Klasická pohádková kniha vynikajícího vypravěče Jana Drdy je o lásce vodníka Toníčka k pohledné Aničce. A jak už to v pohádkách, a nejen v nich, bývá, otec lásce nepřeje a pošle Aničku sloužit do Prahy.
Vodník Tonda se však nevzdává a vydává se na dobrodružnou cestu po českých řekách, rybnících a dokonce i kašnách, aby svou Aničku našel. V tom mu pomáhají všichni čeští vodníci, které potkal. A nakonec všechno dopadne jako ve správné pohádce.
Kniha zbytečně opomíjeného Jana Drdy dnes patří k těm nejlepším původním českým pohádkám a rozhodně si zaslouží vynikající ilustrátory.
Těmi určitě jsou Luděk Vimr a v novějším vydání Eva Sýkorová-Pekárková. A mít takové knihy v knihovně je rozhodně známka vytříbeného vkusu neboť takové knihy se dědí z generace na generaci.
Ukázka z audioknihy. Vypráví Vlastimil Brodský.
Textové ukázky z knihy a ilustrace...
Ilustrace Luděk Vimr
A ty večery krásný, dyž hvězdy cinkaly jak zlatý plíšky vo hladinu, vzduch nad řekou byl plnej vůní ze suchejch trav a z lípovýho květu, světluškama se to v křoví jen hemžilo, jako dyž tam někdo natřásá zlatý nitky, boleni vyskakovali nad vodu, srny vbíhaly předníma kopejtkama až do řeky, pily a přitom větřily jemnejma slechama při sebemenším šramotu, a zorničky těch velkejch srních světel se jim blyštěly jako zelený vohníčky docela blizounko vode mě, jen ruku natáhnout a pohladit je po teplej šíji...
Ilustrace Eva Sýkorová-Pekárková
Kdepak aby se bály, to byly holky vod vody a mně bylo spíš ouzko z nich, dyž tak směle dorážely. A leckterá byla i pěkná, líčka jak malovaný, dolíčky ve tvářích, ruce a nohy vod sluníčka krásně bronzový, kukadla jiskrný a nezbedný — potkat ji vo samotě, možná že bych si dodal kuráže k ňákýmu veselýmu popovídání. Ale jich bylo dycky čtyry pět, štěbetaly jedna přes druhou a chichotaly se jak blázínkové, nebo po mně z rozjívenosti i házely vobláskama, a tak sem jim radši jenom zamával a potopil se zas ke dnu, i dyž mi to pokaždý bylo drobátko líto . . .
