Našel jsem ji ve sklepě, na haldě knížek. Zlatý věk. Odrbaná, trochu špinavá a zaprášená. Ale uvnitř zářila, přestože ji vydali v roce 1957. Za hlubokého socialismu, o kterém dnes pisálkové v iDnes tvrdí, že v něm bylo úplně všechno špatně. Nebylo, novodobí mediální normalizátoři!
Československé knihy pro děti byly tenkrát skutečně světové.
Verše pro děti Vítězslava Nezvala jsou jednoduché, nekýčovité a kloužou po jazyku jak kuličky.
A Jirka Trnka nemohl jinak, než do knihy namalovat knihu další. Tu svou, ilustrátorkou. Jedna z mála knih, kde není možné tvrdit kdo je autorem. Zda ilustrátor nebo spisovatel. Kdo dnes vydá takovou krásu?
