Jde o pohádky Bomba a generál, Tři kosmonauti a Skřítkové z Ňú, které vznikly dokonce už v šedesátých letech a vydavatel je nyní - váben i penězi (ale zas tak mu to nezazlívejme) - rozprostřel na ploše 120 stran. Tu značnou rozlohu ale ospravedlňuje i krása výtvarného doprovodu od Eugenia Carmiho.
Výtvarníkovo jméno ovšem (a následuje klidná výtka) jest natolik na obálce zdůrazněno, až to mate každého kupce. Mnohý si totiž pomyslí, že je malíř spoluautorem těchto textů.
Což však vlastně není? Psal sice jen Umberto, ale... Můžeme sami soudit, ale samo sebou teprve po přečtení tří povídek.
Bomba a generál
připomene zprvu Doktora Divnolásku, je ovšem také příběhem nejméně jednoho z nekonečného počtu atomů uvnitř atomových pum, které má jistý generál.
A pro tohoto vojáka je válka, vázaná pochopitelně na jeho kariéru, nádhernější než růže; s láskou proto hromadí na své půdě dotyčné atomové bomby, den co den jednu přidá a osobně do arzenálu investuje. A co si teď myslíte (děti)?
Mají atomy svědomí?
Podle názoru tohoto Ecova příběhu jím disponují a... byly moc smutné
Kvůli nim
by mělo dojít k nesmírné katastrofě –
zemřela by spousta dětí,
spousta maminek,
spousta koťátek,
spousta kůzlátek,
spousta ptáčků,
zkrátka všichni.
A tak prr – a jedné cvrlikající noci atomy, kterým chystaný masakr po chuti není, opustí v podkroví své schránky v podobě pum a ukryjí se ve sklepě. Následky tušíte. Bomby svržené z letounů generála zklamou a po dopadu na města neexplodují, načež je potenciální, ale přeživší oběti zneužijí jako vázy, zatímco generál skomírá: Přišel o práci a oprýmkovanou uniformu, nyní může využít už leda co (nešikovný, hosty pokořovaný a rudnoucí) hotelový vrátný.
„Nic neznamenající,“ míní Eco. Vzdáleně, přesto však tím připomene portýra představovaného Emilem Janningsem v klasické Murnauově Poslední štaci (1924), kdybychom měli zůstat u asociací filmových. Ouvej ale! On přece dopadl ještě hůř. Na WC a s hadrem. Uniforma, prýmky, to proň ještě představovalo terno.
Jistě mě nebudete podezírat, že jsem zbývající dvě Ecovy pohádky už nečetl, když tu mé převyprávění skončí, i vězte jen, že ústřední příběh cílí k Marsu, a to prostřednictvím tří astronautů konkurující si Ameriky, Ruska a Číny.
Závěrečná bajka líčí pak pozemský rádoby přínos ještě jiné planetě.
Umberto Eco zemřel roku 2016. Tři příběhy (Milano 2015, v českém překladu vyšly v překladu Magdaleny Žáčkové roku 2017) se tedy objevily ještě za jeho života.
Umberto Eco: Tři příběhy. Ilustrace Eugenio Carmi. Přeložila Magdalena Žáčková. Argo. Praha 2017. 120 stran. ISBN 978-80-257-2233-6
Ukázka:
„Ne,“ řekl GO, „to já objevuji vás, protože my na Zemi jsme nevěděli, že existujete, a tak zabírám tuto planetu jménem svého císaře, abych vám přinesl civilizaci.“
„Abych řekl pravdu,“ řekl vůdce skřítků, „ani my jsme nevěděli, že existujete. Ale nehádejme se pro takovou maličkost, jinak si zkazíme den. Spíše nám řekněte, co to je ta civilizace, kterou nám chcete přinést, a kolik stojí?“
„Civilizace,“ odpověděl GO, „je celá řada úžasných věcí, které vymysleli pozemšťané, a můj císař je připraven vám ji dát zdarma.“
„Pokud je zdarma,“ řekli spokojeně skřítci, „vezmeme si ji hned. Ale promiňte, pane, víme, že darovanému koni se nemá hledět na zuby, avšak chtěli bychom mít alespoň malou představu, jaká ta vaše civilizace je. Rozumíte?“
---
BOMBA A GENERÁLByl jednou jeden atom.
A byl jednou jeden zlý generál s uniformou plnou prýmků.
