Kdo jsou skuteční blbové ve společnosti? Ti co volí nebo ti, co jsou voleni?

Čas od času se na sociálních sítích či v médiích objeví názor, že národ je tvořen blby, kteří jsou tak blbí, že volí toho či toho (zajímavé – vždy to je někdo jiný, to v závislosti na tom kdo tvrdí, že ostatní jsou ti blbové) a že by se mělo právo těchto „blbů“ účastnit se rozhodování o věcech veřejných omezit, připadně následuje povzdech, že dotyčný chytrolín těmito blby jest omezován a pak musí rozhodnutí těchto blbů snášet.

Myslím, že je na čase, abychom si vysvětlili, jak to je s těmi blby je.
„Kvalita“ občana, tedy jakéhokoliv lidského jedince, je dána mnoha aspekty. Jedním z nich je také intelekt. Rozhodně to není charakteristika jediná a podle mého názoru není ani rozhodující. Za sebe mohu říci, že před zářivým intelektem dávám přednost charakterovým vlastnostem, jako je čestnost, upřímnost, poctivost, odpovědný přístup k životu, ale také třeba velmi ctím schopnost radovat se ze života, což už dost lidí neumí.
V každém případě intelekt je jen jedna proměnná a na rozdíl od jiných vlastností její rozložení v populaci je velmi dobře známo: máme totiž Gaussovu křivku, podle které platí, že cca 70% osob má IQ 85 – 115. Tomu také odpovídá, mimo jiné, ustanovení § 4 Občanského zákoníku, které zní:

„Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“

Pro oněch 13%, které mají IQ nad 115 není charakteristika mentálního oslabení vůbec případná a charakteristika „blb“ se může vztáhnou na osoby z té opačné strany intelektového spektra, tedy pod IQ80, či spíše, z hlediska dřívější charakteristiky mentální retardace, s IQ pod 69. Takže ze zcela vědeckého hlediska ( i s přihlédnutím, že „blb“ není vědecká kategorie) můžeme o „blbech“ hovořit maximálně o 13% obyvatel. Proto kdo tvrdí, že „občané jsou blbové“ prostě nemá pravdu. Kromě toho – I KDYBY BYLI, nemá to na posuzování jejich schopnosti účastnit se veřejného života a spolurozhodovat o něm vůbec žádný význam. Platí totiž článek 1 Listiny základních práv a svobod, který říká:

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech….“

Dovolte mi proto zopakovat, že lidé si jsou rovní v důstojnosti i bez ohledu na IQ. Přičemž hlavní a zásadní důraz je kladen na slovo „DŮSTOJNOST“. Na lidskou důstojnost má totiž právo každý – i ten s IQ pod těch 80 bodíků.

No a nakonec je zde nutno vyvrátit ještě jeden mýtus, který je skrytě obsažen v tvrzení, že co občan to blb: takové tvrzení totiž navozuje domněnku, že na spolurozhodování o společnosti se mají podílet pouze intelektem vybavení jedinci, aby se dosáhlo nejlepšího výsledku.
V demokratické společnosti však NENÍ účelem společného rozhodování dosáhnout co nejlepšího výsledku, i když by to samozřejmě bylo fajn, aby řešení jakéhokoliv problému bylo co nejlepší. Skutečným účelem rozhodování všech je dosažení SPOLEČENSKÉ SHODY, ze které pak pramení EXISTENCE CELOSPOLEČENSKÉ ZODPOVĚDNOSTI.
Což je prvek, který se elitám, založených na intelektu, naprosto nehodí do krámu. A jak to dopadá, když se „elity“ trhnou od společnosti, vidíme ostatně i dnes na případu „pražské kavárny“.

Takže doufám, že tím jsme si tento pojem již vyjasnili a otázka participace „blbů“ na veřejné moci je již jednou pro vždy vyřešena. Děkuji za pozornost, konec hlášení

Klára Samková
https://www.facebook.com/klara.a.samkova

 samkova advokatka