Pro mnoho lidí je Eliška Horelová (*23. 5. 1925 – †30. 8. 2015) známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psala také poezii.
Tato útlá sbírka přináší průřez její básnickou tvorbou a bude pro mnoho čtenářů příjemným překvapením.
Světelné noviny : Verše z let 1961-1989 / Eliška Horelová; Dosl. Drahomíra Vlašínová; Ilustr. Vladimír Komárek, Opava, OPTYS, 1995
Ukázka ze sbírky:
Mám ráda vítr
Mám ráda vítr
protože nestojí
protože něco chce
a někam chvátá
pro dálku
z které přichází
pro to
jak zvedá zemi z bláta
pro gesto
s nímž vždy odhrne
špínu a listí stranou
a potom dolů sestřelí
voděnku čistou
jedinou ranouproto mám ráda vítr
a taky proto
že umí chodit po obilí
a nosí vůni z luk
a občas má smutnou chvíli
plnou muka potom cuchá lidem vlasy
a o tmu ústa rozdírá si
a jako struna zní
Jdem pískem časuJdem pískem času
zasypává
praporky trávy
stopy snůa za pár sekund
vlna hravá
pohřbí nás
v bezednuJdem pískem času
Zasypaní…
Sancho Panza prorokuje…Zmoudříš
Done Quijote
a budeš jednou jako druzíbude to na chůzi v žentouru
přesně od středu
a po obvodu
jak se s nákladem jít slušía potom do žlabu
povezou
tvou nařezanou dušia všechny věci dostanou
zas svoje „moudré“ jméno
růže se ztratí v lopuší
a bláznům bude odzvoněnoDnes Done Quijote
ještě je provokuješ
jak na zteč jdeš
jak na kře bosky pluješale už zítra
vydáš jim duši svou
(ten nedobytný hrad)
a potom v žentouru
řezanku
– budeš dobývat!Zmoudříš
Done Quijote
a nebudeš to ty
Však tvoje šlápoty
objeví mladší v pískuNa zteč se vydají
v modrý vzduch proměnit
prašnou hlínu
