. že Karel Kryl (12. 4. 1944 – 3. 3. 1994) nečekaně umírá na infarkt, přepracovaný, uštvaný a nesmírně zklamaný ze všeho rozkrádání, které už v 90-tých letech v Česku viděl. Smutná předzvěst toho, co teprve mělo přijít. Koneckonců to jasně řekl ve své písni: Demokracie rozkvétá.

Za svůj život byl Kryl u všech důležitých událostí v Československu.
Zpíval v roce 1968, zpíval v emigraci v Mnichově, kde pracoval v rádiu Svobodná Evropa a lidé tajně poslouchali i jeho skvělé eseje. Zpíval i tenkrát na balkónu Václaváku, když mu tam na poslední chvíli podstrčili Gotta, který si potřeboval rychle ohřát svojí prestiž.

Jeho písničky zlidověly a budou v nás stovky let.
Nevyprávějí totiž prázdné fráze o komunistické porobě, ale hovoří k lidem o nich samotných, o jejich chování a jejich morálce, o jejich slabostech i víře v lepší společnost. A uměl to mnohem líp jak Havel se svými hrami. Jeho slova jsou nadčasová a mají stále nesmírnou sílu, i když mu nikdo nestaví pomníky, knihovny a nepějí o něm titulky bulvárních novin.
Karel Kryl žije totiž v lidech, a to je mnohem víc.

http://www.karelkryl.cz/

Karel Kryl / Demokracie

Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky

Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem

Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli

Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu

Karel Kryl / Hlas

V měsíci září, kdy jablka zrají,
kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

Ten Satan měl líbeznou postavu panny
a nepáchla síra, však voněly květy,
a v úsměvu něha bez jediné hany,
jen z úst jako hadi mu syčely věty:

"Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,
vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,
však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
a dobře se platí - to beze všech žertů!"

"Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
a stráž mi ho do klece vsadí,
a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
tvůj hlas tě zradí!"

Dnes jako kníže si v paláci žiji,
mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
je krásný, byť s úsměvem krysím,
vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
když na větvi visím ...