Jak vypadala a bude vypadat Evropa v letech 1984 - 2054? Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik prohlašuje, že jde o dílo literární, nikoli prognostické. Každý rozumný čtenář jistě chápe, že jde o románovou vizi, jako to věděli třeba čtenáři George Orwella.
Kniha má dvě části:
První díl nazvaný „Jak to celé začalo“ popisuje léta 1984–2019 a popisuje skutečný vývoje Česka a potažmo i Evropy.
Druhý díl „Jak by to celé mohlo skončit“ popisuje jeden z možných vývojů společnosti po roce 2020, který by mohl vést až k zániku evropské civilizace.
Hrdina románu Adam Wagner, sociolog a odborník na Orwellovo dílo, který byl za socialismu zatčen STB, tuší, že západoevropské demokracie v EU se mohou rozpadnout.
Rozhodl se proto se svou rodinou vytvořit sídlo, kde budou schopni přežít a ubránit se před sociálním a bezprávním chaosem, ne nepodobným 30leté válce (1618 – 1648).
Beletrie je to velmi poučná a inspirující.
Je totiž proložena mixem skutečných i smyšlených faktů, které jsou vydedukovány na základě logického chápaní historických událostí a po staletí ověřeného vzorce chování lidí.
Budoucnost ukáže do jaké míry byla mimořádná kniha literární nebo vizionářská.
Koneckonců i Orwellův román se stal po mnoha letech příručkou. Stejně jako např. Huxelova vize budoucnosti světa Konec civilizace z roku 1932 , kniha 451 stupňů Fahrenheita Brandburyho z roku 1953, Raspailova vize Evropy v knize Tábor svatých z roku 1973 a mnoho dalších.
Viz celý seznam knih:
Budoucnost lidstva. Nejzávažnější vizionářské knihy od Platóna po současnost
Kronika zániku Evropy 1984 – 2054 / Vlastimil Vondruška / Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2019
„Je naivní si myslet, že to, co se dnes děje, spravíme jedněmi volbami, v řádu dvou, tří let.
Škody, které vznikly, pokud se vůbec dají napravit, jsou v řádu několika generací, a jak říkají všichni analytici, kteří se snaží vidět svět nikoli růžovými brýlemi, tak současná civilizace se dostala na hranici, že už není cesta zpět...“
„Pro to, co se děje dnes, kdy naše společnost páchá ekonomickou sebevraždu, tak to tedy paralelu moc neznám. Protože i v Římě v době, kdy šel do kytiček, ekonomika pořád ještě do jisté míry fungovala, akorát na jiných principech. To znamená, že místo otrokářství se začaly zavádět systémy, které později přešly v kapitalismus, kdy práci otroků nahradila práce nájemníků, to znamená budoucích poddaných otroků...“
„Málokdy se podaří společnost resuscitovat. Na druhou stranu to ale zase není tak úplně bezvýchodné, protože když se rozpadla Římská říše, tak vlastně to, že přišli Germáni, znamenalo, že tady byl nový vládnoucí management, svrhli ty kapouny z římského Senátu, zabavil se majetek těm nejbohatších, ale prostý lid žil dál svým stejným životem, protože většině lidí bylo nakonec jedno, jestli platí daně Germánům, nebo římskému Senátu...“
„My se nesmíme stydět za to, že máme rádi svoji zem, že si vážíme téhle krajiny, v které žili, vyrůstali, v minulosti bojovali za naši svobodu, a umírali naši předkové. To jsou naše kořeny. Národ, který přijde o své kořeny, ztratí svou budoucnost. Jakmile nemáte spojení tradicemi, stane se světoobčanem, ale to není žádné pozitivum. Světoobčan je v podstatě nezakořeněná bytost, která plave světem, ale nikde se necítí doma...“
Vlastimil Vondruška v pořadu Kupředu do minulosti >>
VÝPISKY Z KNIHY KRONIKA ZÁNIKU EVROPY:
„Je to stejně zajímavé, jak rychle se změnily hodnoty ve společnosti,“ kroutil hlavou Václav. „Podle nedávného výzkumu se za nejprestižnější povolání považuje voják a většina žen touží mít hodně dětí, aby tím bojovaly proti islámu. Slovo gender se podle toho výzkumu považuje za sprosté slovo a většina mladých vůbec netuší, co to je.“
„Zato se nebojí stisknout ve správnou chvíli spoušť pistole,“ pokyvovala Barborka hlavou.
