Výpisky (řecky apografa, latinsky excerpta) jsou – jak název napovídá – vypsané části z nějakého literárního díla.
Tyto různě dlouhé části původního textu vybírá vypisovatel čistě subjektivně podle vlastního uvážení a podle svého jedinečného vkusu, což z výpisků dělá kromě jiného rovněž svědectví, které vypovídá mnohé nejen o povaze vypisovaného díla, ale i o povaze vypisovatelově.
Výpisky jsou prastaré umění, jemuž se již v antice věnovala řada vynikajících duchů, od pouhých zanícených bezejmenných amatérů až po autory samostatně literárně činné.
Z nich nejznámější je asi Říman Aulus Gellius (130-180), který za pobytu v Athénách vypisoval za dlouhých bezesných nocí stará díla řeckých básníků, filosofů a dějepisců, a tím vlastně oživoval ze zapomenutí řeckou vzdělanost a kulturu a předával je a šířil dál mezi římské vzdělance. Pro zachování alespoň zlomků z duchovních plodů starého Řecka tím nemohlo být vykonáno nic lepšího a důležitějšího. Že dnes máme zachovány alespoň části z literárních pokladů starověku, které by jinak odešly vniveč, za toto dobrodiní můžeme zčásti děkovat právě takovým usilovným vypisovačům, jako byl Aulus Gellius a mnozí jiní jemu podobní.
Jak řečeno, výpisky mohou být různě dlouhé; zároveň mohou třeba obsáhnout téměř celé původní dílo, anebo mohou být tvořeny jen krátkými větami či výroky, případně a většinou obojím (tím se liší od sbírek citátů, které tvoří výhradně tyto kratší útvary, navíc často bez přesného určení původu, nahodile a bez kontextu).
Výpisky jsou tedy většinou tvořeny jak z krátkých vět, tak i z delších odstavců (citáty pouze z krátkých vět). Obě formy (výpisky i citáty) však mají společné, že nemusejí zachovávat plný kontext a mohou z něj být tedy vytrženy, nejlépe ovšem tak, aniž by se změnil význam či zfalšovalo původní vyznění (u citátů je vytrženost z kontextu nutným pravidlem již jen pro stručnost formy).
V žádném případě nemají výpisky sloužit jako náhrada za celé neporušené literární dílo, z něhož pocházejí, a četba výpisků nemá nahrazovat čtení původního díla.
Výpisky jsou určeny buď pro připamatování, pokud čtenář již dříve ono dílo poctivě přečetl celé, anebo na ukázku pro čtenáře, kteří dané dílo ještě nikdy nečetli a chtěli by se s ním nejprve seznámit takto, prostřednictvím zkratky, aby si zhruba udělali o něm obrázek. Nikdy nelze si však udělat nezkreslený obrázek o nějakém literárním díle z pouhých výpisků z něj, a u citátů to platí nejméně dvojnásob! Vždy je třeba číst celé knihy, abychom věděli, co v nich a v jejích autorech vězí!
