Maršál Koněv. Osvobození Prahy Rudou armádou v roce 1945 a ideologické zkreslování historických faktů

Pro český kontext je samozřejmě nejzajímavější kniha Čtyřicátý pátý, která vyšla česky roku 1970 s předmluvou Ludvíka Svobody. Koněv (nebo jeho „ghostwriter“) píše s jakousi samozřejmostí o „sovětském Pobaltí“, často používá jemně expresivní výrazy, když popisuje, jak se německá armáda v Čechách snažila „upláchnout“ k Američanům. Očerňuje též Churchilla, který údajně předpokládal nové vyzbrojení Němců jakožto spojenců proti sovětské ofenzívě do Evropy. Západní spojenci se prý jen neradi rozloučili s nadějemi „zmocnit se“ Prahy. Hovořil o „osobitém rysu pražské operace“ a lakonicky zmiňoval zadržení vlasovců i samotného „vlastizrádce Vlasova“. Takřka bezelstně také píše o sovětském cíli: „dobýt Prahu“. Pražské povstání podle něj mělo své „zvláštnosti i rozpory“, tento „složitý uzel“ však „rozsekli“ ráno 9. května sovětští tankisté. Dramatické je jeho líčení, kterak mu z Prahy dlouho nepřicházely situační zprávy, poněvadž jeho důstojníky údajně zdržel „jásot Pražanů“. Rádiem však nakonec dostal zprávu: „Praha obsazena“. A uzavírá, že tehdy Rudá armáda, cituji: „splnila … politicky i strategicky velmi důležitý úkol“.
Forum24 / 12.5. 2020

Argumentuje se tím, že v Praze padlo jen 30 sovětských vojáků, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se odvolává na to, že generál Karel Kutlvašr už stejně dojednal podmínky provedení kapitulace německých jednotek v Praze výměnou za jejich volný průjezd městem do zajetí ozbrojenými silami západních Spojenců. Na druhou stranu, nemělo by se brát v potaz to, na co upozornil bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, jenž na sociálních sítích položil otázku, zda někdo věří tomu, že by Němci opustili Prahu bez boje, kdyby nebyla v dohledu vojska 1. ukrajinského frontu?

Američané stáli v Plzni, Britové byli mimo republiku. Území takzvaného protektorátu ovládaly německé ozbrojené složky, pokračoval teror, koncentráky fungovaly, stejně jako věznice a popraviště, do země směřovaly pochody smrti z koncentráků v Polsku. Brno mělo být zničeno palbou děl a raketometů, Praha bombardováním. V prvním případě zasáhla Rudá armáda, bez ohledu na ztráty, ve druhém nedostatek pohonných hmot pro letadla. První povstání, které vypuklo v Přerově, bylo Němci brutálně potlačeno, přičemž jsou speciálně připomínáni sudeťáci.

Připravovalo se zničení českého průmyslu a dopravní infrastruktury v akci ARLZ. Ta byla do značné míry realizována na Slovensku, částečně na Ostravsku a Brněnsku. O jakési zákazy ARLZ jakýmsi Frankem od SS v Praze se nikdo nestaral. Kde bylo možné před příchodem Rudé armády ničit, tam se ničilo a odváželo. Propagandista Krystlík se v zájmu sudeťácké propagandy ohání chimérami, místy i doslova hloupě lže, protože počítá s hloupostí, neinformovaností a propagandistickou dezorientací čtenářů. Pokračovalo by samozřejmě spojenecké bombardování vojenských i průmyslových cílů. Zhroutilo se zásobování. Němci ze země vyváželi poslední zbytky potravin a některá průmyslová zařízení. Každý den znamenal další mrtvé a další škody.

Kdyby Rudá armáda zůstala stát v Německu a Američané kolem západní hranice, německý teror by pokračoval, dokud by se spojenci nerozhýbali. Povstalci by se rozhodně neubránili, protože jim chyběl dostatek zbraní i munice. Proto také generál Kutlvašr kapituloval, což se ovšem nevztahovalo na prostor mimo Prahu, kterou nelze vnímat samostatně, bez ohledu na ostatní území. Nicméně teror pokračoval i poté a Němci neodcházeli bez boje. Kapitulace, oficiálně příměří, pro odchod německé armády se ostatně vztahovala pouze na německou armádu, aspoň tak ji chápali velitelé vojsk SS a rovněž příslušníci různých nacistických organizací, Hitlerjugend počínaje a Wehrwolf konče. Útok Rudé armády ze severu zachránil mnoho životů a zabránil dalším hospodářským škodám. Poměrně malé ztráty Rudé armády v Praze byly dány právě jejím příchodem. Před povstalci Němci neprchali bez boje, před Rudou armádou většinou ano.

Bezpečnostní analytik Martin Koller, zdroj