Advokátka a spisovatelka Klára Samnková reaguje na zablokování svého účtu na FB koncem září 2017. Důvodem, proč Facebook trestá své uživatele znemožněním přístupu a znemožněním využívání služeb Vaší společnosti, jsou pravidelně tzv. „nevhodné“ výroky, zejména pak údajně rasistického či xenofobního obsahu. Takto byl také označen i výrok KLáry Samkové, který ovšem ve skutečnosti skrýval nadsázku, ironii a aforismus, což jsou legitimní prostředky literární tvorby. Tu – na rozdíl od naprosté většiny uživatelů – autorka několika knih a stovek článků velmi dobře ovládá.
Dopis Marku Zuckerbergovi
Facebook Ireland Ltd / 4 Grand Canal Square rukám pana Marka Zuckerberga
Dublin, 2 / D02 X525 / Ireland
v Praze, České republice, dne 30. září 2017
Upozornění na soustavné porušování Evropské úmluvy o lidských právech společností Facebook v České republice (a pravděpodobně v celé jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva)
prosím předejte panu Marku Zuckerbergovi
Vážený pane Zuckerbergu,
dovoluji si obrátit se na Vás jako na zakladatele a výkonného ředitele společnosti provozující největší celosvětovou sociální síť – Facebook.
Jak už to tak bývá, k úmyslu napsat Vám a předestřít Vám svůj právní názor na problém tzv. „blokací“, správněji řečeno na výkon cenzury, mne přivedla moje vlastní situace, kdy jsem po osmi letech využívání Vašeho geniálního vynálezu “zablokována“ na třicet dnů, a to bez toho, aby se tak stalo (s jedinou 24hodinovou výjimkou) kdy před tím.
Důvodem, proč Vaše společnost trestá své uživatele znemožněním přístupu a znemožněním využívání služeb Vaší společnosti, jsou pravidelně „nevhodné“ výroky, zejména pak údajně rasistického či xenofobního obsahu. Takto byl také označen můj výrok, který ovšem ve skutečnosti skrýval nadsázku, ironii a aforismus, což jsou legitimní prostředky literární tvorby. Tu – na rozdíl od naprosté většiny uživatelů – jako autorka několika knih a stovek článků velmi dobře ovládám.
Abych mohla obhájit svůj právní názor na to, že Vaše společnost postupuje nelegálním, ba protizákonný postupem, dovolte mi říci několik faktů o mně samotné.
Je mi 54 let a 24 let pracuji jako advokátka. Působím také ve veřejném prostoru, když v letech 1990–1992 jsem zastávala funkci poslankyně Parlamentu tehdy ještě existující Československé federace. Ačkoliv nejsem Romka, byla jsem tehdy delegována romskou politickou stranou k obhajobě zájmů této národnostní menšiny. Po skončení svého politického mandátu jsem pracovala a stále pracuji ve prospěch tohoto národa. V březnu 1993 jsem s tehdejším kongresmanem Tomem Lantosem uspořádala první slyšení na téma postavení Romů ve střední a východní Evropě, které se konalo před Výborem pro lidská práva obou parlamentních komor USA. (Human Rights Caucus) V témže období jsem spolupracovala na získání statusu pozorovatele při OSN pro Mezinárodní romskou unii. V následujících letech jsem v České republice obhajovala oběti rasově motivovaných útoků, a to nejen z řad Romů. Angažovala jsem se v několika mediálně sledovaných případech, kdy jsem nabyla přesvědčení, že právě příslušnost k této národnostní menšině je důvodem pro poněkud odlišný přístup soudů k tomu kterému případu. Žádná z těchto kontroverzních kauz mi na veřejnosti skutečně na popularitě nepřidala. Na základě svých zkušeností jsem (kromě stovek článků především právně-popularizujícího charakteru) napsala též knížku „Romská otázka – psychologické důvody sociálního vyloučení Romů“, která je v romské komunitě přijímána jako vykreslení pravdivého obrazu jejich bytí a jejich problémů.
