Roald Dahl nás bez varování a dlouhých okolků vtahuje do děje. Otevřenost jeho vyprávění je při prvním čtení přinejmenším překvapující. Tato upřímnost si ihned získá pozornost čtenáře. Příběh s prvky reality a zároveň s výchovným a poučným charakterem nám přináší mnohá poselství. Dobro zde vítězí nad zlem, moudrost nad hloupostí, nechybí zde ani pohádkový konec.
Autor nás již v prvních řádcích zasvěcuje s humorem do vztahů rodičů a dětí, poukazuje na rozdílnost povah a chápání dětské výchovy.
Rodiče příliš chválící své nedokonalé děti, jsou sice kritizováni, ale oproti panu a paní Kazisvětovým, vyzdvihováni. Rodiče Matyldy, nejeví o svoji dceru žádný zájem. Ano, rodiče chválí své dítě, ať je jakékoli, ne však Matyldini rodiče, pan a paní Kazisvětovi. V odrazu těch podprůměrných a nedokonalých dětí se Matylda vyjímá jako to nejdokonalejší dítko pod sluncem. Dokonalá rozhodně není, nazvěme ji spíše výjimečnou osůbkou, kterou stojí za to poznat.
Matylda vyčnívá svým umem nad ostatními dětmi, ale rozhodně jim to nedává najevo.
Má zvláštní dar. Ona sama si tento dar jako něco výjimečného neuvědomuje. Děti své vrstevníky hodnotí jinýma očima než dospělí. Mezi dětmi neznamená jiný zlý nebo špatný. V očích svých rodičů je však Matylda malá podvodnice a darebačka, protože je inteligentnější než oni, což štve především jejího otce, pana Kazisvěta. On je pánem domu a živitelem rodiny, k němuž se má vzhlížet. Nikdo jej nesmí převyšovat. Porozumění a podporu najde Matylda ve své třídní učitelce, slečně Dobrotové. Ta je schopnostmi pětileté holčičky upřímně nadšena a bere ji pod svá ochranná křídla. Slečna je dobrotivá osoba nejen dle jména. Její jemné a citlivé chování pomáhá Matyldě poznávat a rozvíjet její mimořádné nadání. Oproti slečně Dobrotové stojí záporná postava, ředitelka školy, slečna Kruťáková, která ztrpčuje všem žákům život.
Matylda tak nebojuje s pomyslnými větrnými mlýny, ale s opravdovým nezájmem a utiskováním od své rodiny a ředitelky. Před hrůzunahánějící slečnou Kruťákovou se mají všichni na pozoru. Svým důvtipem, milou a nevtíravou povahou si Matylda získá své spolužáky. Dokonce v sobě objeví mimořádnou schopnost, přičemž události naberou rychlý spád a jiný směr než dosud.
S Matyldou, děvčátkem z malé anglické vesnice, máme pocit, že dokážeme být stejně silní a odolní jako ona. Když je nebojácné pětileté děvčátko, proč ne člověk mnohem starší?
Závěrem bych ráda vyzdvihla jedno z mnoha poselství, které kniha nese a to:
Čtením knih se obohacujeme. Nebuďme tedy ochuzeni od příběhů, které nám knihy sdělují.
Stejně tak jako se Matylda svěřuje knihovnici, paní Phelpsové:
„Tak jak to vypráví, mám pocit, jako bych byla zrovna tam na onom místě a dívala se, jak se to odehrává.“ A paní Phelpsová jí odpovídá: „U dobrého autora máš vždycky takový pocit.“
A Roald Dahl vám tento pocit dá. Nalistujte a přesvědčte se samii. Je živým důkazem, že film je báječný, ale knížka, to je několik dobrých filmů ve vaší hlavě najednou ... a naprosto jedinečných.
Roald Dahl | MATYLDA | Ilustrace - Quentin Blake | Překlad - Jitka Herynková | Knižní klub, 2007
Matylda získala v roce 1988 Children´s Book Award a v roce 1999 byla zvolena nejpopulárnější dětskou knihou roku.
V roce 1996 byl v USA podle knihy natočen film.
A co všechno se můžete v knížce naučit? Jukněte na kousek videa s Matyldou ..
