Autobusová zastávka jako kniha. Smysluplná propagace knížek Takovou autobusovou zastávku jste mohli vidět v Liberci. Je kreativní, smysluplná a bude lidem dlouho připomínat dobré texty inteligentních autorů. Byly zde texty 15 autorů: např. Žáčka, Bulgakova, Hrubína, Nového, Nepila, Štorcha, Ajvaze…
Místo lživé a debilní reklamy, kterou lidi ani nevnímají, někdo podpořil čtenářství víc, jak celé instituce a organizace. Navíc je to místo, kde lidé číst budou, i když z počátku jen proto, že se malinko nudí.
Čtení totiž není propagace jogurtu a nelze číst lidem v hlučném a spěchajícím metru, čtení je soukromá věc a mnoho lidí k tomu potřebuje jistý pocit soukromí.
Autobusová zastávka, jako objekt veřejné propagace, ho přesto poskytne mnohem víc, jak například mluvící knihy, které za desítky tisíc někdo pohodil nesmyslně po Praze a které jsou jen a jen zábavou.
Kolik lidí se asi zastaví, aby si poslechlo ukázku na naprosto hlučném náměstí Míru?
Jak řekl můj známý když tuhle hrůzu uviděl: Ten kdo tohle vymyslel, moc nemyslel.
Ve světě ale také najdete podobné projekty:
Zastávka v Singapuru >>
Daniel Pennac z knihy Jako román
Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Zastávka v kanadském Vancouveru >>
O ČTENÍ A VZDĚLÁVÁNÍ:
„Vzdělancům mého národa / Jan Amos Komenský (1592–1670)
Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost.
Vidíte, co všechno nekonají jiné národy?
S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky?
Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům.
Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti?
Kdo napsal našim lidem o stavbě světa?
Kdo ukázal způsob, jak pozorovati pohyby nebeské?
Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles?
Kdo otevřel divadlo okršku zemského?
Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie?
Kdo okusiti příjemnosti optiky?
Kdo utkal pořad dějin?
Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících?
Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení?
Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti?
Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí?
Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce!
Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný.
Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!“
A některé jsou ještě na papíře >>
Jak vypadá nesmysluplná propagace knih? Jen pro silné povahy!
Smysluplná podpora čtenářství, knih ANO, ale NE stupidní plakáty a projekty!
O ČTENÍ KNIHY: Stephen King (1947) americký spisovatel
„Protože talent nezůstane zticha, neumí zůstat zticha. Ať už je to talent na vylupování sejfů, čtení myšlenek nebo dělení desetimístných čísel zpaměti, křičí, že chce být používán. Nezmlkne ani na minutu. Probudí vás uprostřed noci, když jste k smrti unavení, a ječí: ‘Použij mě, použij mě, použij mě! Jsem unavený z toho věčného flákání! Využij mě, blbče, využij mě!“
O ČTENÁŘSTVÍ: Cornelia Funke (1958) německá spisovatelka
„Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla… Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.“
Daniel Pennac z knihy Jako román
„Nechuť ke čtení je nám ještě nepochopitelnější, pokud pocházíme z generace, z doby, z prostředí či z rodiny, kde nám číst spíše zakazovali. “Přestaň už s tím čtením, zkazíš si oči!” “Jdi si radši hrát ven, je tam krásně!” “Zhasni, už je pozdě!” Ano, tenkrát bývalo na čtení vždycky ve dne příliš krásně a v noci příliš tma.“
