Kniha MUDr. T. Syrovátka, si určitě najde své místo v každé rozumné školní knihovně a bude velkým pomocníkem při vyučování dějin českých. Pevně věříme, že existuje stále dost učitelů, včetně těch mladých, kteří nechtějí jít cestou zašlapování dějin a kteří žákům a studentům dají správné základy české historie.
První část knihy Jak jsem hledal historii:
Obsahuje 8 kapitol o historii všeobecně známé, ale jen na první pohled. Např. Menhiry, Čertova brázda, Kounovské kamenné řady, Bitva u Wogastisburku etc.
Vznikly v časově nejvzdálenějších dobách, na území našeho státu. Existují jen určité teorie. A tak se i čtenář může účastnit a hledat vysvětlení.
Ambicí tohoto textu a přiložených vysvětlení, samozřejmě není tvrzení, že jsou všechny nejasnosti kolem dávných událostí vyřešené. Udávají se zde jen další souvislosti, které mohou pomoci dosud nejasnou historickou skutečnost – událost objasnit, nebo řešení přiblížit. Čtenář také nalezne, proč má být hrdý na své předky, kteří si v této zemi vybojovali a udrželi svou existenci od počátků před tisíciletím a staletími.
Druhá část knihy Jak jsem bránil historii:
Zabývá se dnešní dobou, jejíž mladá historie čelí už dnes mnoha pokusům o změny v souladu s ideologickými pravdami prosazovaných názorů. Dnes tyto změny prosazují především neoliberálové a jejich "progresivní" vidění světa, To je ale mnohem horší, než přepisovaní dějin v 50ých letech minulého století.
Z třinácti kapitol druhé části jsou rozhodně zajímavé kapitoly: Historie je učitelka generací nových, Kde je pravda, Kdo a proč zaorává dějiny Čechů etc..
S tím samozřejmě souvisí i likvidace památníků naší historie za účelem totálního vymazání z podvědomí lidí. Přesně podle přísloví: Sejde z očí sejde z mysli.
Např. pomník Jana Nerudy byl přesunut mezi keře na Petříně, kde ho je sotva vidět. Petr Bezruč přišel o bustu v Bezručových sadech, které za několik byly přejmenovány. Zmizela deska připomínajíc krále Vratislava, který založil Pražský hrad ve vestibulu metra Hradčanská v Praze.
Každá doba má své falzifikátory a "historiky" jediné pravdy.
O dějinách je ale třeba vědět a dál je učit mladou generaci. Češi se svými dějinami shodnou lehce, na rozdíl od Němců, kteří po druhé světové válce by nejraději na část své historie zapomněla a proto ji ani nehodnotí a neučí o ní. Tento jev se pomocí plánované degenerace celého národa přesunul i do našich škol, kde zfanatizovaní aktivisté o historii mlží nebo ji dokonce neučí. Stejně jako je tomu už desítky let na americkém kontinentě. Tam dokonce neoliberální viceprezidentka Kamala Harris veřejně hlásá: „Nebuďte zatíženi tím, co se stalo“
Změnit historii ale půjde těžko. Jsme zhruba padesátou generací a ty předchozí generace nezávisle na nás nějak žily, uvažovaly a zanechávaly o sobě zprávy.
Řada našich historiků tyto minulé doby zpracovala natolik dostatečně, že nová významná a převratná fakta o minulosti lze těžko nalézt. V minulých dobách se k problémům své doby vyjadřovali naši výjimečně schopní jedinci, kteří se současně snažili i svou dobu spoluvytvářet z hlediska českého národa a působit v jeho prospěch. Většinou se opírali o hledání pravdy, svobody, rovnosti, lidských práv a demokracie. Nelze se lépe vyjádřit než tak, že občas cituji názory právě těch mimořádných jedinců. Nechybí mezi nimi Hus, Komenský, Havlíček, Masaryk, Beneš, Hašek, Hrabal, Mahler a další.
"Přejem sobě na Čechy novou potopu, potopu to knihami způsobenou, které musí být poučné a dobré."
Jan Neruda (1834-1891)
Naštěstí reinterpretace českých dějin probíhá dnes na mnoha frontách popularizační cestou.
Jedině tak lze čelit mediálním presstitutům, rádoby historikům a fanatikům, kteří by nejraději přepsali nebo dokonce zašlapali do ztracena celou historii českou.
Pamatujme, že nové národní obrozování 2.0 už začalo.
MUDr. T. Syrovátka / Jak jsem hledal a bránil historii / Vydal Orego production, 2023
ISBN 9788087528686
MUDr. Tomáš Syrovátka
Doktor a spisovatel, badatel v oblasti pěstování rostlin.
Narodil se v Praze na Vinohradech roku 1942. Studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, poté medicínu na UK. Jako lékař vskutku praktický propojil své dvě milované profese – přírodovědu a medicínu v celoživotní poslání.
Jako přírodovědec se zaměřil na unikátní pěstování květin, zeleniny i hub v tzv. samozavlažovacích truhlících či květináčích. Jedná se o jedinečný nápad knotové závlahy.
Syrovátkovy samozavlažovací květináče se jako první začaly vyrábět ve Vyskeři u Turnova, odkud se následně výrobek rozšířil po celém světě.
V oblasti medicíny má řadu patentů, jako např. přístroj na sedimentaci červených krvinek, nebo léčení nádoru pomocí elektroforézy.