Kromě zastupování a obhajoby Romů se dlouhodobě angažuji na poli rodinného práva a byly to především tyto případy, které mne dovedly až k vedení obhajob před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Se svými patnácti vyhranými případy před tímto soudem (s hořkou pachutí, že zastupuji své klienty proti své vlastní zemi) patřím mezi nejúspěšnější české advokáty, vystupující u tohoto soudu. Kromě toho mám za sebou nemálo úspěchů i před českým Ústavním soudem.
Poněkud pikantní příchuť má moje obhajoba příslušníků LGBT komunity, kdy jsem svým postojem téměř zapříčinila rozpad československé federace o rok dříve, než k němu skutečně došlo. Při projednávání Listiny základních práv a svobod, české obdoby Evropské úmluvy o lidských právech, jsem totiž již v roce 1991 jako mladá poslankyně navrhovala, aby k explicitně vyjmenovaným stavům, na jejichž základě je zakázána diskriminace, jako je sociální postavení, rasa, náboženství, jazyk, politické smýšlení, byl také přiřazen zákaz diskriminace na základě sexuální orientace. Mezi kolegy poslanci z převážně katolického Slovenska zavládlo tehdy takové zděšení, že hrozily hromadné koronární příhody právě u zástupců této části našeho státu. Pouze vědomí, že je nutno zabránit v přijetí mého návrhu, zbránilo i faktické personální obměně značné části parlamentu.
Moje právní a politické postoje byly následovány i mými osobními postoji, když jsem se provdala za Roma, s nímž mám nyní devatenáctiletou dceru poloromského původu. Z tohoto důvodu – ačkoliv jsem tak zvaně dcera z „dobré“ intelektuální bílé rodiny – pro mne neplatí teorie „bílé rasové identity“ (theory of critical whitness) a neplatí pro mne ani obvyklý závěr této interdisciplinární vědy, totiž, že lidé bílé pleti nemohou nikdy již z principu zcela porozumět životním reáliím a perspektivám osob barevné pleti.
Hořkost tohoto údělu jsem na sobě pocítila v roce 2003, kdy mne tehdejší prezident Václav Klaus navrhl do funkce soudce Ústavního soudu České republiky. Senát Parlamentu ČR, který schvaluje prezidentovy návrhy, se však nezabýval mými právními názory a postoji, ale v kuloárech řešil zapeklitou otázku mého původu, totiž, zda jsem Židovka, Cikánka či jaká kombinace těchto dvou národů. Senát moji kandidaturu odmítl i pod dojmem skutečnosti, že několik dnů před hlasováním o mojí kandidatuře jsem jménem svých romské klientů uzavřela s Českou republikou smír ve věci sporu, který rozhodoval právě Evropský soud pro lidská práva. Součástí tohoto smíru bylo i finanční odškodnění pro moje klienty. To ovšem bylo velkou částí české veřejnosti – a to včetně velké části Senátu – přijato s velkou nelibostí, a to nikoliv s ohledem na spravedlnost, ale s ohledem na to, komu bylo zadostiučinění přiřknuto a vyplaceno.
Tyto moje celoživotní profesní i osobní postoje mne vedou ke vznesení požadavku, aby bylo vůči mojí osobě opatrně nakládáno s obviněními, že jsem rasista či xenofob. Cítím oprávnění se ohradit vůči tomu, že mne právě za takovou Vaše společnost označila.
Podobným způsobem – odepřením poskytnutí služby Vaší společností – jsou stíhány i stovky, ba tisíce mých dalších spoluobčanů, kteří vyslovují jiné názory, než jsou právě nyní oficiálně přijímány a než jsou považovány za tzv. žádoucí.
O tom, které jsou žádoucí a které jsou zakázány, rozhoduje Vaše společnost na základě svého vlastního úsudku. Pominu nyní právní aspekty chování Vaší společnosti. Mohu však vyslovit názor, pramenící ze znalosti historie, že chovat se takto k národu, u kterého je po staletí zvykem nechat se dát pro pravdu upálit, je poněkud méně prozřetelné. Rozhodovat o tom, co je a co není vhodné říkat a přikazovat to společnosti, která má za sebou 50 let komunistické cenzury, osm let nacistického teroru a 300 let útlaku pod nadvládou cizí zemně, pak rozhodně není způsob jednání, kterým byste si v mojí zemi vysloužil obdiv a úctu.
