Jeho styl, zvaný magický realismus, je natolik svérazný, že ostatní spisovatelé ho jen slepě kopírují. A to i přesto, že jeho dílo bylo do značné míry inspirované Franzem Kafkou a jeho Proměnou. Na základě této knihy začal pravděpodobně Márquez (1927–2014) psát prózu, i když v mládí tíhnul k poezii, jako mnoho jihoamerických intelektuálů.
Pocit samoty, smrtelnost v pozadí skoro každého magického příběhu jako neoddělitelná část našeho života.
To je v kostce dílo kolumbijského spisovatele Gabriela Garzii Márqueze. Nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1982 je považován za jednoho z nejčtenějších spisovatelů 20. století. Napsal šest velkých románů, novely, desítky povídek a esejí. Když přebíral Nobelovou cenu, nazval svoji řeč Samota Latinské Ameriky a cenu věnoval všem autorům, kteří tvoří na jihoamerickém kontinentě.
"Život není to, co člověk prožil, ale co si z něj pamatuje a jak si to pamatuje, aby o tom mohl vyprávět,"
Márquez ve své knize "Žít, abych mohl vyprávět.
Sto roků samoty (1967)
Patří mezi jeho světové majstrštyky, který z neznámého autora udělal takřka přes noc spisovatele světového jména.
Román, který by si měl přečíst každý myslící člověk na této planetě, neboť je o neustálém opakovaní dějinných událostí, kterým jako by nejde uniknout. Důvod přitom není jen slepé a konzervativní lpění na minulosti, ale především nedovzdělanost, jenž omezuje do značné míry jak světový názor, tak názor na vlastní identitu.
Přitom je zajímavé, že u Marqueze jeho literární figury nejsou psychologicky promyšlené, ale to, co z něho dělá génia je rychle se měnící spád děje, neuvěřitelné zvraty na hranici reality a magična. Vždy mi připomíná šachovnici v bouři, plnou záhadných i uvěřitelných figur. Prostě šachmarq.
K dalším nejznámějším dílům se řadí romány
Láska za časů cholery (1985)
Kronika ohlášené smrti (1981).
Mimochodem i tyto knihy byly u nás namluveny ve vynikající kvalitě jako audioknihy. Poslední román Na paměť mým smutným courám vydal García Márquez před deseti lety, v roce 2004.
Velmi významné jsou i jeho publicistické články a eseje, ve kterých se promítá jeho bohatá životní zkušenost, levicové smýšlení a sociální soucitnost.
Rovněž povídky jsou odrazem jeho mimořádného vypravěčského umění.
Mýty bohatě proložená realita se v jeho povídkách promítá do dvou odlišných rovin. Ta první je charakteristická velmi živelným a bohatým vyprávěním, na straně druhé jsou povídky až velmi strohé a stejně geniálně napsané.
Brilantní Márquez, Dvanáct povídek o poutnících
87letý García Márquez odešel do magického nebytí 17. dubna 2014, ale zůstane navždy jedním z pilířů světového písemnictví. Sám kdysi napsal:
"Čas neplyne, ale otáčí se dokola."
