"V různých obdobích svého života jsem měl různé literární vzory. Od Ferdy Mravence přes Timura a jeho partu až k Vinnetouovi a Dannymu Smiřickému. Ale literatura je jen literatura a mým skutečným životním vzorem se stal můj tchán, který je už bohužel mrtvý.
A myslím si, že každý by měl hledat vzory spíše mezi svými blízkými, protože každý, ať chceme nebo ne, si neseme otisky jejich osobností. A i v tom vidím obrovský smysl historie, protože jako národ si neseme ve všem, co děláme, otisky našich předků. Těch skutečných, ne těch literárních.
A pokud na své dějiny zapomeneme, pak ztratíme cestu k pochopení dneška a sebe samotných." /
Vlastimil Vondruška (*9.5. 1955)
Více: Vlastimil Vondruška o odvěké potřebu zbožštit si „neomylného“ panovníka
