Panu Stehlíkovi by bylo v roce 2018 110 let. Je znám především svou ikonickou Zemí zamyšlenou, půvabnými obrázky z cest, ale jeho poezie je stále živá.
Ukázky z knihy Ať polaská, či trnem zraní z roku 1988. Vybral a uspořádal Vladimír Janovic, s ilustracemi Vladimíra Tesaře v grafické úpravě Oldřicha Hlavsy. Vydal Československý spisovatel v edici krásných tisků Bohemia.
Kolikrát ještě
Kolikrát ještě povede mne
Ta cesta mezi ořeším?
Kolikrát ještě, smrky temné,
se s vámi večer potěším?Kolikrát ještě, kroky moje,
se zastavíte v kručinkách?
Kolikrát, zbaven nepokoje,
jda nepocítím žádný strach?Kolikrát ještě rozhlédnu se
k šumavským horám modravým?
Kolikrát ještě dny tvé rusé
pod letním nebem pozdravím?Kolikrát ještě prodlévavě
třpytivá jitra projdou mnou?
Žampión v ovse, špičky v trávě
vydychnou vůni houbovou?Kolikrát ještě budu z tebe
naslouchat, kraji, vlnám žit?
Studánko žabí, ptačí nebe,
zde chtěl bych věčně ticho pít.
Studánka na naší louce
Nebesa zdvižená, baldachýn modrobílý,
užaslé oči ros.
Zelení koníci z trav prudce vyskočili
před chlapcem, jenž jde bos.Má louko rozkvetlá! – Už posté vyslovuji
kosatec, toten, kmín.
V mých smyslech voní chlad, oblaka lehce plují,
chví se v nich úklon třtin.
Skloněný nad vodou , mnu v prstech hořkou mátu,
tvář jednu hledaje.
Proč není v zrcadle? – Úsměvem zářila tu…Maminko! Maminko!
