Lékař hovoří o událostech, o kterých si myslí, že ohrožují veřejné zdraví. Kritizuje politiky a majitele nemovitostí, že jim jde jen o obchod a ne bezpečnost společnosti. Nabízí řešení, ale není vyslyšen, ale naopak dehonestován a označen za extrémistu.
Jak červená nit jdou dějinami podobné příběhy od starověku. A ne jinak tomu je dnes, v době koronavirové hysterie, kdy nikdo neví nic, ale přesto existuje jen jeden správný názor na řešení, zatímco ostatní názory jsou cenzurovány a negativně nalepovány. Viz zákaz besedy J. Duška, na které se vyzývá lékařská veřejnost, aby vyzkoušela nové způsoby léčby koronavir / březen 2020. Nebo dehonestace dr. Soňi Pekové / březen 2020, která veřejně označila vir do velké míry za uměle manipulovaný.
Ibsenova hra Nepřítel lidu (1882) popisuje přesně tento způsob chování.
Ve hře dr. Stockmann píše článek pro městské noviny, které veřejnosti odhalují stav lázní. Společnost je ohrožena bakteriálním znečistěním lázní a pitné vody.
Když starosta města dostane zprávu o nadcházejícím zveřejnění, okamžitě se mu postaví a přesvědčuje ho, že opravy koupelí by měly ochromující náklady, dokončení a zničení městské ekonomiky by trvalo dva roky.
Dr. Stockmann ale dál apeluje na veřejnost i na majitelé lázní, pouští se do nerovného boje s politikařením. Ale není vyslyšen. Nakonec je označen za nepřítele lidu, jeho dům je zničen, děti vyloučeny ze školy. A prchá pryč.
V této souvislosti je třeba vzpomenout zajímavou definici stupidity prof. Koukolíka:
Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů. Nejstrašnější je stupidita tehdy, jsou-li jejími nositeli lidé velmi mocní s velmi vysokým inteligenčním kvocientem.
Ve srovnání s ostatními Ibsenovými hrami má Nepřítel lidu poměrně jednoduchou zápletku, která slouží k jsnému a nekomplikovanému sdělení, které je zde zřejmé. Politický a businessový zájem je nad zájmem rozumu a společnosti.
Zajímavá a možná souvislost s Čechami.
Příběh Nepřítele lidu je podobný s osudem lékaře teplických lázní Eduarda Meissnera, který byl téměř totožný s osudem Stockmannovým, jak uvádí Karolína Stehlíková v článku Norský klasik na cestách.
Nepřítele lidu do češtiny přeložili: Jakub Arbes, Eliška Pešková, Milada Lesná-Krausová, František Vrba (z angličtiny), František Fröhlich.
Výpisky z dramatu:
Věc se totiž má tak, abyste věděli, že ten nejsilnější člověk na světě je ten, co stojí nejvíc sám
Dr. Stockmann: Celé zařízení v lázních je bělavý, otrávený hrob, říkám vám - nejzávažnější možné nebezpečí pro veřejné zdraví! Veškerá nepříjemnost v Molledalu, celá ta smradlavá špína, infikuje vodu v potrubích vedoucích k nádrži; a stejný prokletý, špinavý jed vytéká také na břeh.Starosta: Rozhodně máš vrozený sklon chodit vlastními cestami. A to je v dobře uspořádané společnosti skoro stejně nemístné! Jednotlivec se opravdu musí podrobit celku, nebo, lépe řečeno, úřadům, jejichž povinností je bdít nad blahem celku.
Dr. Stockmann: Možná. Ale co je mi u všech čertů po tom?Hovsad: Ne, ale ti, co nejsou úředníci, jsou aspoň přátelé a přívrženci úředníků; jsou to všichni bohatí; ti nás řídí a rozhodují o nás. Ano, měl jsem v úmyslu roztrhnout tento kruh starých, umíněných zkostnatělců, kteří mají v rukou všechnu moc. Je nutno otřást pověstí o neomylnosti lidí, kteří jsou u vesla. Takovou věc třeba vyplenit jako všechny jiné takové pověry. Soudíte jistě jako já, že pravda má přednost před všemi jinými ohledy. Vím dobře – v táboře velkých tomu budou říkat pobuřování a takové věci; ale ať dělají, co se jim chce. Jen když budu mít dobré svědomí.