Držme se však právních aspektů posuzování situace.
Nejen země Evropské unie, ale státy celé Evropy, a to včetně Ruska a Turecka (jediným nečlenským státem Rady Evropy – Council of Europe – je Bělorusko), podléhají jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva. Všechny tyto země se zavázaly dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Mezi právy, která jsou garantovaná touto úmluvou, je dle čl. 10 právo na svobodu projevu. Za dobu své téměř šedesátileté existence Soud vytvořil standardní judikaturu, jak tuto svobodu slova interpretovat a jak ji vyvažovat s dalšími právy, garantovanými Úmluvou, do kterých by právě svoboda slov mohla případně zasahovat. Svou úhlavní myšlenku v rámci vyvažování jednotlivých legitimních cílů, ke kterým ochrana slova či jeho limitace vedou, je možno shrnout do postoje, že „…svoboda slova se vztahuje i na projevy, které zraňují, šokují nebo znepokojují stát či určitou část společnosti.[1]“
Tato takřka absolutní svoboda slova totiž představuje – jak Soud opakovaně konstatoval v dalších a dalších případech – „jeden ze základních pilířů demokratické společnosti, jednu ze základních podmínek jejího pokroku a rozvoje každého jednotlivce.“ Sepětí demokracie a svobody slova coby jeho nutné podmínky je podtržena ještě dalším lidským právem, takže můžeme hovořit o nutném triumvirátu demokracie. Jedná se o to, že „ochrana názorů a svobody jejich projevu je jedním z cílů svobody shromažďování a sdružování, zaručených čl. 11 Úmluvy.[2]“
Soud se jednoznačně vyslovil zejména ohledně politických prohlášení tak, že „…není demokracie bez pluralismu. Jedna ze základních vlastností demokracie totiž spočívá… v možnosti debatovat prostřednictvím dialogu a bez uchylování se k násilí otázky nastolené rozličnými politickými názorovými proudy, a to i když působí strach či znepokojení. Demokracie je vlastně živena svobodou projevu…“[3]
Jak jsem již uvedla výše, Evropský soud pracuje na základě vyvažování jednotlivých práv. K této otázce je zapotřebí připomenout znění čl. 17 Úmluvy, na který se často zapomíná; a proto si jej dovoluji citovat v plném rozsahu:
„Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů zaměřených na popření kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než tato Úmluva stanoví.“
Úmluva je totiž ukotvena v ideologickém a hodnotovém systému s ohledem na typ s ní slučitelného společenského uspořádání. Tímto uspořádáním je demokratický, pluralitní politický systém respektující vládu práva a práva jednotlivce. Jinými slovy, i pluralitní demokracie má právo se bránit svému (sebe)zničení.
Co však dělá Vaše společnost? Pod záminkou „dobrých úmyslů“ zcela ničí pluralitní diskusi, která je zárukou – a dle nikoliv jen mého názoru jedinou zárukou – posunu názorů ve společnosti[4]. Názory se vyvíjejí jen a pouze diskusí, a to nejen diskusí „uměřenou“, ale i za pomocí ironie, posměšků, neobratných a neopatrných vyjádření, aforismů, podobenství, za užití nespisovného, ba i vulgárního jazyka. V hodnocení příspěvku svých uživatelů (ke které, mimochodem, není Vaše společnost vůbec oprávněna, a to ani na základě toho, že sociální platformu, na které i „nevhodné“ debaty probíhají, vlastní) je nutno brát na zřetel i rozdílné intelektuální schopnosti diskutujících (marná sláva – polovina diskutujících bude mít vždy IQ nižší než průměrné, že ano…) a rozdíly mezi psaným a mluveným slovem, které absolutní většině společnosti – a to celosvětově – zcela unikají. Podle psychologických výzkumů za „normálních okolností“ probíhá brutálně převažující část komunikace mezi lidmi nonverbálně.[5] Tvrdit, že „všichni umí psát“ stejně jako „všichni umí mluvit“, je velmi hloupé. Lidé se musí písemnému projevu – a tím výroky na Facebooku jsou – prostě učit.[6]
Nic z toho však Vaše společnost nerespektuje. Všechny zásady a výdobytky hledání spravedlnosti Vaše společnost nejen ignoruje, ale cíleně je boří.
