Faust. Nadčasový příběh Turgeněva o nenaplněné lásce a násilné výchově rodičů

Příběh Fausta psal Goethe víc jak 25 let, druhý díl dopsal až v roce 1832. Mistr a Markétka Bulgakova je částečně parafráze na Fausta a tuto obdivuhodnou knihu psal Bulgakov 12 let, až do své smrti v roce 1940. Faustovské téma je přeneseně i v povídce od Turgeněva, nesoucí název Faust. Ta je pro změnu z roku 1856 a je zřejmě jednou z nejzajímavějších, kterou Turgeněv napsal.

Turgeněvův Faust je povídka nebo spíš série dopisů, které Pavel Alexandrovič píše svému příteli.
Popisuje v nich svoji dovolenou někde na ruské vesnici, ale hlavně popisuje milostný vztah k Věře. Ta zřejmě u Turgeněva představuje symbol nenaplněné lásky ke skutečné Paulině Viardot, slavné operní zpěvačce, kterou Turgeněv poznal už v roce 1843 v Petrohradě. Stává se jeho druhou osudovou ženou (po matce) a pohybuje se celý život v její blízkosti ačkoliv dodnes nikdo neví, do jaké míry byla jejich láska naplněna.

V dopisech teče text Pavla Alexandroviče pomalu, ale mistrovsky. Od popisů letní přírody na vesnici, přes chvíle strávené s Věrou a s jejími přáteli četbou knih (zvláště Fausta) na zahradě usedlosti až po těžce a bolestně narůstající oboustranný vztah, který od počátku je vnímán oběma jako neuskučitelný. Přesto oba nakonec zamilovanosti podlehnou, přes veškeré osobní zábrany a společenská tabu té doby. Závěr je naprosto překvapivý, tajemný a shrnuje všechno nevyslovené, co se prolínalo mezi řádky celou povídku.

Jak fatálně mohou rodiče ovlivnit život dětí
Turgeněv v této povídce dokázal mistrovsky vykreslit především krutost nenaplněného milostného vztahu, trýznivou duševní bolest, které se člověk pak neubrání. A to i přes všechno romatizující kliše, které je poplatné době a čtenářstvu, pro které Turgeněv psal.
Z povídky však vyznívá další zajímavá věc. A to, jakým způsobem, ovlivňují rodiče život svých dětí. Jak cílená a psychicky násilná výchova může, až fatálně, ovlivnit jejich myšlení jak v dětství, tak v dospělosti.
Turgeněv tak napsal povídku s nadčasovým tématem.

Povídku jsem poprvé četl v době puberty a tak jsem byl zvědavý jak po čase na mě zapůsobí.
Tenkrát jsem ji přelétl, zato dnes si slova Turgěněva a jeho myšlení dokáži vychutnat. Ono vůbec číst ruské klasiky je stejné, jako ponořit se do široké a pomalé řeky a nechat se nést přes temné hlubiny, táhlé proudy a vnímat neviditelnost dna i blízkost břehů. A komu se zdají tato slova romantická a třeba i nudná a potřebuje ke svému životu akci, samopal a virtuální krev, má prostě smůlu. O hodně přichází. Turgeněv je nejen mistr pera, ale především znalec neuvěřitelného množství zákoutí lidských duší.


Ivan Sergejevič Turgeněv na plátně od Ivana Repina (Tretjakovská galerie v Moskvě)

Kde povídku najdete
Povídka vyšla v knize První láska a jiné povídky a později i v knize Milostný kvartet. Pokud se ještě vůbec doporučuje četba na školách, pak bych já na střední škole začal právě Turgeněvem a touto knížkou. Ta obsahuje ještě další povídky. Jsou celkem čtyři: První láska, Asja, Faust a Klára Milič.

Turgeněv, Ivan Sergejevič  | Milostný kvartet | Albatros, 2000, přeložily Karolína Dušková, Taťjana Hašková a Anna Nováková