Dr. Stockmann:Člověče, ten pramen je otrávený! Copak ses zbláznil? Živíme se hokynařením s nečistotou a hnilobou! Celý náš vzkvétající společenský život saje výživu ze lži!
Starosta: Muž, jenž vrhá tak urážlivé narážky v tvář svému rodnému městu, je zřejmě nepřítel společnosti.Aslaksen: Vrhne-li se člověk na vládu, pak v žádném případě společnosti neuškodí; protože, víte, ti muži toho nedbají; – oni stojí stejně pevně.
Dr. Stockmann: Většina nemá nikdy právo na své straně, říkám já. Tohle patří k těm společenským lžím, proti nimž se svobodný, myslící člověk musí bouřit. Kdo utváří většinu obyvatel, a to v každé zemi? Lidé chytří, nebo lidé hloupí? Shodneme se asi na tom, že hloupých je všude na celém světě děsivá naprostá většina. A to přece krucihergot nemůže být správné, aby hloupí vládli chytrým! (Hluk a křik) Jistě, jistě - klidně mě můžete překřičet, ale nemůžete mi oponovat. Většina má moc - bohužel; ale právo nemá. Právo mám já a těch pár ostatních; jednotlivci! Právo má vždycky menšina.
Dr. Stockmann: Ať si přijdou jako obyčejně a říkají, že to jsou vrtochy a výmysly blázna! Jen mi dopřejte čas, dovíte se všechno, jak my lidé dovedeme usuzovat jako nejslepější krtci. Myslí, že jsem potřeštěný; ach ano, pozoroval jsem, že více lidí si to myslí taky. Ale teď občánkové uvidí –; teď uvidí –! Bude velké pobouření! To si nedovedeš představit. Psal jsem proti nim. Ale nikdo mě nechtěl vyslechnout. No, věřte mi, že jim to dám po lopatě.
Hovstad. Ano - a podle mého názoru nese novinář velkou odpovědnost, pokud zanedbá příznivou příležitost emancipovat masy - pokorné a utlačované. Vím dost dobře, že ve vznešených kruzích budu nazýván agitátorem a vším takovým; ale mohou volat, co se jim líbí. Pokud mě mé svědomí nevytrhne, pak -
Aslaksen: ...úředníci nejsou obecně velmi připraveni jednat podle návrhů, které přicházejí od jiných lidí. Proto si myslím, že by nebylo vůbec špatné, kdybychom předvedli malou demonstraci.
Dr. Stockmann: Tu se mi otevřely do široka duševní oči a první, co jsem spatřil, byla nesmírná hloupost nadřízených úřadů. Vedoucí muže nemohu k smrti vystát; – takových lidí už mám za svůj život dost. Jsou jako kozli v mladém sadě; všude tropí škodu; stojí v cestě svobodnému muži, ať se hne kamkoli – a já bych nejraději viděl, kdybychom je mohli vyhubit jako jinou škodnou.
Dr. Stockmann: Většina nemá nikdy právo na své straně. Nikdy, povídám! To je jedna z oněch společenských lží, proti nimž se svobodný, myslící člověk musí vzbouřit. Kdo to je, kdo tvoří většinu obyvatelstva v zemi? Jsou to chytří lidé, nebo jsou to lidé hloupí? Myslím, že se můžeme shodnout, že hloupí lidé jsou přítomni na celém širém světě ve strašně převládající většině. Ale nemůže přece, u všech ďasů, být správné, aby hloupí lidé vládli nad chytrými.
Dr. Stockmann: To je učení, které jste zdědili po předcích a které bezmyšlenkovitě hlásáte široko daleko – učení, že prostý lid, dav, masa je jádrem lidu, to že je lid sám – že prostý muž, že tito nevědomí a nehotoví ve společnosti mají stejné právo odsuzovat a schvalovat, vést a řídit jako jednotlivé duševně vznešené osoby.
