Eliška Horelová a Kluci ze zabraného. Zapomenutá novela o německém vyhnání Čechů z vesnic na Neveklovsku

Eliška Horelová Zapomenutá novela o nacistickém vyhnání Čechů z vesnic na Neveklovsku

V roce 1982 vyšla Elišce Horelové (1925 – 2015) v Albatrosu poprvé kniha „Kluci ze zabraného“ o osudech lidí, kteří byli nuceni za 2. světové války opustit své rodné Neveklovsko.
Kniha byla oceněna nejen zapsáním na čestnou listinu H. Ch. Andersena, ale i čestným občanstvím udělené 24. 9. 1988 městem Neveklov, za umělecké ztvárnění skutečných událostí druhé světové války, za zvěrstva, která na Češích napáchali nacističtí Němci.

Příběh v knize „Kluci ze zabraného“ těží z protektorátní skutečnosti konce roku 1942.
Eliška Horelová vypráví osud třináctiletého kluka, který se ocitně uprostřed nacistického násilí, spojené s vystěhováním mnoha českých vesnic na Neveklovsku, kde bylo zřízeno esesácké cvičiště.

Spisovatelka Eliška Horelová byla v roce 1988 iniciátorkou vytvoření rozhlasového pořadu pro děti „O bílých místech“ v učebnicích dějepisu týkajících se vystěhovaného Neveklovska.

horelova eliska portret

O vzniku knihy autorka píše:

Když jsem před časem pracovala na knize Kluci ze zabraného, proseděla jsem hezkých pár hodin nad kronikou Neveklova a dalších obcí, hovořila s nejedním pamětníkem evakuace Neveklovska v létech 1942 až 1944 a také jsem projezdila na kole doslova křížem krážem celý ten nádherný kraj, jemuž vévodí Neštětická hora, dávný svědek selské vzpoury a její prohry, spolu s Chlumem, Rudou či Provodnou horou; kde člověka doslova přiková na místo například kouzelný Chvojínek...

Neveklovsko není totiž pouze půvabným krajem, ale je i krajem pilných a pracovitých lidí, na něž bylo za války – ale i po ní, vždy´t se vraceli do zpustošených domovů – naloženo tolik, že lze na ně myslet jen s velkou úctou. Stala jsme se jejich spoluobčanem a současně i „spoluobčanem„ houslového virtuosa Jana Kubelíka a významného klavíristy, zasloužilého umělce Alfréda Holečka, neboť i jim se dostalo stejné pocty jako mně.