Groteska zpochybní to, co je definitivní, aniž by je nahradila definitivem jiným. Místo tečky vždy klade otazník, tudíž neuzavírá, neukončuje, ale začíná, otevírá cestu." Napsal klasik maďarské literatury Istvan Örkény. Už od 60 let minulého století psal povídky s groteskním až absurdním laděním a řadí se tak k dalším evropským velikánům jako byli Hrabal, Fuks. Kundera, Mrožek, Sorescu.
Mezi jeho nejtypičtější dílo patří Minutové grotesky (Egyperces novellák), které vyšly česky už v roce 1978. Krátké texty svou formou reflektují svou dobu a proto v knize nacházíme inzerát, sloupek, úvahu, novinovou zprávu, vtip a další. O co ale jsou úspornější, o to jsou hravější a vtipnější. Dokumentují nejen Örkényeho mimořádnou kreativitu, ale i schopnost všímat si detailů a zasazovat je do širších souvislosti, často velmi překvapivých.
"Domnívám se, že groteska je vlastně odpovědí 20. století na století 19. Tehdy se totiž vydaly na cestu rychlíky, byly přemnoženy první infekční choroby a lidstvo se začalo domnívat, že dovede vše vysvětlit a že začíná žít ve znamení takové morálky, která ho pomalu osvobodí od hříchu, války, hlouposti, podlosti...
Groteskní pohled na svět jsem se naučil ve válce. Podívejte: ten prostý fakt, že z modrého a jasného nebe může něco spadnout, co vybuchuje, zabíjí a vraždí je takový paradox, jenž odporuje jakémukoliv rozumu...
Kdo něčemu neporozumí, ať si přečte dotyčnou grotesku znovu. Když ani potom neporozumí, je chyba v grotesce. Hloupí lidé neexistují, jen špatné minutové grotesky.“
Istvan Örkény
Co je groteska?
Grotesky se vyznačují satirickým pohledem na (nadčasové) společenské problémy, mezi něž patří přemítání o základním údělu člověka, možnostech lidské existence a o hlavních životních pocitech. K zamyšlení nás přiměje autorova ironie, nadsázka, absurdita i bytostný humanismus.
Ukázky:
1.Potvrzení
Já níže podepsaná Jutka Halladová, tímo potvrzuji, že jsem dnes z prsu své matky, dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, odsála osm decilitrů. Mléko bylo kvalitní a v dostatečném množství, a proto prohlašují, že vůči dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, nebudu uplatňovat další nároky.
Jutka Halladová v.r.
kojenec2. Prohlášení
"Hrobky ostatně nejsou laciné," prohlásil úředník. "Zvlášť na hlavní trase."
Já, níže podepsaná dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, prohlašují, že poskytnutí osmi decilitrů mléka Jutce Halladové, stálým bytem v Budapešti, pro mne neznamenalo zatížení, nýbrž naopak ulehčení. V důsledku toho nebudu požadovat po Jutce Halladové ani vděk, ani protislužbu a to ani nyní, ani v budoucnu.
dr. Katalin Halladová
matka
xxx
"Nemusí to být na hlavní trase," řekl zájemce. "Důležité je, aby byla vybetonovaná." "Vybetonovaná?" užasl úředník. "To je nezvyklé. Ale prosím, může být."
Odložil ceník psaný na stroji. Vytrhl z bloku list, udělal přibližný rozpočet: cena vybetonované hrobky bez náhrobku byla i na vedlejší trase dosti mastná. Zájemce však prohlásil, že to nevadí. Kousal si nehty. Přemýšlel.
"Dále," řekl, "v ní musí být trubka."
"Jaká trubka?" zeptal se úředník v černém obleku.
"Ani sám nevím. Jako komín. Jako roura od kamen. Jako jsou na lodích. Nebo jako bývá ve vinných sklepích."
Inženýr, kterého si úředník přizval, myslel dosti pomalu. Dvakrát se mu to muselo vysvětlit, ale i potom jenom přizvukoval.
"Promiňte," zeptal se, "jaká má ta trubka být?" "To už musíte vědět vy," řekl zájemce trochu netrpělivě.
"Stačí, když bude z břidlice?" zeptal se inženýr. "Nebo jí máme udělat z cihel? Nebo prostě z nějakého kovu?"
"Co byste navrhoval vy?" zeptal se zájemce. "Já tady vůbec ničemu nerozumím," řekl inženýr. "Ale nejdostupnější by byla břidlice."
"Tak tedy břidlice," řekl zájemce a zadumaně hleděl na nechápavého inženýra. "Dále," řekl potom, "je tam třeba zavést elektriku."
"Elektriku?" užasli oba. "Nač elektriku?"
"To se vám povedlo," řekl nahněvaně zájemce. "Aby tam nebyla tma."
