|
|
Antonín Sova (*26. 2. 1864, Pacov – †16. 8. 1928, Pacov)
básník, spisovatel
První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě studoval v Praze práva, ale pro nedostatek finančních prostředků studií zanechal. S pomocí básníka A. Heyduka a J. Vrchlického pracuje od roku 1886 v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil na úřednické místo pražského magistrátu. Byl činný ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. Umírá pravděpodobně na syfilis 16. srpna 1928 v Pacově.
Poezie
Realistické sloky (1890)
Lyrika lásky a života
Květy intimních nálad (1891)
Z mého kraje (1893)
Soucit i vzdor (1894)
Zlomená duše (1896
Vybouřené smutky (1897)
Údolí nového království (1900)
Ještě jednou se vrátíme (1900)
Dobrodružství odvahy (1906)
Zápasy a osudy
Zpěvy domova (1918)
Drsná láska (1927)
Krvácející bratrství (1920)
Básníkovo jaro (1921)
Jasná vidění (1922)
Básně nesobeckého srdce (1922)
Naděje a bolesti (1924)
Vrchol lásky (1989)
Próza
Ivův román (1902)
Výpravy chudých (1903)
O milování, lásce a zradě (1909)
Tóma Bojar (1910)
|
