Miroslav Horníček. Jak hledat slunce. Jedinečný tulácký cestopis z Provence

Miroslav Horníček. Jak hledat slunce.

Horníček byl skvělý vypravěč, který nacházel překvapivé souvislosti tam, kde jiní nenacházejí vůbec nic. Jak hledat slunce je příběh, který i když naplánován, skončil neplánovaným touláním po krajině jižní Francie Provence. Tím byla také vymezena jedinečná forma tohoto cestopisu. Vstoupit do krajiny, toulat se, hledat a nacházet. Slunce, příběhy, vzpomínky, stopy historie... sebe sama.

A tak oba jezdili po kraji. Autor zapisoval, fotografoval a hledal způsob, jak tento pobyt vyprávět, malíř Vondra skicoval...
Toulali se šťastně, mimo turistické trasy, popíjeli kávu čí víno Châteauneuf-du-Pape v malých provensálských městečkách a vesničkách, sedali na prosluněných svazích mezi vinicemi a hledali jak nepodléhat turistickým konzumním zvyklostem.
Kniha je protkána osobitým Horníčkovským humorem, ale i zamyšleními o naší civilizace v duchu Quo vadis, podobně jako se kdysi ptal apoštol Petr na svém útěku z Říma Ježíže.

vondra jak hledat slunce 1
Ilustrace Adolf Vondra

O tom, proč Miroslav Horníček považuje Provence za svůj druhý domov, píše:

Já jsem si už v sextě opisoval různé údaje o tomto kraji a dokonce i takové strohé zeměpisné informace. Dělal jsem to, aniž jsem přesně věděl proč. A když jsem pak přijel do Provence, měl jsem pocit něčeho důvěrně známého, místa, kde jsem se narodil. Když jsem tohle popsal v jedné své knize, Voskovec mi napsal: „Na tom není nic zvláštního, v Provenci musí mít dojem domova každý průměrně vzdělaný Evropan, vždyť tamtudy pronikli do Evropy Řekové a Římané a přinesli tomuto kontinentu civilizaci.

Existují cestopisy, které jsou natolik osobité a jedinečné, že se stanou vašimi průvodci. Znám spoustu lidí, kteří s knihou projížděli kouzelnou Provence ve stopách Miroslava Horníčka a malíře Vondry a nasávali jedinečnost této francouzské krajiny. Bohužel krajiny, jejíž šarm pomalu mizí pod náporem jiných ideologií a kultury.

Miroslav Horníček / Jak hledat slunce / ilustrova Adolf Vondra / vydala Olympia 1980

Když jsme s přítelem zauvažovali o této cestě, řekl jsem znovu to jméno: PROVENCE. Měl jsem své důvody. Jaké? Řekl bych pokud by toto jako důvod stačilo -, že jedu hledat slunce. Jih. Jih, který mi není jenom směrem, jen jednou ze světových stran, ale souhrnem jistých vlastností, už nikdy nezaměnitelnou skutečností jistých končin, jistých kvalit, jih, který je pro mne hořkými vůněmi a rozpáleným tichem, jih modré oblohy nad modrým mořem. Kdybych si mohl zvolit směr a cíl všech příštích cest, zvolil bych provždy jih."

Popis jedné cesty… Než jsme vyjeli, byly tu plány. A když teď tu cestu popisuji, jsou tu mé poznámky. Ale mezi tím je skutečnost těch dnů a obojí – ani ty plány, ani ty poznámky – jí neodpovídají. Všechno bylo jinak. Kdyby se mne někdo ptal, kudy a kam v té končině, neuměl bych mu poradit. Každý si jede svým způsobem, má svoje důvody, svůj zrak, své pocity. Na začátku jsem řekl: přejel jsem bludný kořen své staré lásky. A tak tomu bylo…

 hornicek petrarca jak hledat slunce mapa