Senátorka-právnička a spisovatelka Daniela Kovářová sestavila publikaci Svoboda projevu a po projevu, opatřila ji doslovem, úvodem a přiměla ke spolupráci autory, kterými jsou:
Benjamin Kuras, Jiří Čunek, Ondřej Dostál (vysokoškolský pedagog a právník), prof. Jan Jirák, Jordanka Jirásková, poslankyně Nina Nováková, senátor Tomáš Jirsa, poslanec Jiří Kobza, advokát a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka, Daniel Vávra, vysokoškolský pedagog Vlastimil Veselý, spisovatel Michal Semín a Ladislav Jakl. Celou knihu pak uzavírá reference o průzkumu ohledně svobody slova, kde se analyzuje mínění vybraného vzorku obyvatelstva mj. otázkami typu „vadí vám politická korektnost?“ a „kdo má podle vašeho názoru určovat, co je lež?“
Spisovatel Benjamin Kuras dumá ve svém příspěvku publikaci nad tím, na co svobodu slova potřebujeme, a připomíná, že jsou věci, o nichž se v civilizované společnosti nemluví. Jak dodává, Bible přímo nezakazuje lež, ale určitě „křivé svědectví proti sousedovi“, respektive jeho křivé nařčení. A co znamená „neber boží jméno nadarmo“? Jistě i to, že nemáme destruovat svobodu, i kdyby se to hodilo ve vyšším zájmu a ideologii.
Senátor Jiří Čunek napsal kapitolu Svoboda slova a odpovědnost ústavních činitelů. Úvodem vzpomíná, že ještě před dvaceti lety (anebo v roce 2000), bychom problém svobody slova neřešili. Sám vstupoval do politiky roku 1998 a toto téma mu tenkrát „ani nepřišlo na mysl“. Vše se však nebezpečně posunulo. A rovněž Jiří Čunek sahá v té souvislosti po Bibli. Otevři ústa za němého i práva postižených. Otevři ústa, suď spravedlivě a obhajuj věc chudého a nešťastného. Ví, kdy je třeba mluvit především.
Jordana Jirásková kritizuje web, který zde nechci jmenovat, ale který tvrdí, že je proti manipulaci. Jirásková připomíná, že kupříkladu Facebook není relevantním zdrojem informací, a vrací se k prezidentským volbám. Tvrdí, že ve třídách škol před nimi padalo konstatování „nikdo snad, děti, nevolí Babiše“.
Něco jako když pana Moravce nechali přednášet dětem o fungování Československé televize (gymnázium Na Zatlance v Praze to připustilo před několika lety). A Jordana Jirásková kritizuje tímtéž dechem jarní akci Markéty Pekarové a Jany Černochové v Základní škole v Roztokách, kde šlo o debatu Ženy v politice. Škola se distancovala od věci slovy, že „poskytla jen prostor“, a je asi faktem, že by totéž v případě Tomia Okamury neudělala.
„Největší bahenní platformou je sociální síť Twitter,“ míní bloggerka Jirásková. „Současný stav společnosti s tím koresponduje: oficiální účty na Twitteru mají vládní organizace, ministři i prezidenti.“
Poslankyně Nina Nováková hovoří ve svém příspěvku o Výchově ke svobodě projevu a mezigeneračním předávání hodnot. Učitel, publicista a vydavatel časopisu Te Deum Michal Semín přemýšlí nad tím, není-li cenzura víc projev slabosti než síly. „Tleskám maďarské vládě, že aktivistům neziskovek nedovolí přesvědčovat děti, že se narodily do špatného těla a že by měly proto změnit pohlaví.“
Herní vývojář Daniel Vávra ze Společnosti pro obranu svobody projevu je autorem stati Praktické příklady omezování svobody slova, kde - mimo jiné - vzpomíná, že byl roku 1967 předpovídán hladomor v roce 1975, a dle prognózy z roku 1966 měla ropa dojít do deseti let. Roku 1970 se tvrdilo, že budeme roku 1985 potřebovat plynové masky. Ne snad pro válku, ale z důvodu znečištění prostředí. Roku 1971 se hlásilo, že do roku 2020 přijde doba ledová. Roku 2004 otiskl důvěryhodný Guardin článek, podle něhož bude Británie do roku 2024 Sibiří. A politik Al Gore? V roce 2009 přesvědčivě tvrdil, že bude Arktida do devíti let bez ledu.
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl se naváží do eurokomisařky Věry Jourové a její chuti „sebrat Muskovi řidičák“. Poté konstatuje, že dostává záplavu emailů, jejichž autoři ho jedním dechem chválí a druhým vyslovují názor, že si přihlášením se k Institutu Václava Klause koledují o ztrátu zaměstnání. Vnímá atmosféru ostrakizace a cejchování, ve které „lépe nenosit kůži na trh“ a opět nevybočovat z řady.
Jen okrajově do sborníku přispěli senátor Lumír Aschenbrenner z Plzně, Milan Kajínek z EpochTimes (kde roku 2020 uveřejnili zprávu, že je virus z laboratoře ve Wu-chanu umělý), Milena Kozumplíková („Green Deal musíme brát za danost, asi jako když české přísloví říká, že si musíš zvyknout i na šibenici.“), Martina Kociánová z Radio Svobodné universum, Ivo Polák, Martin Pangrác, aktivista Jan Šinágl a Roman Říha.
Kniha vznikla prostřednictvím semináře. Konal se - právě pod záštitou Daniely Kovářové - v Kolovratském paláci letos 23. května. Sama akci moderovala. Ač se semináře zúčastnili také Aleš Juchelka anebo Jana Bobošíková, právě v této publikaci zastoupeni svými příspěvky nejsou.
Prezidentka Unie rodinných advokátů - a svého času ministryně - Daniela Kovářová (*17. listopadu 1964)
měla italskou babičku (s příjmením Sebastiani). Na přelomu milénia byla v radě Mensy České republiky, je členkou Obce spisovatelů a napsala pětadvacet knih.
Nejen právních; jmenujme jen tituly Rétoriky (2008), Sbohem, cizinko (2012), Mrtvá z golfového hřiště (2015), Jak přežít krizi v rodině (2020), Smrt v justičním paláci (2016), Jak chovat muže (2018), Pivař a Blondýna (sic, 2020, s Ladislavem Jaklem, doslov Ivo Fencl).
Daniela Kovářová nepodporuje opatření na ochranu planety a zakázala by Grean Deal (plně souhlasím). Ani globální oteplování nepovažuje za dokázaný fakt.
Závěrem Svobody projevu a po projevu cituje filozofa Johna Stuarta Milla a úvodem vybírá z předmluvy ke klasické Farmé zvířat (1944):
„Obyčejní lidé pořád věří, že každý má právo na svůj názor, a tak jsou to literární a vědečtí intelektuálové, kteří měli být strážci svobody, ale začínají svobodou opovrhovat v teorii i v praxi.“
Jak bývalá ministryně spravedlnosti připomíná, demokracii nelze bránit totalitními metodami, i když je podobný názor opět často podporován. „Například mně už zrušili celou konferenci,“ zmiňuje. Dodává: „Jak mohou ve sněmovně všichni přítomní opět hlasovat pro?“
Sama odpovídá, jak bychom odpověděli nejspíš: „Aby měli klid. Jako kdysi.“
Svoboda projevu a po projevu. Sestavila a spoluautorkou je Daniela Kovářová. Vydal Zdeněk Rampas - Nová vlna. Praha 2023. 76 stran.