Slyšela jsem několikrát názor, že „každý je doma svým pánem“, a tedy že si každý může dělat, co chce. Takováto interpretace práva je jeho úplným popřením. Abych uvedla konkrétní příklad dovedený ad absurdum – jestliže byste vraždil v domě, který vlastníte, ospravedlňuje vás snad vlastnictví místa k vraždě? Zajisté nikoliv. Stejně tak i Vaše společnost má povinnost dodržovat zákony zemí, ve kterých působí. Je tedy povinna dodržovat Evropskou úmluvu o lidských právech a svobodách, včetně výkladů, daných příslušnými judikáty Evropského soudu pro lidská práva.
Vaše společnost faktickou cestou nahrazuje zákonodárnou roli státu, když si osobuje právo určovat zákony, tyto zákony vymáhat a jejich nedodržování trestat. Podle nejobecnějších zásad právní teorie takováto moc náleží pouze státu – to je jediný zákonodárný suverén.
K přenesení této pravomoci může dojít pouze mezinárodní smlouvou; na příklad tak, jak učinily země Evropské Unie podpisem Lisabonské smlouvy. Není mi však nic známo o tom, že by Vaše společnost uzavřela mezinárodní pakt s Evropskou unií nebo Českou republikou, která by ji opravňovala k určování legislativy v naší zemi, v Evropské unii či v zemích Rady Evropy. Vaše společnost zcela protidemokraticky vytěsňuje a likviduje politický pluralismus. Osobujete si moc zákonodárnou a faktickou revizí rozsudků Evropského soudu pro lidská práva si osobujete moc soudní. Co Vás a Vaši korporaci opravňuje k takovémuto mocenskému přístupu, který je již svým základem totalitní?
Vyskytují se též názory, že pokud my, uživatelé Vaší platformy, máme možnost užívat tuto platformu zdarma, máte Vy absolutní právo regulovat její obsah. Nechci se opakovat ohledně právní argumentace, leč dovolte právníkovi i úvahu ekonomickou.
Jistěže my, Vaši uživatelé využíváme dobrodiní Vašich služeb zdarma. To však naprosto neznamená, že Vám nepřinášíme zisk. Dnes je celosvětová komunita Vašich uživatelů pastvinou, na které se popásají vykrmené krávy reklamních agentur i jednotlivých prodejců či výrobců a dodavatelů služeb. Vy z této pastvy máte tučné mléko, ba i smetanu. Právě na nás, na těch obyčejných stéblech trávy, jste získal bohatství. Budiž Vám přáno – ale nedomníváte se, že nám, řadovým konzumentům, nenáleží alespoň trochu respektu za to, že z Vaší platformy Vám plynou zisky? Uživatelé FB nechtějí nic jiného než jako ta stébla trávy se svobodně vlnit ve větru a nastavovat své tváře svitu slunce, zvaného sociální soudržnost. Jsou za to ochotni odvádět své peníze směrem, který určí objednatelé FB inzerce. Mezi námi, Vašimi konzumenty a Vámi, respektive Vaší korporací, panují vzájemně výhodné vztahy, ve kterých každý dostává, co chce: vy peníze a lidé sociální kontakty. Nyní však, jak se zdá, je Vám to málo. Cítíte se silnější než stát, silnější než demokraticky zvolení (i když to vůbec neznamená, že nejchytřejší a bezchybní) zástupci svých zemí.
