Proces. Nadčasový Kafka o monotónnosti života a svévoli justiční mafie

Proces. Nadčasový Kafka

Nadčasový román Proces (1914-15) France Kafky (1883-1924) o posledním roce života Josepha K., uvízlého v mlýnských kamenech hloupé a nelítostné soudní mašinérie, je nelichotivým portrétem byrokracie (nebo totality), kterou znají čtenáři 21. století neméně než současníci Franze Kafky a metafora monotónního lidského života bez radosti, lásky a smyslu.

Bankovní manažer K. je souzen, ale není jasné proč. Hrdina se nedokáže domoci spravedlnosti, nerozezná manipulaci od vřelosti a svědomitost od svévole úředníků a až do posledního dechu bere svůj absurdní stav jako samozřejmost.

Kafka byl mistrem ve vytváření atmosféry nejistoty a absurdity. Jeho styl je často popisován jako kafkovský a jeho vliv je vidět v díle mnoha spisovatelů.

S podobnou absurditou, jako v tomto románu, se v reálném životě setkával evidentně i Kafka, který často psal o odcizení a nesmyslnosti existence.
Při práci pro pojišťovnu ale svou spisovatelskou činnost pečlivě skrýval.
Ne zcela v pohodě byl i jeho osobní život:
Např. největší láskou spisovatelky je Felicia Bauerová. Jeho osobní život se však nevyvíjel dobře. Dvakrát byl zasnoubený s Felicií a dvakrát zasnoubení přerušil. Existuje hypotéza, že potíže s budováním rodiny jsou způsobeny Kafkovým vztahem s jeho otcem. Krátce před svou smrtí se oženil s 19letou dívkou Dorou Diamant.

„Všechny mé myšlenky byly pod Tvým těžkým útlakem, včetně myšlenek, které se neshodovaly s Tvými, a především byly. Od samého počátku nad všemi těmito myšlenkami údajně nezávislými na Tobě těžce zatěžoval tvůj nesouhlas; bylo téměř nemožné jej udržet, dokud nebyl plán plně a důsledně realizován. Nemluvím tu o nějakých vznešených myšlenkách, ale o nápadech malých dětí.”
Franz Kafka, z dopisu otci.

Kvůli chronické nemoci, která mu také bránila žít naplno, se Kafka obával, že jeho díla nebudou nikdy plně pochopena.
Proto před svou smrtí požádal přítele, nakladatele Maxe Broda, aby spálil všechna jeho díla, včetně „Soudu“. Naštěstí k tomu nedošlo.

Problém Kafkových problémů – zoufalství a ztráta člověka v životě, konflikt mezi vášnivou touhou najít smysl života a pochybností o jakémkoli smyslu, ať je dán jakýkoli, je doveden do ostrosti zoufalství v tento velkolepý a vzrušující román; Tohle je děsivá, skoro krutá kniha.
G. Hesse o románu „Proces“ od F. Kafky.

Výpisky z knihy:

Když žijete ve světě třicet let, a i když jste si v životě museli udělat vlastní cestu, nevyhnutelně si zvyknete na nejrůznější překvapení a neberete je příliš vážně.
—–

“Někdo musel Josefa K. pomlouvat, protože jednoho rána, aniž by udělal něco skutečně špatného, ​​byl zatčen.”
—–

“Mluví o věcech, kterým stejně nerozumějí.” Jen díky své hlouposti si mohou být sami sebou tak jisti.“
—–

“Ne,” řekl kněz, “nemusíš všechno přijímat jako pravdu, musíš to přijmout jen jako nutné.” “Deprimující pohled,” řekl K. “Lež se stala vládou světa.”
—–

„Knihy, které potřebujeme, jsou toho druhu, který na nás působí jako neštěstí, kvůli kterým trpíme jako smrt někoho, koho milujeme víc než sebe, díky nim se cítíme, jako bychom byli na pokraji sebevraždy, ztraceni v lese. daleko od všech lidských obydlí.”
—–

“Vidím, že tyto knihy jsou pravděpodobně právními knihami a je nezbytnou součástí spravedlnosti, která se zde uděluje, že byste měli být odsouzeni nejen pro nevinu, ale také pro nevědomost.”
—–

„Nesmíte věnovat příliš velkou pozornost názorům. Psané slovo je neměnné a názory jsou často jen výrazem zoufalství.“
—–

„Než zemře, všechny jeho zkušenosti z těchto dlouhých let se mu shromáždí v hlavě do jednoho bodu, na otázku, kterou ještě nepoložil vrátnému. Zamává mu blíž, protože už nemůže zvednout své tuhnoucí tělo. Vrátný se k němu musí sklonit, protože výškový rozdíl mezi nimi se hodně změnil v mužovu neprospěch.
“Co chceš teď vědět?” ptá se vrátný; “jsi nenasytný.”
“Každý se snaží dosáhnout Zákona,” říká muž, “tak jak se to stalo, že po tolik let nikdo kromě mě nikdy neprosil o přiznání?”
Vrátný pozná, že muž dosáhl svého konce, a aby jeho selhávající smysly zachytily slova do jeho ucha, zařvala mu do ucha:
“Nikdo jiný sem nemohl být nikdy vpuštěn, protože tato brána byla vytvořena pouze pro tebe. Teď se zavřu.” to.”
—–

“Někdy je až s podivem, že jediný průměrný život stačí k tomu, aby obsáhl tolik, že je vůbec možné někdy dosáhnout úspěchu ve své práci.”
—–

„Než zemře, všechny jeho zkušenosti z těchto dlouhých let se mu shromáždí v hlavě do jednoho bodu, na otázku, kterou ještě nepoložil vrátnému.
—–

„Soud nepřichází náhle; řízení postupně přechází v rozsudek.“
—–

“…je v povaze tohoto soudního systému, že člověk je odsouzen nejen pro nevinu, ale také pro nevědomost.”
—–

„Nemusíte všechno považovat za pravdivé, musíte to prostě považovat za nutné. Ze lží se dělá univerzální systém.”
—–

„Logika může být skutečně neotřesitelná, ale nemůže odolat muži, který je odhodlaný žít. Kde byl soudce, kterého nikdy neviděl? Kde byl Vrchní soud, ke kterému se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty. Ale ruce jednoho z mužů se mu sevřely kolem krku, stejně jako druhý mu zabodl nůž hluboko do srdce a dvakrát jím otočil.”

“Neexistuje vůbec žádný způsob, jak se můžete bránit proti tomuto soudu, musíte přiznat svou vinu.” Udělejte úplné doznání, jakmile to bude možné“
—–

“Bylo to velmi naučené, ale ve skutečnosti to nic neříkalo.”
—–

“Co chceš teď vědět?” ptá se vrátný: “Jsi nenasytný.”
“Všichni se snaží dosáhnout Zákona,” odpovídá muž, “jak se to tedy stalo, že po celá ta léta nikdo nehledal přijetí kromě mě?”
Vrátný si všimne, že muž je na konci svých sil a že mu selhává sluch, a tak mu zařve do ucha:
„Těmito dveřmi se nemohl dostat nikdo jiný než vy, protože tyto dveře byly určeny jen vám. Teď je zavřu.”
—–

“Jediná správná věc, kterou můžete udělat, je naučit se řešit situaci tak, jaká je.”

Sdílejte:

Podobné články