Na některá výročí lépe zapomenout, ne-li je hluboko zaorat a pohřbít a pojit i proti vylupovačům. Právě sem patří - rádoby klíčová a zcela první - Hitlerova návštěva v Bayreuthu v říjnu 1923, tedy před sto lety.
To iniciační setkání se zetěm hudebního skladatele Richarda Wagnera (1813-1883), kterým byl - tehdy budoucí - spolutvůrce „antisemitského wagneriánství“ Houston Stewart Chamberlain (1855-1927). Ano, ano: on nebyl jediný, na koho kdy Adfolf udělal dojem. Ale okamžitě mu napsal dopis: „Stojí před vámi velké činy.“
Ani po neúspěšném pokusu o puč 9. listopadu 1923 se Bayreuth (centrum uvádění Wagnerových oper) neodvrátil od vůdce nacistů, ba přispíval podstatně k Hitlerově profilování jako rozhodného, ne-li rozhodujícího politika budoucnosti.
Po jeho nástupu do pevnostního vězení Landsberg jej Chamberlain veřejně opěvoval i u příležitosti jeho třicátých pátých narozenin, kdy napsal:
„Není pro něj možné sdílet přesvědčení nás všech o zhoubném a smrtícím vlivu židovstva na život německého lidu - a nejednat podle toho. Jakmile rozpoznáno nebezpečí, je proti němu třeba zakročit, ale nikdo, vidím, se neodvažuje vyvodit důsledky ze svého smýšlení pro konání. Nikdo s výjimkou Adolfa Hitlera.“
Jistěže to zní nadneseně a přehnaně, zvláště dnes. A skutečně, nepřeceňujme tohle setkání v Bayreuthu. Chvála odsud sice zjevně podpořila Hitlerovu víru ve vlastní poslání, ale jen podpořila, a třeba podle názoru českého germanisty Štěpána Zbytovského (*1977) svědčí podobná interpretace událostí víc o přímočaré dramaturgii historických souvislostí, jak ji předvádí historik Joachim Köhler, když mj. vyvozuje:
„Chamberlainův text Hitler četl a pochopil. Najednou věděl, co dál, a co se mělo stát, bylo tím naprogramováno.“
Opravdu?
Jak jeden Köhlerův recenzent poznamenal, jeho kniha Wagnerův Hitler - Prorok a jeho vykonavatel (1997) zapadá dobře do řady publikací „investigativní žurnalistiky“ německé duchovní historie, jejímž předchozím vrcholem byla studie nalézající klíč k Nietzschovu myšlení… v jeho údajné homosexualitě (Köhlerova kniha Tajemný Zarahustra, česky v říjnu 1995).
Nejméně jedno však bude pravda.
„Žádný jiný génius na světě nám tolik neusnadnil, abychom se od něj zklamaně odvrátili, a žádný tolik nekomplikuje, chceme-li ho ctít.“
Ta slova napsal (1958) německý publicista Willy Haas.
Willy Haas narážel bezesporu na to, že za Wagnerovou hudbou, která si podmanila miliony, stál člověk veskrze problematického charakteru a specifické povahy. Richard Wagner se, připomeňme, navíc nevyjadřoval zdaleka jen v notách a je samozřejmě autor libret svých oper i spisovatel.
Dva editoři a spoluautoři z FF UK - judaista Pavel Sládek a germanista Jiří Starý - připravili v té souvislosti na letošní podzim kolektivní monografii Richard Wagner a jeho Židovství v hudbě.
Věnovaná je - právě - podivné a pochybné Wagnerově knize Židovství v hudbě (1850, podruhé 1869), vůbec nejkontroverznějšímu jeho dílu. Ale patří taky Richardu Wagneru jako takovému.
Jednotlivé studie sedmi analyzátorů objevují překvapivé kontexty různých aspektů skladatelova spisku i jeho osoby a obírají se otázkami kolem uvádění, provádění a přijímání Mistrových oper.