Z ekonomického hlediska je nutno připomenout ještě jeden aspekt: ideologickými zásahy do textů svých uživatelů roztáčíte kola pozitivní zpětné vazby. Čím více budete komentáře a úvahy jistého, pro Vás údajně nepřátelského názoru umlčovat, tím více budou tyto názory žádány a tím více se budou šířit. Zároveň dojde k destabilizaci systému. Lavinovité šíření a destabilizace jsou totiž základní vlastností pozitivní zpětné vazby. Na základě Vámi řízeného umlčování (které my, co jsme vyrostli v dobách reálného socialismu, tak dobře známe) ovšem může dojít ke změnám a společenským pnutím, které se vymknou z kontroly a budou probíhat zcela opačným směrem, než se Vy nyní snažíte ovlivnit. Pakliže Vám Vaše analytické oddělení říká, že to „ustojíte“, pak mi s pohledem do minulosti dovolte ledabylou připomínku: …takových už bylo…
Vážený pane Zuckerbergu,
rozhodl jste se, že prostřednictvím své korporace budete určovat lidské dějiny, že budete prosazovat ideologii, o které se domníváte, že je správná. Zapomínáte, že cesta a cíl, ke kterému cesta vede, jsou proměnlivé hodnoty, vzájemně zaměnitelné. V prvních hodinách na právnických fakultách celého světa se učí, že z nepráva nemůže povstat právo. Stejně tak, pokud Vaše dobré úmysly užívají prostředků, které vzbuzují oprávněnou nedůvěru ohledně jejich zákonnosti, pak ovšem i cíl se hroutí. Prosím, zamyslete se nad dosavadní strategií Vaší korporace. Zkuste překonat kognitivní disonanci a pohlédnout do tváře realitě, ve které výsledky Vašich kroků mohou být přesně opačné, než zamýšlíte.
V očekávání Vaší osobní odpovědi a dokonalé úctě
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
P.S. Protože adresa Vaší společnosti, uvedená v irském obchodním rejstříku společností neodpovídá přesně sídlu Vaší společnosti a hrozí tedy komplikace při doručování, stejně jako z důvodu, že mnou popsaná situace se týká statisíců uživatelů Vaší platformy, dovoluji si využít Vašeho vynálezu a poslat Vám tento dopis i prostřednictvím Facebooku. Pevně věřím, že v nějaké formě v anglické či české mutaci k Vám doputuje.
Poznámky:
[1] viz: Handyside proti Spojenému království, rozsudek pléna ze 7. 12. 1976
[2] viz: Sjednocená komunistická strana proti Turecku, rozsudek z 25. 5. 1998, rozsudek Partidul Comunistilor a Ungureanu proti Rumunsku z 3. 2. 2005, Linkov proti České republice – rozsudek z 7. 12. 2006 a další.
[3] viz: Herri Batasuna a Batasuna proti Španělsku, rozsudek z 30. 6. 2009.
[4] To, jakým způsobem dochází ke změnám názorů, módou či šířením epidemií počínaje a politickými názory konče, velmi dobře popsal Malcolm Gladwell ve své knize „Bod zlomu“. Zásahy FB však tomuto přirozenému posunu názoru brání.
[5] Účinek mluveného sdělení závisí na 3 základních aspektech. Na obsahu sdělení závisí 7 %, na obličejové mimice a řeči těla 55 % a zbývajících 38 % závisí na způsobu, jakým jsou slova řečena, tedy na hlase a technice mluvení. Tedy celých 93 % připadá na nonverbální a paraverbální komunikaci
[6] Zde bych ráda připomněla úžasný vliv FB na obecné gramotnosti, zejména u intelektuálně a sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva. Jsem také nesmírně vděčna za to, že FB vytvořil celosvětovou platformu, díky níž ožívají a rozvíjí se jazyky, které by jinak měly významnou tendenci k zániku. Desetitisíce probíhajících FB chatů v romštině udělalo pro tento jazyk více než všechny katedry romistiky na světě dohromady.
xxxxxxxxxxxxxxxxxx
Facebook Ireland Ltd
4 Grand Canal Square
Dublin, 2
D02 X525
Ireland
Prague, Czech Republic, on ….. October 2017
Warning of a persistent violation of the European Convention on Human Rights by Facebook in the Czech Republic (and probably throughout the jurisdiction of the European Court of Human Rights)
Please give to Mr Mark Zuckerberg
Dear Mr Zuckerberg,
I would like to appeal to you as the founder and CEO of the company running the world's largest social network - Facebook.