„Víš ale, co mi připadá komické? Že si ti mladí udělali svatý grál právě z Bruselu.“
„Protože ho nezažili,“ odpověděl kacířsky Václav.
„Přitom Evropu jsme zničili my, co jsme v něj věřili. Jenže pro ně je Brusel totéž, co byl pro středověké křižáky Kristův hrob v Jeruzalémě. Mají svůj vznešený ideál, sen o slávě a jednotě. Heslem mladých je obnovení Evropské unie, ale bez muslimů.“
„Kéž se jim to podaří. Snad budou při obnově evropské společnosti moudřejší, než jsme byli my,“ řekla s nadějí v hlase Barborka.Z tisku dne 18. listopadu 1989
Rudé právo: „K udržení veřejného pořádku v centru města byli povoláni příslušníci VB. Ověřovali totožnost účastníků demonstrace a kolem sta osob bylo předvedeno na místní oddělení VB.“
Svobodné slovo: „Včerejší shromáždění vůbec ukázalo, že mladí lidé nejsou ochotni akceptovat zdaleka všechno, co se jim předkládá. Chvílemi to vyjadřovali dost tvrdě. Avšak i to se mi zdálo poučné.“
Mladá fronta: „Masového shromáždění v Praze zneužila skupina osob nechvalně známých z různých protispolečenských vystoupení v minulém období. Vykřikovala hesla hanobící socialistický stát, ústavní činitele a představitele strany a státu.“Zprávy z tisku: Nejdůležitější události roku 2024
Dne 29. března francouzská vláda oficiálně odmítla požadavek Bruselu zavést kvóty při obsazování úředních míst, které by odstranily diskriminaci pohlaví. Podle nařízení Evropské komise měla být na vedoucích místech polovina mužů a polovina žen, přičemž 10 % těchto míst mělo být obsazeno lidmi, kteří přijali třetí pohlaví, hlásili se k homosexuální orientaci nebo šlo o svobodné matky s malými dětmi do 10 let věku.
Dne 6. června vypadlo z 1. fotbalové ligy prominentní francouzské fotbalové mužstvo Paris Saint-Germain, které muselo už v loňském roce vyprodat pro ekonomické potíže většinu svých fotbalových hvězd.
Dne 31. srpna vydala pařížská radnice souhlas přeměnit třicet křesťanských kostelů na pravém břehu Seiny na muslimské mešity, neboť pro odliv věřících už nesloužily svému původnímu účelu a chátraly.
Dne 22. září zvítězila v doplňovacích volbách v Marseille strana Francouzských muslimů a jejich představitelé poprvé ovládli radnici. Starostou se stal Mohammed al-Farúkhí, který přes zákaz ministerstva vnitra nařídil otevřít marseillský přístav lodím, které přivážejí uprchlíky z Afriky.Zprávy z tisku: Nejdůležitější události ukrajinské krize v roce 2029
Dne 6. dubna schválil ukrajinský parlament mimořádné daně pro vzbouřené separatistické oblasti na východě země jako kompenzaci za náklady Kyjeva se správou problematických oblastí Doněcka a Luhanska.
Dne 10. dubna schválil doněcký a luhanský parlament zákon, podle něhož má Kyjev uhradit všechny škody, způsobené ukrajinskými vojáky na území těchto gubernií. Současně se obě oblasti s ohledem na katastrofální hospodářský stav Ukrajiny znovu spojily, vyhlásily nezávislost a obnovily existenci Doněcké republiky.
