Čím dál víc přezdívají německé spisovatelce Cornelii Funkeové, že je lepší jak Harry Potter. A není divu. O práva na zfilmování její knihy Inkoustové srdce usiloval i producent filmů o Harry Potterovi, David Heyman. Nakonec je získal Mark Ordesky, producent trilogie "Pán Pstenu", a teď už 25 scénaristů v Londýně, Los Angeles a New Yorku se potí nad scénářem k novému filmu. Pak si holywoodská mašinérie vyžádala další dvě pokračování příběhu. Autorka už dokončila druhou knížku s názvem Inkblood.
Celý příběh knihy Inkoustové srdce je prostoupený láskou ke knihám a vášní pro čtení.
Sama autorka říká, že knížka je jejím milostným vyznáním všem těm, kdo čtení a příběhům propadli jako ona. Je to od ni ohromně sympatické a zápletka určitě zaujme, nicméně, kniha není tak dobrá, jak by mohla být. Možná, kdyby autorka věnovala příběhu více času a práce...
Údajně šest měsíců trvaly autorce přípravné práce a dalších šest věnovala vlastnímu psaní. Pro sepsání téměř 400 stránkové knihy mi pouhých šest měsíců přijde zatraceně málo. Po přečtení vás možná napadne, že pár věcí by se vylepšit dalo. Například postavy jsou příliš jednoduché, děj postupuje k rozuzlení těžkopádně a navíc je předvídatelný (jedinou výjimkou je uvedení do děje postavy Fenoglia). Kupení zajímavých přirovnání a detailných popisů ještě neznamená, že autorka dokáže navodit u čtenáře obraz či pocit. Naopak, jak to trefně vystihl Toby Clements ve své recenzi pro britský deník Telegraph: "...u C. Funke schází ta životně důležitá jiskra pro vyprávění - umění navodit atmosféru jen několika doteky štětce a jít dál". Ale přes všechny nedostatky je příběh pro většinu čtenářů velmi čtivý.
O čem vypráví příběh Inkoustové srdce?
Je to vlastně "Nekonečný příběh" naruby. Zatímco v Nekonečném příběhu od M. Endeho, se Bastian ocitá mezi stránkami knihy, vchází do jejího příběhu, v Inkoustovém srdci naopak postavy z knihy vyjdou, do našeho světa. Podaří se jim to jen díky výjimečnému daru Moa, knihvazače a milovníka knih, který má tak kouzelný hlas, že dokáže při předčítání svým hlasem zhmotnit předměty a postavy z knížek. Jenže pokaždé, když Mo přivolá něco či někoho z paralelního světa příběhů, náhradou za to do knihy vejde někdo ze světa reálného.
Tak se stane, že jednoho večera, když Mo nerozvážně předčítá z knížky nahlas, protože ještě si neuvědomuje míru svého nadání, z knížky se najednou zhmotní dva padouši a do knížky zmizí na jejich místa Moova žena i s kočkou, kterou měla na klíně. Od toho dne Mo už odmítá číst nahlas, až na chvíle, kdy se marně snaží vyčíst zpátky z příběhu svoji ženu. Děj knihy začíná devět let poté, když Moova dcera, už dvanáctiletá, se dozvídá pravdu o zmizení své matky a společně s Moem zažívají dobrodružství, pronásledovány padouchy z knížky.
Netvrdím, že si knížku oblíbíte, přijde na to, jak jste nároční. Každopádně po uvedení na americký trh se kniha po 19 týdnů držela na prvních místech v žebříku prodeje a čtenářské recenze v USA jsou veskrze oslavné. Inu cílená reklama dělá divy ))
A ještě jedna zajímavost, autorka prý projevila přání, aby roli Moa ve filmu ztvárnil holywoodský herec Brendan Fraser, s nímž ji prý pojí blízké přátelství a připustila, že už při psaní knížky vytvářela Moův obraz podle Frasera.
Inkoustové srdce / Cornelia Funke / Vydal Knižní klub 2005, přeložila Emilie Harantová
Další knížky autorky v češtině:
Pán zlodějů, Knižní klub-2003, přeložila Emilie Harantová;
Dračí jezdec, Knižní klub-2003, přeložil Milan Navrátil;
Příšerky a jejich historky, Thovt-2007, přeložila Jiřina Pavlisová