As is often the case, I have been brought to writing to you and giving you my legal opinion on the issue of "blocking," or more accurately speaking on censorship, by my own situation where, after eight years of using your brilliant invention, I have been "blocked" for thirty days, without this ever having happened before (with a single 24-hour exception).
The reason why your company punishes its users by disabling access and disabling the use of your company's services are regularly "inappropriate" statements, especially of allegedly racist or xenophobic content. This was how my own statement was designated; in fact, it concealed hyperbole, irony and aphorism, which are legitimate means of literary expression. This is something which - unlike the vast majority of users and as the author of several books and hundreds of articles - I master very well.
In order to defend my legal opinion that your company is operating in an illegal indeed an unlawful manner, permit me to tell you a few facts about myself. I am 54 years old and have worked for 24 years as a lawyer. I have also worked in the public domain when, from 1990 to 1992, I was a Member of Parliament of the Czechoslovak Federation as it then was. Though I am not Roma, I was deputised at that time by a Roma political party to defend the interests of this national minority. Since the end of my political mandate, I have continued to work for the benefit of this nationality. In March 1993, I organised with Congressman Tom Lantos the first hearing on the status of Roma in Central and Eastern Europe held before the Human Rights Caucus of both US Houses of Congress. At the same time, I worked on gaining observer status at the UN for the International Romani Union. In the following years, I defended victims of racially motivated attacks in the Czech Republic, not only from among the Roma. I have been involved in several high profile media cases where I have come to believe that membership of this national minority is the reason for a somewhat different approach by the courts to any given case. None of these controversial cases added in the slightest to my public popularity. Based on my experience, I wrote (in addition to hundreds of articles of a mainly legal popularisation nature) a book called "The Roma Question – The Psychological Grounds for the Social Exclusion of Roma", which is accepted in the Roma community as a true portrait of their situation and their problems.
In addition to representing and defending the Roma, I have long been involved in the field of family law, and it is these cases in particular that have led me to leading defences before the European Court of Human Rights in Strasbourg. With my fifteen successful cases before this court (with the bitter taste of representing my clients against my own country) I am one of the most successful Czech lawyers to have appeared before this court. In addition, I have had no small success before the Czech Constitutional Court.
My defence of members of the LGBT community had a somewhat piquant flavour when my position on this almost caused the dissolution of the Czechoslovak Federation a year before it actually happened. When negotiating the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, the Czech version of the European Convention on Human Rights, as a young Member of Parliament I proposed in 1991 that a ban on discrimination on the basis of sexual orientation should be added to those explicitly listed situations for which discrimination is banned, such as social status, race, religion, language and political thought. Among my fellow MPs from predominantly Catholic Slovakia there was complete consternation at the time.
My legal and political attitudes have been backed up by my own personal attitudes when I married a Roma, with whom I now have a nineteen-year-old daughter of semi-Roma origin. For this reason - although I am so to speak the daughter of a "good" intellectual white family - the theory of critical whiteness does not apply to me, nor does the conventional conclusion of this interdisciplinary science apply to me, that on principle white people can never fully understand the life realities and perspectives of people of colour. I felt the bitterness of this destiny in 2003, when President Václav Klaus proposed me as a judge of the Constitutional Court of the Czech Republic. However, the Senate of the Czech Republic, which approves the presidential proposals, did not concern itself with my legal opinions and positions, but in the lobbies dealt rather with the thorny question of my origins, that is, whether I am a Jew, a Gypsy or a combination of these two. The Senate also rejected my candidacy under the influence of the fact that a few days before the vote on my candidacy I had reached a settlement with the Czech Republic on behalf of my Roma clients on a dispute that was ruled on by the European Court of Human Rights. Part of this settlement was financial compensation for my clients. However, this was received by a large part of the Czech public - including a large part of the Senate - with considerable dislike, and not with regard to justice, but with regard to whom the satisfaction was awarded and paid.