Dr. Stockmann: Nezáleží na tom, je-li zničena lživá společnost! Povídám, že by měla být srovná-na se zemí. Všichni ti, kdo žijí ve lži, by měli být vyhubeni jako škodlivý hmyz. Nakonec zamoříte celou zemi, přivedete to tak daleko, až celé zemi se stane po zásluze, bude-li zničena. A dojde-li to tak daleko, tu pravím z plna a hloubi srdce. Ať je celá země zničena; ať je všechen tento lid vyhuben!
Dr. Stockmann: Člověk by si nikdy neměl oblékat své nejlepší kalhoty, když jde bojovat za svobodu a pravdu. Chápeš, neběží mi tolik o kalhoty, protože ty mi můžeš vždycky spravit. Ale jde o to, že dav a masa si troufají se do mne pustit, jako bychom si byli rovni – to je věc, kterou za živého boha nemohu strávit!
Dr. Stockmann: Polovina obyvatelstva je šílená; a jestli druhá polovina neztratila rozum, je to proto, že to je dobytek, který nemá rozum, jejž by mohl ztratit. – Copak? Neříkám snad pravdu? Neobracejí všechny pojmy naruby? Nemíchají právo a bezpráví v jednu kaši? Nenazývají lží všechno, o čem vím, že to je pravda? Ale ze všeho nejšílenější je, že tady žijí davy dospělých liberálních lidí a namlouvají sobě i jiným, že jsou svobodomyslní! V takovém svinstvu už nechci žít.
Dr. Stockmann: A i kdyby to byla pravda? Pokud si snad budu hlídat svou pověst poněkud úzkostně, je to v zájmu města. Bez morální autority nejsem schopen řídit veřejné záležitosti, jak se podle mého názoru jeví pro nejlepší dobro. Z tohoto důvodu - a také z různých jiných důvodů - se mi zdá, že je důležité, aby vaše zpráva nebyla Výboru doručena. V zájmu veřejnosti ji musíte zadržet. Poté položím otázku a my uděláme maximum, soukromě; ale nic z této nešťastné aféry, ani jediné slovo - nesmí přijít k uším veřejnosti.
Aslaksen: Jsem muž se svědomím a to je vše. Pokud zaútočíte na vládu, tak komunitě nijak neubližujete; tito chlapi nevěnují pozornost útokům, jak vidíte - pokračují stejně, jako jsou, navzdory nim. Místní úřady se však liší; je možné, že se jim podaří dosáhnout, a pak možná dostanete do nevědomosti spoustu věcí, které mohou nenapravitelným způsobem poškodit domácnosti a všechny ostatní.
Dr. Stockmann: Poslyšte, není ta svinská zbabělost zvláštní? Pojďte, ukáži vám něco! Hleďte, tady leží všechny kameny, které nám sem hodili. Jen se na ně podívejte! Na mou duši, v celé hromadě není víc než dva velké, řádné kameny, ostatek nejsou nic jiného než oblázky – drobné oblázky. A přece stáli venku a řvali a přísahali, že mne zabijí, ale skutek – skutek – ne, skutků člověk tady v městě mnoho neuvidí!
Starosta: Spolek majitelů domů sestavil listinu, která se nosí od domu k domu. Všichni dobře smýšlející občané jsou vyzýváni, aby nepoužívali tvých služeb. A troufám si ručit, že ani jediný otec rodiny se neodváží odepřít svůj podpis. Prostě si nebude troufat.
Dr. Stockmann: Tak – teď poslouchejte! Je nutno vyhubit vůdce stran. Protože, vidíte, vůdce strany je jako vlk – je jako hladový šedý vlk. Má-li vydržet, potřebuje ročně tolik a tolik kusů bravu. Jen se podívejte na Hovstada a Aslaksena! Kolik kusů bravu ti odpraví! Nebo je zhanobí a roztrhají, takže z nich nikdy není nic jiného než majitelé domů a předplatitelé „Posla lidu“! (Zpola se posadí na stůl.) Pojď sem, Katrino, – podívej se, jak slunce dnes krásně zapadá. A ten požehnaný svěží jarní vzduch, který teď ke mně může
