Huxely v dyspotickém románu naruby Překrásný nový svět (vychází 1932, na vrcholu velké hospodářské krize), popisuje společnosti, kde nejvyšší hodnotou je štěstí. Dosahuje se ho tím, že lidé s nadšením konzumují syntetickou drogu sómu. Ta navozuje pocit naprosté spokojenosti v globálním státě v roce 2540, kde nehrozí hlad, války, revoluce, stávky ani demonstrace.
Možná si někteří řeknou. Ideální společnost, komunismus. Všem podle potřeb.
Přesto je ve své podstatně zrůdný. Proč?
Když budeme popisovat pojem štěstí, zjistíme nakonec, že je to jen pocit.
Příjemný, omamující, chvilkový záchvěv klidu. Tělesný projev, který můžete někdy zažít při kouření marihuany či jiné lehké drogy.
Stejně ale jako u drog přichází a odchází.
Koneckonců už Heyduk napsal ve slavné básni: Co je štěstí? Muška jenom zlatá…
„Optimální populace,“ pravil Mustafa Mond, „je modelována podle vzoru ledovce – osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní.“
„A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?“
„Šťastnější než ti, co jsou nad ní.“
„I přes to, že konají tak hroznou práci?“
„Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi.
Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát?
Pravda,“ dodal, „mohli by žádat kratší pracovní dobu. A my bychom jim ji mohli přirozeně povolit. Technicky by bylo zcela jednoduché zkrátit pracovní dobu u nižších kast na tři až čtyři hodiny denně. Ale byli by pak šťastnější? Ne, nebyli. Před více než sto padesáti lety se takový pokus udělal.
(Citace z knihy Překrásný nový svět)
Štěstí proto není rovno pocitu spokojenosti, jak si mnozí myslí.
Spokojenost vás sice může do jisté míry naplňovat tzv. štěstím, ovšem za určitého předpokladu.
Záleží na přístupu, jak takový stav dosáhnout.
Platí přísloví, že bez práce nejsou koláče.
Bez pochopení utrpení není štěstí ani spokojenost.
Bez poctivého učení není skutečná vzdělanost.
Bez znalostí, zkušeností a stálého hledání souvislostí, nastává čím dál hlubší nevědomost.
Smysluplný život může být velmi uspokojivý i v dobách zlých, ale život beze smyslu bude velmi častým utrpením i v časech dobrých.
“Lidé si zamilují svůj útlak, budou zbožňovat technologie, které ruší jejich schopnost přemýšlet.”
Aldous Huxley
Huxley v knize “Překrásný svět” píše psychofarmaka nahrazují lidem úplně vše.
Každý si denně vezme dávku syntetické „somy“ a je šťastný, aniž by poklesla jeho výkonnost. Celoplanetárnímu státu nehrozí hlad, nespokojenost, války, revoluce, stávky ani demonstrace, protože všichni jsou se svým stavem spokojeni.
“V příští generaci bude existovat farmakologická metoda, jak přimět lidi, aby si zamilovali své otroctví, a jak vytvořit diktaturu bez slz, takříkajíc vyrobit jakýsi bezbolestný koncentrační tábor pro celé společnosti, takže lidem budou jejich svobody ve skutečnosti odebrány, ale budou si to spíše užívat.”
Aldous Huxley
Huxleyho vize budoucnosti je ale mnohem děsivější než Orwellova vize v knize “1984”.
Huxleyho svět nám připadá naprosto obludný, ale je těžké vysvětlit lidem proč.
Všichni jsou stále šťastní – tak co má být?
Huxleyho znepokojivý svět stojí na biologickém předpokladu, že štěstí je příjemný tělesný pocit.
A jelikož biochemie našeho těla dobu a intenzitu příjemných pocitů omezuje, dlouhodobého štěstí lze docílit, jen když se podaří ovlivnit pochody v našem mozku.
“Tato mocenská elita přímo zaměstnává několik milionů pracujících v zemi ve svých továrnách, kancelářích a obchodech, ovládá mnoho dalších milionů tím, že jim půjčuje peníze na nákup svých výrobků, a prostřednictvím vlastnictví masových komunikačních prostředků ovlivňuje myšlení, city a jednání prakticky všech. Řečeno slovy W. Churchilla: “Nikdy nebylo tolik lidí manipulováno tak silně malým počtem lidí.”
Aldous Huxley
Od utrpení, že nejsme šťastni se osvobodíme, jakmile pochopíme, uvědomíme si, že subjektivní pocity jsou jen okamžité záchvěvy.
Pak nás bolest utrpení přestane trápit, mysl se zklidní, projasní a dosáhne spokojenosti. Nastane klid tak hluboký, že si to ten, kdo se celý život horečně honí za příjemnými vjemy, ani neumí představit. Je to, jako kdyby někdo stál deset let na břehu moře, vítal „dobré“ vlny, snažil se zabránit jejich rozpadnutí a proto ty „špatné“ odháněl, aby se k němu nedostaly. Každodenní marné úsilí by ho dohánělo k šílenství. Nakonec by se posadil na písek a nechal vlny, aby přicházely a odcházely po libosti. Jaká úleva!
“Pokud většina z nás zůstává nevědomá sama o sobě, je to proto, že sebepoznání je bolestivé a my dáváme přednost potěšení z iluzí.”
Aldous Huxley
PS: Český překlad knihy “Konec civilizace” je nejen nešťastný, ale hlavně zavádějící a hloupý. “Překrásný nový svět” plně vystihuje obsah knihy.
Doporučujeme:
Síla moudrosti, učení Františka Drtikola podle Evžena Štekla