Dne 13. dubna oznámil Kyjev záměr vojensky obsadit oblasti Doněcka a Luhanska, které byly dle názoru ukrajinského parlamentu stále součástí Ukrajiny, a jednostranný politický krok tamní politické reprezentace označila vláda za vlastizradu.
Dne 15. dubna požádala Doněcká republika o připojení k Rusku.
Dne 18. dubna varovaly Spojené státy a Evropská unie Rusko před vměšováním se do územní celistvosti Ukrajiny, které by mohlo mít podle mluvčího Bruselu pro Moskvu dalekosáhlé mezinárodní důsledky.
Dne 24. dubna rozhodl Ruský parlament všemi hlasy přítomných poslanců o připojení Doněcké republiky k Rusku.
Dne 25. dubna požádala Ukrajina NATO o vojenskou pomoc ve válce s Ruskem.
Dne 29. dubna vydalo NATO oficiální memorandum, v němž odsoudilo Ruskou agresi, ale současně potvrdilo svou neutralitu, protože se případný vojenský konflikt netýkal žádného z členských států aliance.
Dne 2. května obsadila ruská armáda západní hranice Doněcké republiky a začala zde budovat hraniční zátarasy a přechody. Ojedinělé výpady ukrajinské armády odrážely dobrovolnické sbory Doněcké republiky. Rusko se zatím do vojenského konfliktu nezapojovalo.
xxx
… Zámek obsadila po zuby ozbrojená banda. Podle zpráv, které měl, šlo o několik set vojáků z Ukrajiny. Vládl mezi nimi přísný vojenský režim, byli dobře ozbrojení a naprosto bezohlední. Vyráželi na výpady do okolí, ale záhy zjistili, že nejlepší kořist by jim kynula na klumpenštejnském panství.
První dva výpady nebyly vážné, vojenskou hantýrkou to byl spíše průzkum bojem. Ale v polovině září záhy po poledni zaútočili všemi svými prostředky. Jeník byl zrovna na kontrole stanovišť, když se na silnici před Mitrovem objevila dvě ozbrojená vozidla s těžkými kulomety ve věžích. Za nimi postupovali spořádaně v zástupu vojáci s připravenými samopaly. Téměř všichni Ukrajinci byli vyzbrojeni starou ruskou vojenskou technikou, část pocházela snad ještě z druhé světové války. Nebyly to zbraně nijak moderní, ale spolehlivé a v boji mimořádně účinné.
Strážnice u všech silnic byly naštěstí už v době prvních střetnutí, jimž se tu říkalo bramborová válka, postaveny jako pevnosti. Jejich základní konstrukce vycházela z podoby malých polních bunkrů, které před sto lety stavělo Československo proti Hitlerovi. V případě klasicky vedených pozemních bojů byly naprosto dostačující. Všechny byly vybaveny kulomety a daly se bránit i proti značné přesile.
Nepřítele navíc na začátku boje vždycky zmátly svým neškodným vzhledem, protože zvnějšku vypadaly jako středověké věže a byly na pohled naivně romantické a bezbranné...
Ke smůle klumpenštejnského panství velel v té době ve strážnici před Mitrovem nezkušený mladík, který převzal velení od svého druha, který musel s hnisajícím zraněním na ruce na ošetřovnu. Prošel školou pro velitele, ale v žádném skutečném boji dosud nebyl.
Odeslal hlášení do generálního štábu a místo toho, aby ihned začal bojovat, žádal zoufale o posily a čekal. Ty samozřejmě okamžitě vyrazily, jenže to chvíli trvalo. Podle obranné doktríny panství měly první nápor útočníků zastavit nebo alespoň zbrzdit právě posádky strážnic. I za cenu, že to schytají naplno.
Elitní jednotky se rekrutovaly z členů dávné Sázavské domobrany.
A další oddíl zkušených bojovníků zrovna doprovázel konvoj vozidel, který poslal do Brna s bramborami a masem, aby ho tam vyměnili za střelivo. Tamní Zbrojovka běžela naplno a obchod byl předem domluvený…“
