Má-li autor jméno, jak se říkává, tak mu vydají vše. Někdy je to chyba, třeba v případě Hellerovy knihy Hlava nehlava. U Roalda Dahla, krále literatury pro děti, si ovšem ani neumíme představit, že by dokázal „pustit“ na trh cokoli slabého, a ani Velké myší spiknutí také nijak „slabé“ není. Jen dost krátké. Ale baví a občas snad může nějaké to mrně i malilinko šokovat. Jak už to Dahl měl rád.
Ale tentokrát skutečně malilinko a tenoulinká publikace ostatně prezentuje pouhou vzpomínku na spisovatelovo dětství a na důvod, proč jej hodná maminka rezolutně vzala pryč z Llandaffské katedrální školy, kterou navštěvoval mezi svými sedmi a devíti lety (1922-1925).
Pozor, nyní něco prozradím. Zachránila synka proto, že dostal od ředitele rákoskou, a tou dostal napráskáno z toho důvodu, že s kamarády hodili jisté nečistotné a nerudné prodavačce jménem Pratchettová do cukroví mrtvou myš!
Aby Roald Dahl tuto banalitu natáhl, připomíná před ní ještě starou legendu, podle níž se tzv. lékořicové tkaničky vyráběly (či snad opravdu vyrábějí?) z ohromného množství krys. Jde zde ovšem jen o detailnější rozvedení téhož, co známe už z Roaldovy skvělé povídky pro dospělé Krysař.
A ještě je tu úvodní vycpávka. Jen kratičká vzpomínka na hocha sjíždějícího kopec na kole a sílu, s níž to Dahlovi imponovalo.
Jak řečeno, technicky nemá sada těchto bájí i pravdivých vzpomínek chybu, je umně skloubena. Ale bohužel taky neumím nevnímat, že to byl především obrovský Dahlův mandát a kredit, co vydavatele roku 1984 vedlo i k samostatnému vydání Velkého myšího spiknutí. I držím tak jeho knížku doposud nejslabší.
Ale omluva se přece najde! Jde jen o úpravu třetí až šesté kapitoly z obsáhlejších Mistrových vzpomínek Kluk. Příběhy z dětství (vyšly rovněž roku 1984), kterou tentýž český překladatel Rudolf Chalupský uvedl u nás už roku 2009 (a tenkrát ji vydalo nakladatelství VOLVOX GLOBATOR, i když bez ilustrací Quentina Blaka, které se mi však, přiznávám, stejně moc nelíbí). - V Klukovi jsou ty samé vzpomínky, ale místo osmice kapitol děleny pouze do kapitol čtyř. Ty nesou názvy Opravdové kolo a cukrářství, Velké myší spiknutí, Pan Coombes a Pomsta paní Pratchettové.
Roald Dahl: Velké myší spiknutí. Ilustroval Quentin Blake. Přeložil Rudolf Chalupský. Euromedia Group v edici Pikola. Praha 2017. 56 stran. ISBN 978-80-7549-331-6
Ukázka:
Přišli jsme na hřiště, bylo teplé zamračené zářijové ráno a zástupce ředitele na nás zakřičel: „Seřaďte se podle tříd! Rozestupy! Udělejte rozestupy! Pospěšte si! A přestaňte s tím žvaněním!“
Thwaites a já i ostatní mí tři přátelé jsme chodili do druhé třídy a stáli jsme těsně vedle sebe před zdí z červených cihel, která školní hřiště ohraničovala. Pamatuji se, že když všichni žáci zaujali svá místa, táhla se řada kolem všech čtyř stran hřiště – asi sto malých chlapců ve věku mezi šesti a dvanácti lety, všichni ve stejném oblečení – šedí krátké kalhoty, šedé blejzry, šedé podkolenky, černé boty.
„Přestaňte žvanit!“ křičel zástupce ředitele. „Bude tady naprosté ticho!“
Proč nás proboha nahnali sem na hřiště? honilo se mi hlavou. A proč tu stojíme takhle nastoupení? Něco takového se ještě nikdy nestalo.
Napůl jsem očekával, že ze školní budovy vyjdou dva strážníci, popadnou mě a dají mi na ruce želízka. Z budovy vedly totiž na hřiště dveře. Ty se náhle otevřely a jako anděl smrti z nich vyšel pan ředitel Coombes, obrovitý a mohutný ve svém tvídovém obleku a černém plášti, a vedle něho, věřte mi nebo ne, hned vedle něho cupitala malá, drobná postavička – paní Pratchettová!
Paní Pratchettová byla naživu!
Úleva byla nesmírná.
„Je naživu!“ zašeptal jsem Thwaitesovi, který stál vedle mne. „Nezabil jsem ji!“
