Jindřich Kovařík (*12. 6. 1928 – †8. 8. 2019) neokoukaný, moderní a nápaditý ilustrátor, poslední Mohykán ze staré albatrosí legendární redakce.
Když v roce 1995 odešel navždy Zdeněk Mlčoch, napsal jeho parťák na různé vylomeniny Jindřich Kovařík: "Odešel zlatý člověk". Teď když přišla i jeho chvíle, je nutné konstatovat, že byl bohužel posledním ze staré gardy albatrosí výtvarné redakce. Ti mladší, kteří s nimi mnozí začínali, byli bohužel odejiti, a už neměli tu příležitost zažít dlouhodobě takovou slávu a společenství jako tito dnes již legendární pánové. Ale určitě také vzpomínají na jejich jedinečný smysl pro humor a na dobu, kdy obálky knížek zcela určitě nenudily.
Měl ateliér stejně jako kdysi jeho pan profesor Josef Novák ve Vejvodově ulici, často jsme se tam potkávali, protože jsem tam bydlela, někdy i s jeho paní. Nezapomenu na jedinečné výstavy v galerii Albatros na Perštýně, které častokrát spoluorganizoval, na jeho krásnou výstavu ve Spálené, to byla ještě galerie Mladé Fronty. V neposlední řadě jsem měla tu čest a obdržela jsem jeho příležitostné tisky, které rozesílal svým známým především k Novému roku. Vždy moc pobavily a potěšily.
Autorem grafické podoby časopisu Zlatý máj byl po celá sedmdesátá, osmdesátá I většinu devadesátých let právě Jindřich Kovařík. V 17. ročníku (1973) všechny obálky spojil motivem Slunce, které podle vlastních představ nakreslili různí čeští ilustrátoři.
Erudovanější vzpomínky se jistě objeví v Mánesu, Hollaru nebo Klubu ilustrátorů, tohle je jedna z těch více osobních. Měla jsem ho ráda.
