Vedle Temnoty srdce, mistrovské psychologické novely, existuje ještě jedna Conradova kniha, ve které autor dokázal jedinečně zachytit ty nejtemnější lidské touhy po moci, ješitném vzestupu a logickém pádu. Spolu s Lordem Jimem, patří zřejmě tato trojice knih k tomu nejlepšímu, co po sobě Conrad zanechal a jejich znalost rozhodně patří k základnímu vzdělání. (Neplést si znalost knih se znalostí obsahu knih )))
Psychologicky laděný příběh o ztracené cti a moci je zasazen do exotického prostředí fiktivní latinsko-americké republiky Costaguana, která se zmítá revolucí.
Po několika revolucích, dostane námořník Gianni Battista, přezdívaný Nostromo, za úkol zachránit státní poklad. A od této chvíle se rozvíjí děj, dnešnímu člověku ne neznámý, o korupci, síle peněz, morálním selhání před sebou samým.
Příběh se odehrává v druhé polovině minulého století. Kromě četných psychologických a dobrodružných zápletek zobrazuje velmi tísnivé sociální a politické poměry v malém státě Jižní Ameriky, zmítaném občanskými válkami a kapitálovými machinacemi evropských i severoamerických investorů.
Nakonec to bude milostný vztah k sestře vlastní snoubenky, který nastartuje nezvyklou tragédii.
Úspěšný Conradův román není často vydáván. Proč? Odpověď je zřejmá po celý příběh. A věřte, že je mimo jiné i napínavý a velmi čtivý.
V té době byl již Nostromo v zemi dost dlouho, aby byl kapitán Mitchell skálopevné přesvědčen o mimořádné hodnotě svého objevu. Zjevně byl Nostromo jeden z těch neocenitelných podřízených, kteří poskytují svým šéfem oprávněný důvod na chvástání. Kapitán Mitchell si gratuloval, jaké má oko na lidi, ale nebyl sobecký a ve své nevinné pýše už projevoval příznaky té mánie "půjčování mého capataza de cargadores", která měla dříve či později přivést nosti-roma do osobního styku s každým Evropanem v Sulacu jako jakousi univerzální pravou ruku - zázrak výkonnosti svého druhu.
"Tento mládenec je mi oddaný tělem i duší," tvrdil s oblibou kapitán Mitchell a ačkoliv by možná nikdo nedovedl vysvětlit, proč je to tak, nemohl o tomto tvrzení pochybovat nikdo, kdo ho znal , ledaže by byl člověk zatrpklá excentrik jako například doktor Monygham, jehož úsečný, neveselý smích prozrazoval kdoví proč nesmírnou nedůvěru vůči lidstvu.
