Fašismus je jeden z typů kultury společenského samořízení, který je možný výlučně v davo-elitářské společnosti.
Organizačně-politická podstata fašismu jako takového spočívá nezávisle na tom, jak ho nazýváme, za jakými idejemi se kryje, a jakými způsoby realizuje svou moc ve společnosti – v aktivní podpoře davu – na základě jejich ideového přesvědčení nebo bezideového instinktivně-zvířecího chování – systému zneužívání moci „elitářskou“ oligarchií, který:
1. prezentuje nespravedlnost jako jakoby tu správnou „spravedlnost“, a na tomto základě deformuje vnímání světa lidí a vší mocí, jež je mu podřízena, kultivuje ve společnosti nespravedlnost a brání lidem, aby se stávali lidmi – nositeli nevratně stabilního lidského typu struktury psychiky;
2. pod různými záminkami vší mocí, jež je mu podřízena, potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlnosti samotného systému a jím uplatňované politice, a potlačuje i všechny, kteří v tomto směru vzbudí jeho podezření.
Dav je podle definice V. G. Belinského – „sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit“, tj. dav je množství jedinců, kteří nežijí podle svědomí.
A není důležité, zda vládnoucí oligarchie vystupuje veřejně a obřadně se nad společností povyšuje; nebo se povyšuje nehlasně a veřejně se tváří pokorně a vůči davu, kterému říká národ, úslužně; nebo zda jedná skrytě a společnost přesvědčuje prostřednictvím své periférie o tom, že vlastně vůbec neexistuje a co „neexistuje“ přece také nemůže vykazovat žádnou činnost, takže vlastně život ve společnosti probíhá jen tak jakoby „sám o sobě“, a vůbec ne cílevědomě podle scénářů konceptuálně mocných kurátorů oligarchie.
Fašismus plodí nositelé démonického typu struktury psychiky a sám o sobě je kulturou samořízení do lidskosti nedozrálé davo-„elitářské“ společnosti, nebo nějakých společenských skupin v její sestavě.
Fašistická kultura společenského samořízení je budována tak, aby vyloučila individuální formování všech nově narozených v nositele nevratně lidského typu struktury psychiky a zabránila tak formování kultury lidskosti a vytvoření takové organizace života společnosti, která by této kultuře odpovídala.
Nezávisle na tom, zda si tuto skutečnost sami fašisté uvědomují nebo ne, je vlastně fašismus účelný právě v tom smyslu, že každému jedinci brání stát se člověkem – nositelem lidského typu struktury psychiky.
Pokud si položíme obecnou otázku: Jakou koncepci má dnes politika mnohých evropských států a samotná EU?
Musíme si popravdě odpovědět, že nevíme jakou koncepci skutečně má, ale místo pro člověka je v ní téměř není.
A to je v přímém rozporu s tím, proč občané v referendech souhlasili se vstupem do EU, která se velmi rychle proměnila v totalizující strukturu s fašistickými prvky vládnutí.
Ve své podstatě je tento cíl „mystický“ a pramení z mimo sociálních zdrojů. V mezích společnosti se cílem fašismu jeví touha klanově-oligarchických skupin po moci, která by jim umožnila dosažení parazitické nadvlády nad společností.
Tyto skupiny mohou zosobňovat dědiční nebo zaměnitelní „vůdci“, „národní lídři“, „veleknězi“ apod.
Základy sociologie 2 / str. 94, pdf:145
Stručně řečeno:
Organizačně-politická podstata fašismu spočívá v aktivní podpoře davu systému zneužívání moci „elitářskou“ oligarchií, kde tento systém:
1. prezentuje nespravedlnost jako jedinou správnou „spravedlnost“, a na tomto základě deformuje vnímání světa lidí a vší mocí, jež je mu podřízena, kultivuje ve společnosti nespravedlnost a brání lidem, aby se stávali skutečnými lidmi – nositeli nevratně stabilního lidského typu struktury psychiky.
2. pod různými záminkami vší mocí, jež je mu podřízena, potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlnosti samotného systému a jím uplatňované politice, a potlačuje i všechny, kteří v tomto směru vzbudí jeho podezření.