These lifelong professional and personal positions lead me to demand that people be careful when raising accusations against me of racism or xenophobia. I feel justified in objecting to the fact that I have been labelled as such by your company.
In a similar way - through denial of service by your company - hundreds, or even thousands, of my fellow citizens are affected, who pronounce opinions other than those which are currently officially accepted and considered as “desirable”. Your company makes its own judgement about which are desirable and which are forbidden. I will now pass over legal aspects of your company's behaviour. However, I can state my opinion, stemming from a knowledge of history, that behaving like this to a nation that has been used for hundreds of years to suffering death at the stake for the truth (witness the Czech scholar and church reformer Master Jan Hus), is somewhat less far-sighted. Deciding what is and is not inappropriate to say and to force this on a society that had 50 years of Communist censorship, eight years of Nazi terror, and 300 years of oppression under the rule of a foreign country, is definitely not the kind of behaviour which would earn admiration or respect in my country.
However, let us keep to the legal aspects of assessing the situation. Not only the countries of the European Union, but the countries of the whole of Europe, including Russia and Turkey (the only non-member state of the Council of Europe is Belarus), are subject to the jurisdiction of the European Court of Human Rights. All of these countries have undertaken to comply with the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms. Among the rights guaranteed by this Convention, according to Article 10, is the right to freedom of speech. During its nearly 60 years of existence, the Court has developed standard jurisprudence on how to interpret this freedom of speech and how to balance it with other rights guaranteed by the Convention with which freedom of speech might possibly interfere. Its chief idea in balancing the individual legitimate objectives to which protection of speech or limitation on it leads can be summed up in the position that "...freedom of speech is also applicable to “information” or “ideas” that offend, shock or disturb the State or any sector of the population .”
This almost absolute freedom of speech is - as the Court has repeatedly stated in a number of other cases - "one of the essential pillars of democratic society, and a fundamental condition for its progress and the […] development of each individual.”The linkage of democracy and freedom of speech as its necessary condition is underlined by another human right, so we may speak of a necessary triumvirate of democracy. It is that "the protection of opinions and the freedom to express is one of the objectives of the freedom of association as enshrined by Article 11 of the Convention .“
In particular, the Court made a clear statement about political statements by saying that "...there is no democracy without pluralism. One of the principal characteristics of democracy is in ... the possibility of debating, through dialogue and without resorting to violence, the issues posed by various political views, even when it is feared or anxious. Democracy is actually fed by freedom of speech ... “
As I have stated earlier, the European Court works on the basis of balancing individual rights. On this issue, it is necessary to recall the wording of Article 17 of the Convention, which is often forgotten; and I therefore permit myself to cite it in its entirety:
Nothing in this Convention may be interpreted as implying for any State, group or person any right to engage in any activity or perform any act aimed at the destruction of any of the rights and freedoms set forth herein or at their limitation to a greater extent than is provided for in the Convention.“
The Convention is in fact anchored in an ideological and value system with respect to the type of social order compatible with it. This social order is a democratic, pluralistic political system that respects the rule of law and the rights of the individual. In other words, even a pluralist democracy has the right to defend itself against (its own) destruction.
But what does your company do? Under the guise of "good intentions", it is completely destroying the pluralistic debate that is a guarantee - and not just in my opinion the only guarantee – of a shift of opinions in society . Opinions develop only through discussion, and not just through "measured" discussion, but also through the use of irony, mockery, awkward and careless expressions, aphorisms, parables, through the use of unliterary, even vulgar language. In evaluating the contribution of your users (which, by the way, your company is not at all entitled to do, even on the basis that it owns the social platform on which even "inappropriate" debates take place), it is also necessary to take into account the different intellectual abilities of those in the discussion, which are various. There are also differences between the written and spoken word, which the absolute majority of society - all over the world - completely misses. According to psychological research, under "normal circumstances" a harshly predominant part of the communication between people is non-verbal. Maintaining that "everyone can write" in the same way that "everyone can talk" is very stupid. Put simply, people have to learn to express themselves in writing – which is what statements on Facebook are .
But your company shows no respect for any of this. Your company not only ignores, but deliberately sets out to demolish, all the fundamentals and achievements of the search for justice.
