Český jazyk je jeden z nejkrásnějších a nejbohatších jazyků na této planetě. Znalost rodného jazyka, literatury i poezie je nejen známkou vaší jedinečnosti a vzdělanosti, ale také vizitkou našich učitelů českého jazyka. Jejich moc vás formovat jako skutečnou osobnost je nezastupitelná.
Výuka jazyka českého a literatury je jednou z nejzáslužnějších prací našich učitelů.
Učení češtiny, literatury a poezie má mnoho výhod. Je to způsob, jak hlouběji porozumět jazyku, kultuře, historii a hlavně sobě samému.
Jak jinak se naučit kriticky myslet, hledat hlubší souvislosti a orientovat se v životě.
A to potřebuje každý.
“Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem. Přístup k moci by měl být proto zakázán těm, kteří jí milují, nejen proto že taková láska je duševní porucha, ale protože moudří lidé mluví jen, když mají co říci.”
Vladislav Vančura / Konec starých časů
Proto by měli učitelé literatury vést své žáky k lásce k mateřskému jazyku, k rozvoji slovní zásoby, tvorbě jasně formulovaných myšlenek pomoci vhodně volených slov a větné skladby.
Učit je, že v přesném vyjadřování je skryta míra jejich skutečné vzdělanosti a ne hlouposti.
K tomu napomáhá nejen dobrá znalost gramatiky, ale hlavně široký rozhled v literatuře a poezii.
Literatura a zejména poezie pracují s jazykem na nejvyšší úrovni.
S knihami se velmi rychle učíme používat rytmus, slovní obraty, metafory, emoční tón, zvláště v lehkých nuancích, které se v běžné řeči nepoužívají.
Pak můžeme být vtipní, můžeme okouzlovat svým slovníkem i znalostmi.
Jazyk český a poezie.
Čtením básníků jako Seifert, Holan, Bezruč, Dyk, Mácha, Hora, Dyk, Sládek, Erben, Březina, Seifert, Hrubín, etc. se učíme vyjadřovat myšlenky, chápat skryté významy a obohacovat naši slovní zásobu, chápat okolní svět.
V poezii nejsilněji prožíváme pocity jiných lidí, učíme se chápat emoce, bolest, radost v celé své složitosti.
Poezie oslovuje vždy naše srdce i mysl. Učíme se vychutnávat krásu slova a vět.
Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil.A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál.A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil: kamenuj.A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál.Jan Skácel / Studánka
Ano, jsou knihy, které nečteme jen pro děj, obsah, ale někdy jen pro neobyčejnou krásu a kombinaci slov s jakou jsou vyjadřovány myšlenky. (Vančura, Kundera, Vladislav, Seifert… )
„Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti,“
Vladislav Vančura / Rozmarné léto
Česká literatura nám pomáhá pochopit naše historické kořeny a širší souvislosti v historii.
Viz knihy Husa, Komenského, Schulze, Haška, Kaplického, Stehlíka, Hrabala, Kafky, Kundery…etc.
Čtení těchto děl pomáhá pochopit, kdo jsme jako národ, jak naši předkové přežívali přežili těžké období a jak se formovala česká kultura.
Už vím, kdo jsi. Jsi svobodný člověk!
Mýlíš se, – odpověděl Armin von der Heide a proti své vůli se musel usmát. Dívčiny ruce zatápaly k jeho obličeji.
Tak mi půjč ruku a poznám, kdo jsi, – chlubilo se děvče.
Nesmím se tě dotknout, – odpověděl. – Jsem mnich! – Ruce opět klesly do klína.
A když se tě dotknu já? – zeptalo se děvče.
Pak přijdeš o ruku, – řekl tvrdě. – A kdybys to udělala s hříšným úmyslem, přišla bys o hlavu. Jsem řádový bratr.
Dívka slonila hlavu, ale řekla:
Teď máš zcela jiný hlas. To promluvila tvoje duše. Ty jsi zraněn.
Vladimír Körner – Údolí včel
S tím souvisí i rozvoj kritického myšlení na základě dosažených vědomí a nalezených souvislostí.
To nám pomáhá při rozhodování, pokud jsem schopni rozpoznávat skryté významy, kontexty a manipulace.
To jsou všechno znalosti, které vám napomáhají být výjimečným a vyrovnanějším v různých životních situacích.
JENŽE…
Máme za sebou přes třicet let viditelné degradace vzdělávání na školách napříč politickým spektrem, ve společenském hnoji konzumu.
Přesto se o tom příliš nemluví. media se takovým tématům vyhýbají a na práci mnoha novinářů je to samozřejmě vidět
Nebudeme rozebírat, proč se tak děje, ale podívejme se na důsledky, které vidíme dnes a denně.
Není pravda, že každý rodilý mluvčí umí svůj jazyk, a už vůbec není pravda, že kdo má vysokou školu v České republice umí česky…
dokonce ani mezi absolventy filozofických a pedagogických fakult to není pravda. Obsah nelze nahradit formou, vzdělanost tituly a mysl tupou arogancí (něco jiného je ovšem arogance génia a pravého vizionáře).
Vladimír Franta vytváří zajímavý a poučný videoblog, kde rozebírá mluvené slovo politiků. Plesk
