Země zamyšlená je jedním ze stěžejních děl jihočeské regionální literatury. Stěží se jí jiná kniha vyrovná neuvěřitelnou šíří záběru, bohatostí kulturně-společenských odkazů, ale především skutečným a nezištným láskyplným vztahem k domovině.
Text se někdy ve své úzké provázanosti s krajinou, s její geografií a historií, ale především s lidmi, kteří v Jižních Čechách pracovali, tvořili a žili, stává pro přemíru kulturně-historických referencí poměrně čtenářsky náročným. Lyrická hloubka Země zamyšlené tím samozřejmě nijak neztrácí na působivosti, ale čtenář, není-li se zmiňovanými fakty důvěrně obeznámen, přichází o Stehlíkův text jako zdroj informací o místech, lidech a jejich díle.
Proto vzniká tento projekt elektronické verze Země zamyšlené: plně využívá možnosti tohoto média a kromě vlastního textu nabízí postupně budovanou databázi popisovaných míst včetně propojení s mapovou částí, encyklopedických údajů (kde jen lze, využívá Wikipedii) a odkazů na další online zdroje.
Ať už si budete v Zemi zamyšlené jenom číst, anebo se rozhodnete vložit do rozsahem nemalého projektu i vlastní síly, bude vám snad dílo Ladislava Stehlíka nejen příjemným zážitkem nebo zajímavým poučením, ale především inspirací ve vztahu ke své rodné krajině.
S pocitem hluboké pokory a čisté lidské vděčnosti se raduj z každé chvíle, která ti bude ještě dopřána na těchto potulkách; poděkuj za všechno krásné, čím tě podarovala a nežádala od tebe nic, tvá země zamyšlená, než synovskou upřímnost, lásku a věrnost.
Všechny ilustrace Ladislav Stehlík
KNIHA ONLINE: http://www.zemezamyslena.cz/
Ukázka z knihy:
Po svatém Bartoloměji podle lidové tradice načurá jelen do vody - a je konec koupání. Celá krajina je oděna hnědí oranic jako františkán a rána na lukách jsou prostydlá krystalky jinovatek. Věřte, není věci smutnější nad vypuštěný rybník v mlze - pohled oka slepého, zrcadlícího už jen stesk šedavých mračen. Loviště oblétají křídla křičících racků, kteří za snadnou kořistí se sletují z celé krajiny. Čvachtavý krok rybářské hlídky obchází okolí zúžených hladin a chlad bahna se prodírá až ke kostem. Nadchází doba rybolovů. Rybolov, to není jen tak lecjaká práce - rybolov je obřad. Má svůj čas, svoji zákonnost, své služebníky.
Procházíš-li krajinou lnářskou nebo blatenskou, nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodně. Jsou to důmyslné soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušeností; vždyť mnohé z nich plánoval sám pan Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybnikářství rožmberského, a ten byl přece ve své době rybnikářem nadmíru slavným. Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního; má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce, a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybářské mluvy, ještě dnes užívané.
A tradice rybářská - toť schrána zkušeností, střádaných mnoha a mnoha pokoleními. Jen rybář ti může vysvětlit účel rybníků "třecích", v nichž se pěstuje plůdek, rybníků "výtažních", v nichž roste "násada", aby pak přezimovala v rybnících "komorových" a dorostla ve "vážnou" rybu v rybnících "hlavních". Musíš také vědět, co je ryba "vážná", "jednohorková" nebo "dvouhorková", poněvadž bez těchto znalostí neporozumíš ničemu z rybářských tajů. "Rybou" rozumějí rybáři hlavně kapra - ale i ostatní užitkové ryby...