I have heard several times the view that "at home everyone is their own master" and therefore that everyone can do what they want. Such an interpretation of the law is its complete denial. To give a specific example taken ad absurdum - if you committed murder in a house you own, does ownership of that place justify that murder? Not in the slightest. Likewise, your company also has a duty to comply with the laws of the countries in which it operates. It is therefore bound to comply with the European Convention on Human Rights and Freedoms, including the interpretations given by the relevant case-law of the European Court of Human Rights.
Your company de facto replaces the legislative role of the state when it assumes the right to determine laws, to enforce those laws and punish non-compliance with them. According to the most general principles of legal theory, such power belongs only to the state - it is the only legislative sovereign. Any transfer of this authority can only take place through an international treaty; for example, as the countries of the European Union have done by signing the Treaty of Lisbon. However, as far as I am aware your company has no international treaty with the European Union or the Czech Republic that would entitle it to legislate in our country, in the European Union or in the countries of the Council of Europe. Your company completely displaces and destroys political pluralism in an anti-democratic manner. You arrogate legislative power and through de facto revision of the judgements of the European Court of Human Rights, you lay claim to judicial power. What authorises you and your corporation to take such a power-based approach, which is in its essence totalitarian?
There are also opinions that if we, the users of your platform, have the opportunity to use this platform for free, this gives you the absolute right to regulate its content. I do not want to repeat the legal arguments, instead allow a lawyer to think in economic terms. Of course, we, your users, use the benefit of your services for free. That does not mean, however, that we are not generating profit for you. Today, the global community of your users is a pasture for the fattened cows of the advertising agencies and individual retailers or manufacturers and providers of services. This pasture gives you full-fat milk, indeed cream. It is from us, the common blades of grass, that you have made your riches. Well, good luck to you - but do not you think that we ordinary consumers should have a little respect for the fact your platform generates these profits? FB users want nothing more than those blades of grass, to wave freely in the wind and to turn their faces to that sun known as social cohesion. In return for that they are willing to put their money in the direction indicated by FB’s advertisers. Between us, your consumers and you - or your corporation - there are mutually beneficial relationships in which everyone gets what they want: you make money and people make social contacts. Now, however, it seems that that is not enough for you. You feel you are stronger than a state, stronger than the democratically elected (albeit not the smartest and most perfect) representatives of their countries.
From an economic point of view, one more aspect needs to be remembered: by ideological interferences in the texts of your users you are spinning the wheels of positive feedback. The more you silence the commentaries and deliberations of any view which is allegedly hostile to you, the more such views will be sought out and the more they will spread. This will lead at the same to destabilisation of the system. An avalanche-like spread and destabilisation are the basic characteristics of positive feedback. Based on this silence controlled by you (which we, who have grown up in times of real socialism, know so well), there may of course be changes and social tensions that will slip out of control and will move in an opposite direction to the one you are now trying to influence. And if your analytical department tells you that “you can handle it", then let us look to the past with a simple reminder: ... others have thought that in the past….
Dear Mr Zuckerberg,
You have decided that through your corporation you will define human history, that you will promote an ideology that you think is right. You forget that the path and the goal to which the path leads are varying values, mutually interchangeable. In the first lessons at law faculties around the world, they teach us that right cannot arise from injustice. Similarly, if your good intentions make use of means that give rise to legitimate distrust of their legality, then the goal itself will collapse. Please consider your company's strategy to date. Try to overcome the cognitive dissonance and look into the face of a reality in which the results of your steps could be exactly the opposite of what you are intending.
And above all: in a situation where extremists around the world are demonstrably using Facebook to carry out their terrorist attacks, do not play God, the only one who knows what is and is not true and correct. Do not bully ordinary people who are expressing themselves as best they can - and in a way to which they have a legal right. Stop your inquisitor-like abuse of your power, which, as has been proven many times in history, always leads to effects opposite to the ones desired. You will not fix anything by blocking anyone. End this strategy that blunts not only us, the users of your platform, but above all yourself.
Yours most sincerely,
Klára A. Samková, J.D., Ph.D.