Našel jsem ji ve sklepě, na haldě knížek. Zlatý věk. Odrbaná, trochu špinavá a zaprášená. Ale uvnitř zářila, přestože ji vydali v roce 1957. Za hlubokého socialismu, o kterém dnes pisálkové v iDnes tvrdí, že v něm bylo úplně všechno špatně. Nebylo, novodobí mediální cenzoři.
Československé knihy pro děti byly tenkrát skutečně světové. A Nezval i Trnka patřili k těm nejlšpím.
Vítězslav Nezval (1900-1958)
uměl psát pro děti proto, že jeho poetika byla od začátku blízká dětskému vnímání světa: hravá, asociativní, plná obraznosti a smyslových dojmů.
Navíc byl Nezval muzikální, psal rytmicky a rád kombinoval všední zážitky s pohádkovým světem. To je přesně to, co dětská literatura potřebuje.
Verše pro děti Vítězslava Nezvala jsou jednoduché, nekýčovité a kloužou po jazyku jak kuličky.
Jiří Trnka (1912-1969)
Nekreslil jen „pěkné obrázky k textu“, ale vytvářel vlastní poetický svět s náladou, která text často přesahuje.
Proto jeho ilustrace (včetně těch k Nezvalovým) nepůsobí jako doplněk, ale jako rovnocenný partner textu.
Děti v nich nevidí jen „co se stalo“, ale jaký má svět tón, vůni a ticho.
Zlatý věk je jedna z mála knih, kde není možné tvrdit kdo je autorem. Zda ilustrátor nebo spisovatel.
Jiří Trnka nemohl jinak, než do knihy namalovat knihu další.
Kdo dnes ještě vydá takovou krásu?
STARÉ PRAVDY SKUTEČNÁ RODINA JE ZÁKLAD VŠEHO
Děti nás o svém narození neprosí. My sami se rozhodujeme, přivést je do tohoto světa.
A proto nemáme právo na oplátku nic vyžadovat. Naopak, jsme povinni jim pomoci najít v tomto světě oporu, porozumění a cestu.
Dítě potřebuje dvě věci: kořeny a křídla.
Kořeny – aby vědělo, odkud pochází, cítilo, že je milováno bezpodmínečně a aby vždycky mělo domov, kam se může vrátit.
A křídla – aby se mohlo nebojácně vznést, snít, hledat své místo a aby se nebálo výšek.