Stranou nenechá kniha ani ostatní Wagnerovy spisy, anebo pochopitelné trable s uváděním jeho prací v Izraeli. Složkou textu je také revize obecně přijímaných představ o karikaturách Židů v Prstenu Nibelungů a každou kapitolou je problematizován některý významný aspekt případu „Richard Wagner proti Židům“, a to aniž by kapitoly jednoznačně soudily.
Epilog knížky autoři nechali napsat filosofu Miroslavu Petříčkovi, který si opatrně všímá, že je skladatelova argumentace v oné knize Židovství v hudbě „na vodě“. Nebo snad ne?
Richard Wagner výslovně uvádí, že mu byl impulsem instinktivní odpor k „Židovi“, zatímco veškeré ostatní výhrady ve stylu „dobří obchodníci“ považuje za jakousi nadstavbu, ale nic víc. Nadstavbu, jejímž prostřednictvím argumentovat nechce.
Richard Wagner se zkrátka domnívá, že je onen odpor „vrozený“, přírodou nastavený a přirozený. Dokonce někde tvrdí, že se mu nelze ubránit. A vědečtěji řečeno: sekundární racionalizace už prvotní instinktivní odpor pouze zbytečně a matoucím stylem zastírají.
Onen „instinktivní odpor“ přitom je biologické podstaty a Richard Wagner, povoláním hlavně komponista, má plně za to, že právě to ho činí jaksi legitimním.
Nenávist přece v základě ospravedlňuje „život sám“, ne?
Filosof Miroslav Petříček to ale vidí trochu podrobněji a dokládá, kde všude chrastí Wagnerovi logika. Wagner viděl závěr, ke kterému chtěl dospět i logickou cestou, a nejspíš si neuvědomoval (anebo mu to bylo jedno), že to právě logicky nepůjde. Petříček říká, že by se totiž musela zodpovědět otázka, kde se tedy Židé mezi ostatními lidmi vůbec vynořili, přičemž odpověď zní, že jsou rovněž produkt života. Nebyli stvořeni uměle jako třeba Frankenstein. To nebyli, ale Wagner říká, že odpor, jenž k nim cítíme, legitimuje život sám. A může-li sám život být odporný životu? Ano, ale Petříček konstatuje, že to platí obecně a je na místě dodat: Ve zvláštním smyslu jsme všichni Židy. Nebo jako oni. A sobě samým - tu a tam - instinktivně odporní.
Wagnerovy bláboly o samozřejmosti instinktu jednoduše nefungují a najde se pro ono nefungování taky velice kvalitní důkaz. Že je skladatel v teorii trošku vedle, postřehl možná i sám Hitler (jisté to není, ale jsou tu náznaky) a určitě antisemiti obecně. Jsou nebezpečnější než skladatel, a to hlavně pro ďábelskou obezřetnost, se kterou radši Žida rovnou chápou jako degeneraci, ke které nedochází již na nějaké instinktivní rovině, ale výš a teprve v rovině kultury. Kultura je, dodám, i pole, na kterém se dá regulérněji argumentovat a kde to, myslím, židovský národ vyhrává. Snad i v hudbě? Rozhodně nejde o závody.
Z obsahu publikace:
Richard Wagner a výchova špatným příkladem (napsal Vojtěch Kolman).
Rozporuplnost Wagnerových názorů na Židy a její interpretace (Jiří Starý).
Židé v teoretických spisech Richarda Wagnera (Jiří Starý).
Wagner v Izraeli a potřeba denacifikace hudebního provozu v evropské kultuře (Pavel Sládek).
K jazyku „podezřelých“ postav v operách Richarda Wagnera (napsal Boris Blahak).
Postavy Nibelungů ve Wagnerově operním díle jako „karikatury Židů“ (Boris Blahak).
Richard Wagner a jeho Židovství v hudbě.
Richard Wagner a jeho Židovství v hudbě / Pavel Sládek (ed.), Jiří Starý (ed.)
Napsali Boris Blahak, Vojtěch Kolman, Miroslav Petříček, Pavel Sládek, Jiří Starý, Aleš Urválek a Štěpán Zbytovský. Jako 30. svazek edice Judaica vydalo Nakladatelství Academia. Praha 2023. 244 stran.
