Když přebíral dokumentarista Michael Moore Oscara 2003 veřejně odsoudil prezidenta Busche a invazi do Iráku. Téměř přes noc se stal nejnenáviděnějším mužem v Americe. Doslova mu pak šlo o život.
Po letech se Moore rozhodl, že sepíše svoje poznatky o tom jak byl a je pronásledován do knihy. Má název Here Comes Trouble a americký dokumentarista (Bowling for Columbine, Fahrenheit 9/11 etc), v nich otevřeně hovoří o tom, jak se nenávist vúči němu projevovala. Když se mu zdálo, že ohrožení života je všudepřítomné, najal si dokonce ochranku.
Moore jazykem typickým i pro jeho filmy popisuje v knize vysokou míru sdílené nenávisti proti jeho osobě. Je neuvěřitelné, jak vyslovení názoru prostřednictvím filmu dokáže u společnosti, postrádající sebekritický odstup – způsobit tak vysokou míru agresivity. I když při pohledu na českou politiskou scénu, objevujeme stejnou duchovní bídu.
Zdroj: Guardian
Kdo je Michael Moore (1954)
Americký dokumentarista Michael Moore je nejkontroverznější dokumentarista, který rozdělil Ameriku na ty co ho k smrti nenávidí a ty, co ho milují.
Osud městečka Flint, kde se narodil, inspiroval Moorea k prvnímu dokumentu. Jmenoval se Roger a já. Ve Flintu sídlila veliká korporace General Motors, která jednoho dne všechny lidi propustila a odstěhovala se do Mexika za levnou pracovní silou.
Mooreův druhý dokument byl natočen v roce 2002, jmenoval se Bowling For Columbine. Film reagoval na obchodování se zbraněmi. K natočení snímku byl inspirován případem, kdy dvojice mladých lidí postřílela ve škole své spolužáky i sebe. Snímek stál 3 miliony dolarů a vydělal jich 60. Moore za film získal Oscara za nejlepší dokumentární film.
V roce 2004 se Moore točí nový film. Do názvu filmu Fahrenheit 9/11 vložil datum teroristického útoku na Spojené státy. George Bush vyšel z dokumentu přinejmenším jako pokrytec. Fahrenheit měl velký komerční úspěch, ale slabší uměleckou úroveň než filmy předcházející. Kritici mu vyčítali především populismus, zkreslování informací a nedostatek objektivity. Přesto získal Fahrenheit Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
Ukázka z knihy:
Život s tělesnými ochránci
Bývalí členové jednotky Navy Seals se pohybovali s námi. Když jsem šel po chodníku, vytvářeli okolo mě kruh. V noci nosili brýle na noční vidění a další speciální vybavení, o němž jsem přesvědčen, že ho vidělo jen pár lidí mimo centrálu CIA.
Agentura, která mě chránila, měla divizi vyhodnocující váhu možného ohrožení. Jejich práce spočívala v tom, že prošetřovali každého, kdo vůči mně podnikl nějaký akt ohrožení. Jednoho dne jsem je požádal, jestli bych mohl složku vidět. Pověřený člověk začal číst seznam jmen, jednání, kterého se dopustili, a úroveň jeho nebezpečnosti podle vyhodnocení agentury. Poté, co prošel první tucet, přerušil čtení a zeptal se: „Skutečně chcete pokračovat? Je tam dalších 429.“
Už jsem nemohl vyjít na veřejnost, aby se něco nestalo. Začínalo to malými záležitostmi, jako když lidé v restauraci žádali vyměnit stůl, když jsem si sedl vedle nich, nebo když taxikář zastavil auto uprostřed provozu a začal na mě řvát. Verbální útoky brzy vystřídaly útoky fyzické a tělesní strážci byli ve stavu vysoké pohotovosti. Z bezpečnostních důvodů nepůjdu do detailů, částečně na doporučení agentury, částečně proto, že nechci těmto kriminálníkům dopřát pozornosti, které se snaží dosáhnout:
V Nashvillu muž s nožem vyskočil na pódium a začal se ke mně přibližovat. Bodyguard ho zezadu chňapl za opasek a za límec a vyhodil ho z pódia na beton. Někdo musel setřít krev, když ho pak Navy Seals odtáhli pryč.
Ve Fort Lauderdale mě na chodníku uviděl muž v hezkém obleku a pomátl se. Sundal víko ze své velmi horké kávy a chrstl mi ji do obličeje. Člen ochranky to viděl, ale neměl tu asi půlvteřinu, kterou potřeboval, aby ho neutralizoval, tak mu nastavil svůj obličej a dostal zásah. Káva ho popálila dost škaredě, museli jsme ho vzít do nemocnice (měl popáleniny druhého stupně). I s popáleným obličejem však útočníka bodyguard přitiskl tváří k zemi, dost bolestivě si ho přiklekl a nasadil mu pouta.
V New Yorku, během mé tiskové konference před jedním z kin, které dávalo Fahrenheit 9/11, procházející muž, který mě uviděl, v zápalu vytáhl z kapsy jedinou zbraň, kterou při sobě měl – velmi ostrou a špičatou tužku. Když se vrhl mě bodnout, bodyguard, který to viděl, v posledním okamžiku strčil ruku mezi mě a dopadající tužku. Ta se zabodla přímo do jeho ruky. Už jste někdy viděli bodnutého příslušníka jednotky Navy Seal? Výraz jeho obličej je tentýž, jaký máte, když objevíte, že vám došel v koupelně šampón. Tužkový útočník asi konvertoval k bezpapírové společnosti, po tom, co s ním a s jeho psacím nástrojem ze 16. století expříslušník Navy Seal provedl.
ukázka převzta z www.blisty.cz
FILM FAHRENHEIT 9/11
Protibushovský politický dokument amerického režiséra Michaela Moorea Fahrenheit 9/11 získal na MFF v Cannes Zlatou palmu za nejlepší film. V první části filmu předkládá ironický portrét Bushovy osobnosti a zabývá se okolnostmi a následky teroristického útoku na WTC včetně války v Afghánistánu. Upozorňuje na Bushovo přehlížení signálů o chystaném útoku, ale vrací se také k jeho kontaktům se saúdskoarabskou oligarchií. Druhá část je zaměřena především na válku v Iráku. "Koho by zajímal Irák, kdyby tam nebylo druhé největší naleziště ropy na světě? Bush bombarduje celý svět kvůli naftě," zazní ve filmu. Poslední část snímku Fahrenheit 9/11 je nejemotivnější, Moore se v ní soustřeďuje na výpovědi lidí, které válka postihla nejen v Iráku, ale i doma ve Spojených státech.
Film je natočen atraktivní, zábavnou formou, v níž nechybí humor, což režisér v Cannes zdůvodnil především tím, že mu šlo o to, zaujmout mladé "popcornové" publikum, jemuž je jeho film určen a které - pokud se nebaví - z kin záhy odchází.
titulky si nastavite na lište tlačítkem CC
