Na Horách Stříbrných se narodil 9. ledna 1895 dr. Oldřich Hlaváč, známý mezi lékaři a v pražských uměleckých kruzích pod literárním jménem Alarich, jímž podpisoval své rozmarné čtení o lékařích "Medicína v županu" a "Medicínské historie".
Tento znamenitý lékař byl zároveň milovníkem všeho krásného, přijímaje dary všech uměn a s potěšením se zahloubávaje do děl myslitelů různých dob a národů. Citlivě nám přetlumočil arabského essayistu Gibrana (o jehož básnických essayích napsal Josef Hora, že jsou "pozemštější než Kristova kázání na hoře, lidštější než Also sprach Zarathustra"); napsal desítky prací ze svého oboru, podílel se velmi vydatně na činnosti společenského odboru Umělecké Besedy, kde se vydatným dílem zasloužil o zdar souborné výstavy J. V. Myslbeka, uspořádané v pražském Klementinu.
Byla to osobnost širokých zájmů a obzorů, stejně milující přírodu. a z ní nejvíce kvítí zahradní, hlavně gladioly, jako soustředěné chvíle nad knížkou veršů nebo v atelierech malířů, mezi nimiž měl řadu důvěrných přátel. Svoje rodné Pošumaví miloval láskou stálou a věrnou, vraceje se sem každoročně nejdříve k mamince do Buzníku a později s rodinou do Letov.
Přijíždívali s ním í jeho umělečtí přátelé. Vincenc Beneš mu tu namaloval pro vzpomínku í potěchu duše maminčinu chaloupku, jiný kamarád z Umělecké Besedy, Václav Rabas, sdílel s ním jednoho léta několikadenní pobyt v rodné krajině. Jednou zajel za mnou i do Myslíva, kde jsem tehdy hostil Aloise Moravce a Bohumila Ullrycha a kde byl na letním bytě malíř Josef Kočí se svým bratrem sochařem. Pamatuji se, jaká to byla radostná návštěva, při níž se hovořilo o kraji, o poesii i malování.
Vydal jsem tehdy "Kvetoucí trnku" a dozvěděl jsem se později od přátel, jak Dr Hlaváč nosíval vždycky po kapsách několik výtisků a poděloval tímto kvítím našeho domova všechny své známé místo květin daleko honosnějších. Aspoň po letech budiž tu vysloven upřímný dík za tuto věrnou příchylnost k poesii začínajícího básníka.
Stejně si na něho vzpomíná žichovický rybář Hlavsa a hajný z Mladic, kteří bývali jeho společníky při chytání pstruhů i při podzimních honech, neboť rybařinu a myslivost v rodném kraji miloval stejně upřímně jako své povolání a umění.
Tento vychutnavač krásy a milovník života zapojil se hned na počátku německé okupace (1938-1945) do odbojové práce.
(Odbojová skupina Obrana národa měla sedm členů a jejím úkolem bylo včas varovat osoby, které měly být zatčeny německým gestapem, vybavit je penězi a zajistit jejich odchod do zahraničí. Jakožto převaděč na hranicích Slovenska a Maďarska s nimi spolupracoval i tehdy 17letý občan Československa Ludvík Jan Hoch, po 2. světové válce přejmenovaný na Robert Maxvell, celosvětově známý tiskový magnát.)
Dne 8. dubna 1940 byl Němci zatčen. Nejdříve byl vyslýchán v Petschově paláci, pak byl přemístěn do věznice v Golnovwě u Gdaňska a posléze do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde byl odsouzen k smrti a 18. prosince 1942 popraven.
(Jsem klidný, třebaže odcházím nerad... „Kéž ve vás zůstane živo to, co ve mně bylo dobré“... „Byl –li můj život torzem, nesmí jím být ani Tvůj ani dětí, musí být plný a šťastný. Nepropadej materialismu a dbej, aby naše děti věřily, že život je vývoj dobra. Veď sebe a je k altruismu, služba lidem je pravým smyslem života…Nedočetl jsem několik knih, bylo mým osudem nedočítat, být torzem…“
Napsal v den své popravy 18. 12. 1942 své ženě z německého nacistického vězení.)
Z motáků posílaných z vězení paní Míle Hlaváčové byla sestavena knížka "Listy z vězení", která nám přibližuje život našich uvězněných lidí z těch let velmi pravdivě. K tváři dr. Oldřicha Hlaváče v této knížce načrtnuté, k portrétu, který nechtěl být a není autostylisací upravenou pro pohled příštích pokolení, se budeme vracet stále častěji.
Oldřich Hlaváč / Listy z vězení / 1947
Naposledy vyšly Listy z vězení v roce 1995 v Revolver revue č. 28/1995.
Pasáž o dr. Oldřichu Hlaváčovi byla vybrána z knihy:
Ladislav Stehlík / Země zamyšlená
Mimořádná Země zamyšlená Ladislava Stehlíka. Kniha zdarma
Na stipendiu v USA se Oldřich Hlaváč seznámil s dílem a s filozofií libanonského spisovatele, malíře a básníka Chalíla Džibrána (1883-1931). Autorovy filozofické úvahy v knize Prorok (Kapitolky - O lásce, O svobodě, O dobru a zlu, O manželství, O kráse, O náboženství a jiné) přeložil a vydal v Praze roku 1932.
